|
|
Comparative development & evolution of adenohypophysis in basal fishes
Brezarová, Dominika ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Buchtová, Marcela (oponent)
fýza je hlavní endokrinní žlázou v hlavě obratlovců s mnoho důležitými funkcemi jako jsou produkce hormonů a kontrola sekrece u ostatních žláz a se spoustou kontroverzností oblasti jejího vývoje a původu. Adenohypofýza (ADH), jež je přední částí hypofýzy, vzniká rostrálně položené plakody, která následně migruje k neurohypofýzou, již je evaginací ventrálního hypothalamu. Díky jejímu původu ektodermální plakody je ADH často brána jako součást obratlovčí nové hlavy. Nedávno se ale ukázalo, že u teleos ních ryb je zde příspěvek endodermu do jejího vývoj, což potvrzuje tvrzení o původů této žlázy už u před obratlovců z prastaré faryngální struktury. této práci ván vývoj ADH u tří druhů bazálních ryb (bichirů, jeseterů a kostlínů) pravděpodobně představující vývojové paterny kraniogeneze u raných obratlovců. U všech tří ryb je jak raný vývoj, tak pozdější migrace ADH úzce spjata s faryngální doménou v rostrální části hlavy. U jeseteřích embryí ADH migruje mezi mozkem a touto faryngální doménou které dále separuje ADH a formující se ústa. U bichirů se ADH později otevírá směrem do úst a kostlín má faryngální žlázu která má sekreční funkci směrem do úst, jež může př pozůstatek proto hypofýzy. Tato práce podporuje evoluční scénář, že obratlovčí ADH vznikla modifikacemi starobylé faryngální žlázy možnou exokrinní...
|
|
|
Identification of new neuroactive steroids that are able to interact with allosteric binding sites on purinergic P2X receptors
Sivčev, Sonja ; Zemková, Hana (vedoucí práce) ; Vyklický, Vojtěch (oponent) ; Stojilkovic, Stanko S. (oponent)
(CZ) Purinergní P2X receptory jsou ATP-aktivavané iontové kanály, které mají mnoho fyziologických rolí a nově představují důležité terapeutické cíle v řadě nemocí. P2X podjednotky se skládají ze dvou transmembránových α-helixů (TM1 a TM2), extracelulární ATP-vazebné domény a intracelulárních N- a C- konců. Sedm různých P2X podjednotek (P2X1-7) se může složit a vytvořit homotrimérní nebo heterotrimérní iontové kanály propustné pro monovalentní kationty a vápník. P2X receptory se vyskytují prakticky ve všech tkáních, v mozku mají největší zastoupení podjednotky P2X2, P2X4 a P2X7. Aktivita P2X nezávisí jen na přítomnosti ATP, ale také alosterických modulátorů, které mohou inhibovat nebo zvyšovat aktivitu těchto kanálů. Našim cílem bylo identifikovat nové molekuly, které mohou interagovat s alosterickými vazebnými místy na P2X receptorech, navrhnout a syntetizovat nové analogy neurosteroidů a určit kritické receptorové domény nebo aminokyseliny, které jsou důležité pro vazbu neurosteroidu. Pomocí patch-clamp elektrofyziologické techniky jsme snímali ATP- evokované proudy z HEK293T buněk transfekovaných potkaními P2X2, P2X4 a P2X7, a z buněk předního laloku hypofýzy nebo hypotalamických neuronů, které tyto receptory přirozeně exprimují. Nalezli jsme, že 17β-ester deriváty testosteronu, především...
|
|
|
Úloha neuropeptidů při stresu a patofyziologii EAE
Kramáriková, Ivana ; Slanař, Ondřej (vedoucí práce) ; Slíva, Jiří (oponent) ; Kmoníčková, Eva (oponent)
Souhrn Úvod a cíl: Neuropeptidy tvoří rozsáhlou skupinu biologicky aktivních látek a jejich účinky závisí na aktivitě a lokalizaci specifických receptorů. Dosud není zcela objasněn mechanismus regulačních/modulačních účinků neuropeptidů a tyto mezery v našich znalostech pak ztěžují možnost jejich terapeutického ovlivnění. Naší hypotézou bylo, že podobně jako byly popsány účinky galaninergního systému na kardiovaskulární systém, může být galaninergní systém jedním z významných modulátorů hypotalamo-hypofýzo-adrenální osy a může proto modulovat stresovou odpověď či patofyziologii vybraných neurologických onemocnění. Cílem naší práce bylo zjistit přítomnost a expresi galaninových (GalR) a CRH (CRH-R) receptorů za bazálních podmínkách a při stresu v adenohypofýze a hypofýze a za patologických podmínek v míše na myším modelu roztroušené sklerózy, experimentální autoimunitní encefalomyelitidy (EAE) a určit buněčnou lokalizaci GalR1 (oligodendrocyty, mikroglie, astrocyty, ependymální buňky a endotelové buňky v kapilárách). Výsledky: Exprese všech testovaných galaninergních peptidů byla stanovena v adenohypofýze. Bylo zjištěno, že exprese mRNA GalR2 v adenohypofýze za bazálních podmínek byla mnohem vyšší než exprese mRNA GalR1 a GalR3. Zatímco akutní stres nevyvolal v adenohypofýze žádné změny v expresi GalR2,...
|
|
|
Srovnávací analýza časného vývoje (a evoluce) adenohypofýzy obratlovců
Brezarová, Dominika ; Černý, Robert (vedoucí práce) ; Kozmikova, Iryna (oponent)
Adenohypofýza je důležitá žláza v hlavě obratlovců. Obecně je její vývoj popisován spolu s migrací a prolamováním primárních úst. Adenohypofyzární plakoda putuje spolu se stomodeální plakodou ventrálním směrem. Stomodeální plakoda poté začíná invaginovat a z orálního ektodermu v tomto místě začíná invaginovat i adenohypofyzární plakoda, vytvářející Rathkeho výchlipku. Výchlipka se odděluje od úst a migruje směrem k mozku, kde vytváří dospělou žlázu. Má tedy původ v orálním ektodermu, i když u některých druhů obratlovců se vývoj liší a může zde být i endodermálního původu. U některých skupin, jako jsou ryby a obojživelníci, se například vůbec nevytváří Rathkeho výchlipka a tím pádem raná migrace adenohypofyzární plakody probíhá trochu jinak. Tyto odlišnosti se u nich vyskytují možná proto, že zde nedochází k hluboké invaginaci primárních úst jako u ostatních obratlovců. Vyskytují se i homologické struktury hypofýzy v rámci strunatců, jako je Hatshekova jamka u kopinatce nebo neurální žláza u pláštěnců, které mají, na rozdíl od obratlovců, endodermální původ. Klíčová slova: adenohypofýza, plakody, primární ústa, kraniofaciání vývoj, Rathkeho výchlipka, obratlovci
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.