|
|
Figurální kompozice v dané architektuře
BEROVÁ, Martina
Cílem diplomové práce je pokus nalézt vhodné řešení vyplnění interiéru poničené novorománské kaple v místě zaniklé vesnice Kropfschlag/Mýtiny nedaleko města Nové Hrady v jižních Čechách. V teoretické části práce je nejprve nastíněna problematika 2. světové války a následného vyhnání Němců z českého pohraničí (to vše je vztaženo převážně k oblasti Novohradska a doplněno vzpomínkami a výpověďmi místních pamětníků) a stručné dějiny vesnice Kropfschlag/Mýtiny. Na to navazují mé vlastní úvahy o problematice česko-německých vztahů. To vše pak ústí v hledání vhodného symbolu, který by co nejvýstižněji vyjadřoval zdejší válečné a poválečné události, který by se nějak vztahoval ke zdejšímu kraji, a který by se dal zároveň dal umístit do interiéru poničené kaple, aby donutil návštěvníky k přemýšlení o historii tohoto kraje. Na závěr následuje popis mého postupu při trojrozměrné realizaci zvoleného symbolu. Praktická část pak zahrnuje dokumentaci zmiňované kaple a zmenšenou trojrozměrnou realizaci vybraného symbolu.
|
|
|
Bojová cesta Bohumila Snížka. Z Protektorátu a zpět do ČSR (5. květen 1941 - 20. květen 1945)
HOLENKA, Zdeněk
Ve své diplomové práci se věnuji osobě a životu Bohumila Snížka, člověka, který se jako jeden z mnoha československých občanů nesmířil s okupací Československa vojsky nacistického Německa. Bohumil Snížek se rozhodl aktivně podílet na obnovení své vlasti, ale okolnosti ho donutily podniknout dlouhou cestu přes celou Evropu s cílem ve Velké Británii. Po dramatickém pobytu ve Švýcarsku u Dr. Kopeckého a věznění ve španělském koncentračním táboře Miranda de Ebro se přes Gibraltar po roce a půl skutečně dostal až na místo určení. Zde vstoupil do nově se rodícího československého zahraničního vojska. Sloužil u československé brigády, která se prakticky od svého založení připravovala na boj s nepřítelem, ale nebylo jí umožněno významnější měrou zasáhnout do boje za osvobození Evropy. Bohumil Snížek byl do Evropy převelen s Československou samostatnou obrněnou brigádou teprve koncem září 1944, kdy došlo k obléhání francouzského přístavu Dunkerque, který však českoslovenští vojáci považovali za bojiště druhé třídy. Největším vojenským úspěchem jednotky v boji se tak stal útok z 28. října 1944, naplánovaný k výročí založení ČSR. Bitvy se zúčastnil i poručík Bohumil Snížek, který byl za svou osobní statečnost oceněn Československým válečným křížem. Až do konce války se sice už Čechoslováci nijak významněji neprojevili, ale to je netrápilo tak, jako bezmocnost, s níž museli v květnu 1945 přihlížet dění v Praze. Spolu s ostatními přijel Bohumil Snížek do osvobozeného Československa v polovině května 1945. Jeho poválečný osud byl podobný jako většiny "Zápaďáků"; snad jen odchod z armády v roce 1947 do západního pohraničí ho uchránil od větších postihů. Režim ho odsoudil "jen" k upadnutí do zapomnění. Bohumil Snížek zemřel v Aši roku 1959 na následky zranění u Dunkerque.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.