|
|
Optimalizace radiační ochrany při vybraných rentgenových výkonech
GREGOROVÁ, Tereza
Tato diplomová práce se věnuje tématu optimalizace radiační ochrany pacientů na radiodiagnostickém pracovišti. Pojednává o možnostech ochrany pacientů před rentgenovým zářením v radiodiagnostice, jednak technickými parametry, kterými je možno ovlivnit dávku a také použitím ochranného stínění, jak v primárním svazku záření, tak mimo něj. V praktické části jsem se zaměřila na výpočet diagnostických referenčních úrovní pro vybraná vyšetření. Data o vyšetření byla získána z DICOM hlavičky z prohlížeče Dicompass. Pro výpočet jsem zvolila vyšetření hrudníku v PA projekci a vyšetření lebky v AP projekci vleže na vyšetřovacím stole. Analyzovány byly expoziční parametry ze třech stacionárních skiagrafických rentgenových zařízení, na kterých se obě vybraná vyšetření v současné době rutinně provádějí. Zjištěné hodnoty vstupní povrchové kermy a plošné kermy u jednotlivých skiagrafických vyšetření byly porovnány s hodnotami místních diagnostických referenčních úrovní a s hodnotami národních diagnostických referenčních úrovní. Pro vyšetření dětí nejsou národní diagnostické referenční úrovně stanoveny, proto jsem pro porovnání hodnot použila dokument European Guidelines on DRLs for Pediatric Imaging z roku 2015, který obsahuje diagnostické referenční úrovně pro dětské pacienty. Obsah této práce může sloužit jako základní přehled o optimalizaci radiační ochrany a výpočtu diagnostických referenčních úrovní zdravotnickým pracovníkům i široké veřejnosti.
|
|
|
Radiační ochrana na oddělení nukleární medicíny
ANTONÍNOVÁ, Eva
Praxe na oddělení nukleární medicíny vyžaduje zapojení radiační ochrany s péčí o pacienty a bezpečností práce u radiačních pracovníků. Nukleární medicína zahrnuje manipulaci s radioaktivními látkami, které mohou způsobit vnější nebo vnitřní ozáření pracovníků. Velikost expozice závisí na druhu radionuklidu, velkosti energie, na pracovní činnosti, kterou pracovník vykonává v rámci oddělení. Veřejnost může být vystavena vnějšímu i vnitřnímu ozáření. Tématem diplomové práce je analýza současného stavu radiační ochrany na oddělení nukleární medicíny dle nové legislativy. Součástí práce je zhodnocení monitorování pracovníků a pacientů.Výsledky výzkumu průměrné roční efektivní dávky z celotělového ozáření u radiačních pracovníků se pohybovaly v rozmezí od 1,35 do 1,73 mSv a měsíční byla v rozmezí od 0,1 ? 0,65 mSv. Průměrná roční ekvivalentní dávka Hp (0,07) se pohybovala od 1,15 do 117,68 mSv. Nejnižší měsíční Hp (0,07) byla 0,07 mSv a nejvyšší byla 19,92 mSv. U pacientů vyšetřených SSK byly aplikované dávky o 4% nižší než diagnostická referenční úroveň a dávka u pacientů vyšetřených DSSL byla o 22% menší než DRÚ. Závěrem bylo zjištěno, že hodnoty z osobních dozimetrů se pohybovali pod limitem a u prstových dozimetrů ve dvou případech se dostaly hodnoty nad vyšetřovací úroveň. U ostatních pracovníků se hodnoty ve sledovaném období pohybovaly pod monitorovací úrovní. Aplikované dávky radiofarmak byly u sledované skupiny pacientů nižší než stanovené diagnostické referenční úrovně. Na základě prezentovaných výsledků lze konstatovat, že radiační ochrana je na oddělení nukleární medicíny Nemocnice Znojmo p.o. zajištěna v souladu s platnou legislativou.
|
|
|
Sledování účinku nových expozičních parametrů po přechodu na CR digitální zpracování obrazu na radiodiagnostickém pracovišti v Nemocnici Sušice, o.p.s.
