|
|
Reakce ptačích predátorů na automimikry u ploštic z čeledi Lygaeidae
Stránská, Anna ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Baňař, Petr (oponent)
Automimikry, neboli vnitrodruhová variabilita obranných mechanismů u aposematické kořisti, jsou v přírodě velice častým jevem. Zejména pak u chemicky chráněné kořisti. Tato práce obsahuje dva experimenty. První experiment sledoval reakci naivních predátorů, kterými byly sýkory koňadry (Parus major), na automimetickou kořist. Kořistí byly ploštičky pestré (Lygaeus equestris). Sýkory byly rozděleny do třech experimentálních skupin a každé skupině byly předkládány tři ploštice, které byly krmeny na umělé potravě s rozdílným množstvím kardenolidů. Kontrolní skupině byla předkládána kořist, která neměla v potravě kardenolidy. Skupina testovaná s nízkou koncentrací dostávala ploštice, které se živily na potravě s nízkou koncentrací kardenolidů a skupina testovaná s vysokou koncentrací dostávala ploštice, které se živily na potravě s vysokou koncentrací kardenolidů. V rámci generalizačního testu pak byla všem skupinám nabízena jedna ruměnice pospolná (Pyrrhocoris apterus). Bylo zjištěno, že u skupiny testované s vysokou koncentrací docházelo k rychlejšímu averznímu učení. Tato skupina také zabila a konzumovala méně ruměnic, než druhé dvě skupiny. Skupina testovaná s vysokou koncentrací nejvíce generalizovala na novou černo-červenou kořist, protože měla nejmenší pravděpodobnost útoku na ruměnice. Druhý...
|
|
|
Vnitrodruhová variabilita antipredačních mechanismů a automimikry
Stránská, Anna ; Exnerová, Alice (vedoucí práce) ; Šulc, Michal (oponent)
Aposematická kořist je charakteristická tím, že jedinci jsou výstražně zbarveni a jsou chráněni proti predátorům. V rámci jednoho druhu se však může objevit variabilita antipredační obrany. Přítomnost jedinců s variabilní antipredační obranou se nazývá automimikry. Automimici mohou být zcela nechráněni, nebo se lišit kvantitou, či kvalitu obranných látek. Jedním ze způsobů, díky kterému variabilita vzniká, je například konzumace rozdílných rostlin, ze kterých si jedinci sekvestrují své obranné látky. Vnitrodruhová variabilita v antipredační obraně ovlivňuje chování predátorů, kteří jsou v některých případech schopni rozlišit mezi chráněnou, či nechráněnou kořistí. Chránění jedinci však musí investovat do své obrany, na rozdíl od automimiků, kteří využívají svoji podobnost s chráněnými jedinci stejného druhu, ale nemají náklady na obranu.
|
host ::
RSS.