|
|
Mikuláškovy inscenace Europeana a Trapná muka
Řezníková, Veronika ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Just, Vladimír (oponent)
Náplní této bakalářské práce je analýza dvou inscenací jednoho z nejvýraznějších současných českých divadelních režisérů Jana Mikuláška. Na základě vlastních divadelních zážitků, kritických reflexí v tisku a studií v odborných divadelních periodikách se autorka pokusila popsat, analyzovat a pojmenovat režijní styl Jana Mikuláška na příkladu inscenací Trapná Muka a Europeana. Vzhledem k tomu, že obě inscenace vychází z původně nedramatických textů, páce se věnuje nejen režii, herectví a hudební a vizuální stránce, ale také dramatizaci. V rozborech inscenací nejsou opomíjeny ani kontexty vzniku jak původních textů, tak také inscenací. V některých částech se práce pokouší i o lehkou kritickou analýzu určitých momentů či inscenačních prvků. Závěr práce je věnován srovnání obou inscenačních tvarů a poukazuje na odlišnosti, které i v rámci podobné režijní poetiky inscenace vykazují.
|
|
|
Raná prozaická tvorba bratří Čapků a kontext předválečné moderny
MACKOVÁ, Olga
Diplomová práce s názvem Raná prozaická tvorba bratří Čapků a kontext předválečné moderny se ve své první části zabývá společnou prozaickou tvorbou autorské dvojice bratří Čapků, tj. sbírkami Krakonošova zahrada, Zářivé hlubiny a jiné prózy a Juvenilie. Snaží se o jejich porovnání a ilustruje na jednotlivých povídkách proměny poetiky těchto jejich společných próz. Při rozboru sbírky Krakonošova zahrada je ukázán její charakter v zahrnutí různorodých úvah, aforismů a krátkých povídek anekdoticky či epigramaticky vyostřených se silným sklonem k sebereflexi. Při rozboru sbírky Zářivé hlubiny a jiné prózy poukazujeme pokusy autorů o vytvoření dokonalých novel. Povídky už jsou výrazně delší a pečlivě komponované kolem promyšleného a složitého jádra v minulosti uzavřeného děje, autoři tu tvoří tzv. novoklasicistní formou. V případě sbírky Juvenilie ukazujeme charakter těchto prvních a autory nepříliš hodnocených prací, které byly shromážděny a vydány až posmrtně. Z těchto nejranějších prací je často zřejmé, že se jedná jen o přípravu, neuspokojující výraz myšlenky a literární záměr, k němuž se sami autoři znovu vracejí. Ve své další části se diplomová práce zaměřuje na první samostatné prozaické sbírky bratří Čapků {--} na Josefovu prvotinu Lelio a Karlovy prvotiny Boží muka a Trapné povídky. Na těchto prózách se snažíme dokumentovat, jak se jejich původní společná tvorba mění a každý z bratří usiluje o svůj originální osobitý výraz. Při rozboru Josefovy sbírky Lelio, též charakerizované jako {\clqq}poetika ošklivosti``, je ukazáno expresivní vyjádření pocitů osamělého jedince, které má zřejmě autobiografický základ, motivy úzkosti, neklidu a smutku. V Karlových Božích mukách většina próz zachycuje jen jednu dějovou situaci nebo spíše jen okamžitý duševní stav, pocit. Čtenář se tu setkává s něčím, co se vymyká rozumovému poznání, s okamžikem, kdy končí racionální zvykový život a člověk se ocitá na rozcestí, vyjádřené symbolem Božích muk. V případě Trapných povídek se snažíme o rozbor zde již ucelenějších příběhů, které předznamenávají pozdější charakter Karlovy prózy. V závěru se diplomová práce zabývá ranou novinářskou činností obou bratří, jejich kritickými výtvarnými postřehy. Podrobněji rozebírá jejich podíl na významné sbírce Almanach na rok 1914 a snaží se o tématický rozbor básní, kterými do sbírky přispěli. Dále se zabývá vztahy s ostatními avantgardními umělci a jejich celkovým podílem na předválečné moderně.
|
host ::
RSS.