KLIMENT, Karel
V současné době tvoří dávky způsobené lékařským ozářením nejvyšší podíl na ozáření člověka z umělých zdrojů ionizujícího záření (ZIZ). Každé lékařské ozáření musí být zdůvodněno prospěchem pro jedince, který ho podstoupí. Radiační ochrana na pracovištích podléhá principu optimalizace. Jednou z cest vedoucí k optimalizaci radiační ochrany je stanovení Místní diagnostické referenční úrovně (MDRÚ). Cílem práce bylo ověřit a vyhodnotit, zda a jak bude přechodem na nepřímou digitalizaci ovlivněna kvalita zobrazení. Podle modelových vyšetření na vodním fantomu stanovit nejnižší možné dávky, u nichž bude zachovaná kvalita obrazu. V případě, že se dávky podaří snížit, bude možno stanovit nové MDRÚ. Snížení dávky lze, mimo jiné, dosáhnout vhodnou úpravou expozičních parametrů na ovladači přístroje. Ověřoval jsem, jak změna v nastavení expozičních parametrů ovlivní kvalitu výsledného obrazu. Pro jednotlivá vyšetření jsem použil vodní fantom odpovídající tloušťce vyšetřované oblasti standardního pacienta. Při neměnném konstantním výchozím napětí bylo nejprve pomocí změny nastavení zčernání snižováno a zvyšováno elektrické množství. Poté bylo při konstantním zčernání zvyšováno a snižováno napětí. Podle naměřených hodnot šumu, rozlišení vysokého a nízkého kontrastu byla hodnocena kvalita obrazu. Z výsledků jsem vyvodil pro jednotlivá vyšetření doporučení, která se týkají nastavených expozičních parametrů. Pro nové nastavení expozičních hodnot jsem vypracoval MDRÚ a porovnal se stávajícími hodnotami MDRÚ na pracovišti a s NDRÚ (Národní diagnostické referenční úrovně).
|
|
|
Metody ověřování dodržování diagnostických referenčních úrovní v oblasti radiodiagnostiky
KROUPOVÁ, Helena
Metody ověřování dodržování diagnostických referenčních úrovní v oblasti radiodiagnostiky Přestože se paralelně s rozvojem diagnostických a terapeutických metod, cestou zdokonalování přístrojového vybavení a prostředků pro ochranu personálu i pacienta, rozvíjí i snaha o snižování aplikovaných dávek, představuje lékařské ozáření ze zdrojů ionizujícího záření používaných v lékařství významný příspěvek k celkové dávce ionizujícího záření, jíž je člověk vystaven. V současné době tvoří lékařské ozáření v České republice více než devadesát procent ozáření z umělých zdrojů a přibližně jednu devítinu z celkového ozáření populace. Vyhodnocování profesního ozáření lékařů a obsluhy rentgenových zařízení je v rámci osobní dozimetrie zabezpečováno již řadu desítek let. Systematické sledování dávek, spojených s lékařským ozářením pacienta, je však v oblasti radiodiagnostiky problematikou poměrně novou. Na základě požadavku Směrnice Rady 97/43/EURATOM stanovil SÚJB v rámci přílohy č. 9 vyhlášky 307/2002 Sb., o radiační ochraně takzvané {\clqq}diagnostické referenční úrovně``, které jsou úrovněmi dávek v rámci lékařského ozáření, jejichž překročení se při vyšetření dospělého pacienta o hmotnosti 70 kg při použití správné praxe neočekává. Soustavné překračování diagnostických referenčních úrovní v podmínkách klinické praxe je důvodem k přehodnocení optimalizace radiační ochrany na daném pracovišti. Dle návrhu Národních radiologických standardů pro radiologickou fyziku doporučuje autorský kolektiv rozšíření sledování radiační zátěže pacienta spojené s konkrétním lékařským ozářením o stanovení místních diagnostických referenčních úrovní, typických pro daný typ pracoviště u konkrétního provozovatele, a jejich kontinuální ověřování v rámci klinických vyšetření standardní skupiny pacientů. Obecně lze tyto dávky určovat dvěma základními způsoby: výpočtem z expozičních parametrů, nebo měřením součinu kermy a plochy, který je zpravidla realizován prostřednictvím speciálních zařízení, takzvaných DAP metrů. Cílem práce je popis obou způsobů, jejich porovnání a zhodno-cení efektivity těchto metod na různých typech skiagrafických pracovišť.
|
host ::
RSS.