|
|
Rizikové chování středoškolské mládeže
ŠABRŠULA, Jiří
Práce se zaměřuje na problematiku rizikového chování středoškolské mládeže. Součástí práce je zjištění výskytu rizikového chování a možných způsobů eliminace tohoto nežádoucího jevu. Práce bude kombinací kvantitativního a kvalitativního výzkumu. Za pomoci metodiků prevence na daných středních školách zjistíme připravenost škol na tento nežádoucí jev a dále pomocí dotazníkového šetření zjistíme výskyt určitých složek rizikového chování, které je totožné pro střední školu.
|
|
|
Současný stav mobbingu v armádě České republiky
KONEČNÝ, Petr
Tato bakalářská práce se zabývá analýzou výskytu mobbingu, čili psychického teroru na pracovištích v Armádě České republiky. Je popsán jeho vznik, druhy a průběh v jednotlivých fázích. Dále vymezuje typicky ohrožené zaměstnance a charakteristické typy mobberů. Pozornost je věnována také otázce obrany proti tomuto negativnímu jevu. Cílem práce je informovat o tom, že mobbing existuje, ale je možné proti němu bojovat nebo se mu vyhnout.
|
|
|
Problematika vztahů mezi žáky na 1. stupni ZŠ ( z hlediska šikany ).
PLUHAŘOVÁ, Petra
Cílem této diplomové práce bylo vymezení problematiky vztahů mezi dětmi, zejména z hlediska šikany na 1. stupni ZŠ, její diagnostika, možnosti nápravy a prevence. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zabývám vymezením a vysvětlením základních pojmů. Nejdříve se zabývám socializací žáků, poruchami jejich chování a vlivem rodiny. Dále se věnuji definici šikany, jejím formám a charakteristice protagonistů šikany. Na závěr teoretické části se zaměřuji na diagnostiku šikany a její prevenci. V praktické části se prostřednictvím dotazníků zaměřuji na výskyt forem šikany na základních školách. Tato část je tvořena výzkumem, který byl proveden na čtyřech základních školách, dvou městských a dvou venkovských. Výzkumu se celkem zúčastnilo 151 žáků třetích a čtvrtých tříd. Výsledky výzkumného šetření jsou graficky znázorněny a vyhodnoceny.
|
|
|
Mobbing a bossing na pracovišti u pomáhajících profesí
PETRUŇOVÁ, Lucie Žofie
Mobbing a bossing je v současnosti stále aktuálnějším tématem a to nejen v pomáhajících profesích. Oblasti jako zdravotnictví a sociální práce jsou hodnoceny jako velmi rizikové oblasti. Cílem této práce bylo zjistit, zda se zaměstnanci v pomáhajících profesích setkali s projevy šikany na pracovišti. A pokud se s nimi zaměstnanci setkali tak v jaké četnosti. Dílčím cílem této práce bylo zjistit, s jakými nejčastějšími projevy mobbingu a bossingu se zaměstnanci setkali. Z výzkumu vyplynulo, že zaměstnanci v pomáhajících profesích mají s projevy mobbingu a bossingu zkušenosti. Mezi nejčastější projevy mobbingu patřilo: roznášení nepravdivých informací a lží o respondentově osobě; stěžování si na respondenta u nadřízených; respondenti myslí často na člověka i mimo pracoviště, postupná ignorace respondenta pracovníky, kteří s ním dříve komunikovali; veškeré respondentovy chyby se zveličovaly; respondent byl vyčleňován a ignorován z kolektivu; respondent nebyl zván na společenské akce, kam jsou zváni ostatní pracovníci nebo jsou mu takové akce zatajovány; respondentova práce byla neustále kontrolována a zpochybňována její správnost; respondent byl terčem neustálých posměšků a narážek (oblečení, handicap?); spolupracovníci odcházeli ze stejné místnosti, kde se nacházel respondent; vstoupil-li respondent do kolektivu, přestali ostatní komunikovat; bylo zpochybňováno respondentovo vzdělání a kvalifikace na pracovní místo; za neuspokojivou práci na pracovišti byla připisována vina respondentovi; kolegové posílali respondentovi nesmyslné vzkazy a informace; během respondentovy nepřítomnosti docházelo k výrazným změnám na pracovišti; ztrácely se respondentovy věci na pracovišti, respondent byl neustále přesouván do jiné kanceláře; respondent byl častován pohrdavými gesty a posměšky; respondent byl napadán od spoluzaměstnanců; bylo napadáno respondentovo náboženství, národnost nebo jeho politické názory případně měl respondent hanlivou přezdívku. Zaměstnanci měli zkušenost s projevy bossingu. Mezi nejčastější projevy bossingu patřily: přidělování práce, která nespadá do pracovních kompetencí; přidělování příliš jednoduchých nebo naopak složitých úkolů; vyhrožování výpovědí; nadměrné kontrolování docházky do práce; bezdůvodné odebírání pravomocí a úkolů; přidělování velkého množství úkolů, které není možné v určitém časovém limitu splnit; neakceptování osobního volna a dovolené; kontrolování pracovních úspěchů a neúspěchů; připravování nečekaných překvapení; neustálá kontrola práce větší než u ostatních; přemisťování do jiných kanceláří a odlehlých pracoven a v neposlední řadě kolektivní izolování a nezvání na pracovní porady.
|
|
|
Monitoring informovanosti veřejnosti pro problém syndromu CAN
HANZÁLKOVÁ, Simona
Má bakalářská práce se skládá ze dvou částí - teoretické a empirické. V teoretické části jsem stručně popsala nejdůležitější informace o syndromu CAN. Při psaní teoretické části jsem pracovala jak s psanými zdroji, tak i s internetovými odkazy. V empirické části práce jsem pomocí dotazníkového šetření zjišťovala informovanost pro problém syndromu CAN veřejnosti města Kolín starší osmnácti let. V dotazníku bylo celkem 16 otázek, z toho 8 uzavřených, 4 otevřené a 4 polootevřené. Výzkumné šetření bylo realizováno v lednu 2010. Rozdala jsem 135 dotazníků, v průběhu 14 dnů se mi vrátilo 120 dotazníků, návratnost tedy činila 88,8 %. Výsledky mého dotazníkového šetření jsem znázornila pomocí grafů. Všechny dotazníky jsem vyhodnotila dvěma způsoby - podle věku respondentů a podle jejich nejvyššího dosaženého vzdělání. Ve své práci mám stanoveny dvě následující hypotézy: H1: Informovanost veřejnosti pro problém syndromu CAN souvisí s věkem. H2 : Informovanost veřejnosti pro problém syndromu CAN souvisí se vzděláním. Myslím si, že informovanost veřejnosti pro problém syndromu CAN je na obstojné úrovni. Moje práce může být v budoucnu využita pro zdokonalení informovanosti veřejnosti, např. na které skupiny obyvatel by se měla propagace informací o syndromu CAN zaměřit a jakým komunikačním médiem informace šířit. Při zvyšování informovanosti veřejnosti jsou dle výsledků výzkumu nejdůležitější internetové zdroje, televizní přijímače a přednášky pro žáky a studenty ve školách. Proto bych se v budoucnosti zaměřila na tvorbu internetových stránek s kvalitními informacemi o syndromu CAN, pořady a diskuze s odborníky v televizi a zajímavé přednášky pro děti a mladé lidi ve školách.
|
host ::
RSS.