|
|
Histologické a histochemické metody při studiu vývoje samčích pohlavních orgánů
VÁVROVÁ, Martina
Předložená práce se věnuje srovnávacímu studiu využitelnosti fixačních činidel a barvících metod pro studium histologie a histochemie samců komárů Culex pipiens s.l. Studie probíhala u samců druhu Culex pipiens quinquefasciatus Say, který je významným přenašečem filariozy. Histologické či histochemické studie struktury celých zadečků nebo vypreparovaných varlat se prováděly na materiálu fixovaném fixačními činidly {--} Carnoy a Boiun, modifikace Dubosque-Brasil. Fixovaná tkáň se zalévala do paraplastu nebo pryskyřice. Histologické řezy se dělaly pomocí automatického mikrotomu Leica a polotenké řezy pomocí ultramikrotomu Reichert. Řezové preparáty se barvily Mayerovým nebo Harrisovým hematoxylinem nebo barvící metodou dle Malloryho. Polotenké řezy z materiálů zalitých do pryskyřice se barvily toluidinovou modří. Fixační činidlo Bouin, modifikace Dubosque-Brasil se ukázalo jako vhodnější než Carnoy a to jak pro přípravu parafinových řezů tak i pro zhotovení polotenkých řezů z tkání zalitých do pryskyřice. Další výhodou této fixáže je, že fixovaná tkáň se v ní dá uchovávat neomezeně dlouhou dobu aniž by došlo k přefixování tkáně jako je tomu v případě fixáže Carnoy. Pro přehledné histologické preparáty je z použitých metod zřejmě nejvhodnější Malloryho barvení, poskytuje lepší orientaci v barvené tkáni díky celé škále barev - růžové až červené barvení buněčných jader, modré zbarvení vaziva a sekretů. V případě barvení samčích pohlavních orgánů se zdají být jednotlivá použitá barvení (Mallory, Harrisův a Mayerův hematoxylin) srovnatelná. Zalévání do pryskyřice ve spojení s barvením toluidinovou modří (též histochemický průkaz pro sacharidy) se ukázalo jako vhodné pro znázornění jemnějších struktur, v samčích pohlavních orgánech byly zřetelně odlišeny jednotlivé vývojové fáze samčích pohlavních buněk.
|
|
|
Histopatologické metody při studiu vývoje samičích pohlavních orgánů
DĚDOVÁ, Kristýna
Předložená práce je založená na srovnávání a využitelnosti histologických metod pro studium struktury těla, především vnitřního samičího pohlavního ústrojí. Studie byla prováděna u komárů Culex pipiens quinquefasciatus Say. Studovaná tkáň byla fixována ve fixačním činidle Bouin, modifikovaný Dubosque- Brasil, po dobu minimálně 6-8 hodin nebo v Carnoyho fixáži po dobu 5 a 10 minut. Bouin se ukázal jako vhodnější fixační tekutina, protože se v něm dá uchovávat sledovaná tkáň po neomezeně dlouhou dobu bez toho, že by tkáň byla přefixovaná. K tomuto jevu může naopak dojít při používání Carnoyho fixáže. U fixáže Carnoy je zapotřebí stanovit dobu prosycování tkáně, protože používané fixační činidlo proniká u jednotlivých tkání různou dobu a hrozí znehodnocení materiálu jeho přefixováním, což má za následek drobení tkání a materiál je nepoužitelný pro histologické studie. Nafixovaná tkáň byla po odvodnění zalita do paraplastu. Z materiálu nafixovaného alkoholovým Bouinem, modifikace Dusque-Brasil, byly také připraveny bločky zalité do pryskyřice pro přípravu polotenkých řezů. Histologické řezy z paraplastových bločků byly zhotovovány na automatickém mikrotomu Leica a polotenké řezy z pryskyřičných bločků na ultramikrotomu Reichert. Řezové preparáty byly barveny hematoxyliny Meyer či Harris nebo směsí barviv podle Malloryho barvící metody. Pro přehledné biologické preparáty je nejvhodnější Malloryho barvící metoda, lépe rozlišuje struktury studované tkáně. Polotenké řezy je možné barvit pouze toluidinovou modří, která je současně i histochemickou reakcí prokazující přítomnost sacharidů. Tato metoda je vhodná pro sledování jednotlivých jemných struktur. Její nevýhodou je složitost při přípravě sériových řezů nutných při studiu jednotlivých fází vývoje pohlavních orgánů hmyzu. Polotenké řezy však mají i velkou výhodu, a to při zpracovávání materiálů obsahujícího chitinové struktury {--} nedochází k jejich vylamování a potrhání studovaných tkání jako je tomu u parafinových řezů.
|
host ::
RSS.