|
|
Sledování účinku nových expozičních parametrů po přechodu na CR digitální zpracování obrazu na radiodiagnostickém pracovišti v Nemocnici Sušice, o.p.s.
KLIMENT, Karel
V současné době tvoří dávky způsobené lékařským ozářením nejvyšší podíl na ozáření člověka z umělých zdrojů ionizujícího záření (ZIZ). Každé lékařské ozáření musí být zdůvodněno prospěchem pro jedince, který ho podstoupí. Radiační ochrana na pracovištích podléhá principu optimalizace. Jednou z cest vedoucí k optimalizaci radiační ochrany je stanovení Místní diagnostické referenční úrovně (MDRÚ). Cílem práce bylo ověřit a vyhodnotit, zda a jak bude přechodem na nepřímou digitalizaci ovlivněna kvalita zobrazení. Podle modelových vyšetření na vodním fantomu stanovit nejnižší možné dávky, u nichž bude zachovaná kvalita obrazu. V případě, že se dávky podaří snížit, bude možno stanovit nové MDRÚ. Snížení dávky lze, mimo jiné, dosáhnout vhodnou úpravou expozičních parametrů na ovladači přístroje. Ověřoval jsem, jak změna v nastavení expozičních parametrů ovlivní kvalitu výsledného obrazu. Pro jednotlivá vyšetření jsem použil vodní fantom odpovídající tloušťce vyšetřované oblasti standardního pacienta. Při neměnném konstantním výchozím napětí bylo nejprve pomocí změny nastavení zčernání snižováno a zvyšováno elektrické množství. Poté bylo při konstantním zčernání zvyšováno a snižováno napětí. Podle naměřených hodnot šumu, rozlišení vysokého a nízkého kontrastu byla hodnocena kvalita obrazu. Z výsledků jsem vyvodil pro jednotlivá vyšetření doporučení, která se týkají nastavených expozičních parametrů. Pro nové nastavení expozičních hodnot jsem vypracoval MDRÚ a porovnal se stávajícími hodnotami MDRÚ na pracovišti a s NDRÚ (Národní diagnostické referenční úrovně).
|
|
|
Metody ověřování dodržování diagnostických referenčních úrovní v oblasti radiodiagnostiky
KROUPOVÁ, Helena
Metody ověřování dodržování diagnostických referenčních úrovní v oblasti radiodiagnostiky Přestože se paralelně s rozvojem diagnostických a terapeutických metod, cestou zdokonalování přístrojového vybavení a prostředků pro ochranu personálu i pacienta, rozvíjí i snaha o snižování aplikovaných dávek, představuje lékařské ozáření ze zdrojů ionizujícího záření používaných v lékařství významný příspěvek k celkové dávce ionizujícího záření, jíž je člověk vystaven. V současné době tvoří lékařské ozáření v České republice více než devadesát procent ozáření z umělých zdrojů a přibližně jednu devítinu z celkového ozáření populace. Vyhodnocování profesního ozáření lékařů a obsluhy rentgenových zařízení je v rámci osobní dozimetrie zabezpečováno již řadu desítek let. Systematické sledování dávek, spojených s lékařským ozářením pacienta, je však v oblasti radiodiagnostiky problematikou poměrně novou. Na základě požadavku Směrnice Rady 97/43/EURATOM stanovil SÚJB v rámci přílohy č. 9 vyhlášky 307/2002 Sb., o radiační ochraně takzvané {\clqq}diagnostické referenční úrovně``, které jsou úrovněmi dávek v rámci lékařského ozáření, jejichž překročení se při vyšetření dospělého pacienta o hmotnosti 70 kg při použití správné praxe neočekává. Soustavné překračování diagnostických referenčních úrovní v podmínkách klinické praxe je důvodem k přehodnocení optimalizace radiační ochrany na daném pracovišti. Dle návrhu Národních radiologických standardů pro radiologickou fyziku doporučuje autorský kolektiv rozšíření sledování radiační zátěže pacienta spojené s konkrétním lékařským ozářením o stanovení místních diagnostických referenčních úrovní, typických pro daný typ pracoviště u konkrétního provozovatele, a jejich kontinuální ověřování v rámci klinických vyšetření standardní skupiny pacientů. Obecně lze tyto dávky určovat dvěma základními způsoby: výpočtem z expozičních parametrů, nebo měřením součinu kermy a plochy, který je zpravidla realizován prostřednictvím speciálních zařízení, takzvaných DAP metrů. Cílem práce je popis obou způsobů, jejich porovnání a zhodno-cení efektivity těchto metod na různých typech skiagrafických pracovišť.
|
host ::
RSS.