Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 4 záznamů.  Hledání trvalo 0.01 vteřin. 
Variety potkanů a jejich genetická determinace
Tichá, Petra
Práce se zabývá různorodostí struktur a barev srsti u potkanů (Rattus norvegicus var. alba) chovaných v zájmovém chovu. Poskytuje přehled různých typů srstí, barev a také barevných kreseb běžně se u potkanů vyskytujících. Nesoustředí se pouze na popis jednotlivých variet, ale i na jejich genetický základ, zabývá se tedy konkrétními mutacemi stojícími za rozdíly ve struktuře a zbarvení potkanů. Údaje o mutacích byly čerpány z odborných článků o genetice laboratorních potkanů a jsou doplněny zkušenostmi ze zájmového chovu. Součástí práce je ukázka křížení vybraných typů variet. Cílem práce bylo vytvořit ucelenou představu o mutacích majících vliv na vzhled potkanů a jejich dědičnosti. Zájmové chovatele práce seznamuje se způsoby vzniku chovatelsky standardizovaných variet typů srsti, konkrétních barevných rázů a barevných kreseb u potkanů a rozšiřuje tak informovanost v této oblasti.
Genetika pigmentace u psů
Chmelařová, Monika
V rámci domestikace psa bylo vyšlechtěno velké množství plemen lišících se od sebe velikostí, stavbou těla a barvou srsti. Zbarvení psů hraje klíčovou roli při výběru štěněte. Většina plemen má ve svém standardu uvedeno povolené zbarvení, zbarvení které je preferováno a zbarvení zakázané. Některé typy zbarvení s sebou nesou rizika výskytu různých forem vrozených vad. Geny, které se podílí na barvě srsti psů můžeme rozdělit na distribuční geny ovlivňující rozmístění a ředění pigmentu na těle psa a na geny kódující syntézu určitého druhu pigmentu. Tyto geny se vzájemně ovlivňují a účinek alel epistatického genu může potlačovat fenotypový projev alel genu hypostatického. Jsou známy dva hlavní pigmenty, tmavý eumelanin a světlý pheomelanin, které vlivem alel těchto genů dávají vzniknout všem barevným variancím a kresbám srsti u psů.
Neinvazivní metody pro stanovení pohlaví a stereoidních hormonů u gibonů rodu Nomascus
Bolechová, Petra ; Bartoš, Luděk (vedoucí práce) ; Pavel, Pavel (oponent)
Giboni rodu Nomascus patří ke kriticky ohroženému druhu, o kterém zároveň chybí velké množství základních biologických informací. Vzhledem ke statutu těchto zvířat ve volné přírodě i počtu chovaných jedinců v chovu zoologických zahrad je prioritní otázkou zlepšení managmentu chovu, kam patří i znalost reprodukce. Základním cílem této práce je praktické využití neinvazivních metod (polymerázová řetězová reakce k extrakci DNA a enzymové imunotesty), využívajících k analýzám vzorky výkalů. První metoda, polymerázová řetězová reakce, byla využita pro determinaci pohlaví u mláďat, protože kvůli jejich specifickému zbarvení a vzhledové podobnosti vnějších pohlavních orgánů, není diagnostika možná bez odchycení zvířete. Další částí je zodpovězení hypotéz týkajících se ovariálního cyklu samic a faktorů ovlivňujících jejich koncentrace včetně souvislosti nástupu pohlavního cyklu u samic a jejich změny barvy srsti. Hypotézy byly ověřeny sledováním výše koncentrací metabolitů progesteronu a estrogenu ve výkalech a vyhodnocením složení chovné skupiny gibonů a vlivu ZOO. Celkem bylo analyzováno během čtyř let (2010-2014) 51 zvířat z 16 zoologických zahrad v celkovém množství 1618 vzorků výkalů. Výsledky potvrdily využití neinvazivních metod pro determinaci pohlaví a tak zajištění maximálního welfare v chovech. Endokrinologické analýzy potvrdily hypotézy o vlivu prostředí (ZOO) na koncentraci hormonů a vliv březosti samice a jejího věku na výši koncentrace hormonů, ale také vliv březosti na koncentraci hormonů u samců-otců. Prvotní informací v této studii je potvrzení nástupu ovariálního cyklu u mladých samic bez návaznosti na jejich přebarvení a významný faktor vlivu matky a její teritoriality. Tato studie předkládá první dlouhodobější monitoring ovariálního cyklu u samic a koncentrace hormonů u ostatních jedinců ve všech věkových kategoriích i pohlaví. Výsledky umožňují pochopit vliv chovatelského prostředí na reprodukční postavení těchto gibonů a přispívají k celkovému zlepšení managementu chovu.
Dědičnost barvy srsti u koní
Krejčová, Lucie ; Sedláková, Vladimíra (vedoucí práce) ; Hofmanová, Barbora (oponent)
Genetická stránka zbarvení koní je zajímavým tématem, jež je už dlouhou dobu předmětem mnoha výzkumů. Díky testům DNA bylo prokázáno, že původní koně byli hnědí nebo plaví a v důsledku změn podmínek prostředí i černí. V období domestikace se velmi rychle začaly rozšiřovat další barvy, čemuž napomohl lidský výběr. Barva srsti je kvalitativním znakem a podléhá Mendelovým zákonům, za jednotlivá zbarvení koní jsou tedy zodpovědné geny velkého účinku. Ke většině zbarvení je již přiřazen konkrétní gen a je identifikována mutace, která se na genu může nacházet a změnit tak fenotypový projev. Výjimku tvoří zbarvení white, roan a tobiano, o nichž je známo jen, že mají souvislost s KIT genem, zbarvení dun a leopard jsou zatím pouze přiřazena k chromozomům ECA8 a ECA1. Mutace na genech jsou různého charakteru, u genů MC1R, MATP, PMEL17 a SLC36A1 se jedná o změnu jediného nukleotidového páru a u genu EDNRB se jedná o dinukleotidovou mutaci. Mutace na ASIP genu je způsobena delecí 11 nukleotidových párů a naproti tomu je mutace genu STX17 zapříčiněna duplikací 4,6 kb. Poznání struktur genů a mutací je nezbytné pro testování zbarvení koní na molekulární úrovni. Testování DNA je stále v rozvoji, ale v současné době je již možno testovat koně na většinu barev, což má význam v přesné identifikaci barvy, ale i v zamezení rozvoji chorob, které se s některými genotypy pojí. Cílem této práce je utřídit a sjednotit informace o různých zbarveních koní a způsobu jejich dědičnosti, kvůli vzrůstajícímu zájmu lidí a chovatelů o tuto problematiku.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.