|
Classification of adjectives in Dutch
Vokáčová, Martina ; Pekelder, Jan (vedoucí práce) ; Ištván, Marcel (oponent)
Diplomová práce se zabývá sémantikou adjektiv v nizozemštině, jejich kategorizací a vnitřní klasifikací. V první části sleduje a analyzuje kritéria, která hlavní gramatiky nizozemštiny používají k vymezení adjektiv jako samostatného slovního druhu a na základě kterých vyčleňují adjektivní subkategorie. Zvláštní pozornost je přitom věnována roli, jakou při vymezování a třídění adjektiv hraje koncept stupňovatelnosti. Tyto definice a klasifikace následně konfrontuje se skalárním přístupem, podle kterého adjektiva označují škálu vlastnosti a dají se třídit právě podle typu škály, kterou vyjadřují. Praktická část je tvořena korpusovou sondou, jejímž cílem je prozkoumat platnost předpokladů o stupňovatelnosti adjektiv formulovaných v teoretické části. Na základě vzorku 100 adjektivních lemmat s nejnižší hodnotou koeficientu pravděpodobnosti stupňování, získaného z nizozemskojazyčných korpusů CGN a SoNaR, je sledována sada morfologických, syntaktických, sémantických a diskurzivních proměnných, které mohou užití komparativu nebo superlativu licencovat, a to i u adjektiv, která jsou běžně považovaná za nestupňovatelná. Výsledky analýzy ukazují, že stupňování je adekvátnější pojímat jako statistickou tendenci než jako kritérium, na jehož základě lze rozlišovat diskrétní adjektivní třídy.
|
|
Classification of adjectives in Dutch
Vokáčová, Martina ; Pekelder, Jan (vedoucí práce) ; Ištván, Marcel (oponent)
Diplomová práce se zabývá sémantikou adjektiv v nizozemštině, jejich kategorizací a vnitřní klasifikací. V první části sleduje a analyzuje kritéria, která hlavní gramatiky nizozemštiny používají k vymezení adjektiv jako samostatného slovního druhu a na základě kterých vyčleňují adjektivní subkategorie. Zvláštní pozornost je přitom věnována roli, jakou při vymezování a třídění adjektiv hraje koncept stupňovatelnosti. Tyto definice a klasifikace následně konfrontuje se skalárním přístupem, podle kterého adjektiva označují škálu vlastnosti a dají se třídit právě podle typu škály, kterou vyjadřují. Praktická část je tvořena korpusovou sondou, jejímž cílem je prozkoumat platnost předpokladů o stupňovatelnosti adjektiv formulovaných v teoretické části. Na základě vzorku 100 adjektivních lemmat s nejnižší hodnotou koeficientu pravděpodobnosti stupňování, získaného z nizozemskojazyčných korpusů CGN a SoNaR, je sledována sada morfologických, syntaktických, sémantických a diskurzivních proměnných, které mohou užití komparativu nebo superlativu licencovat, a to i u adjektiv, která jsou běžně považovaná za nestupňovatelná. Výsledky analýzy ukazují, že stupňování je adekvátnější pojímat jako statistickou tendenci než jako kritérium, na jehož základě lze rozlišovat diskrétní adjektivní třídy.
|