|
| |
|
| |
|
|
Interaction of gold cationic nanoparticles with blood cells and their distribution in the model organism
ŠRÁMEK, Michal
Kationické zlaté nanočástice (GNPs) jsou vhodnými kandidáty pro doručování léčiv, zobrazování v biomedicíně a pro cílenou léčbu nádorových onemocnění. Vzhledem k jejich unikátním fyzikálně-chemickým vlastnostem mohou být využity především pro tzv. cílenou fototermální léčbu nádorů. Během buněčné internalizace hraje klíčovou roli především velikost, tvar a povrchový náboj nanočástice. Různé typy nanočástic vstupují do buňky různými cestami. Je známo, že kationické zlaté nanotyčinky (GNRs) jsou normálními i nádorovými buňkami snadno vychytávány, přičemž jsou během endocytózy hromaděny uvnitř vezikulárních struktur. Před zahájením aplikace GNRs v biomedicíně pro různé typy účelů (jako je fototermální terapie, cílené nosiče léčiv, fluorescenční sondy, těhotenský test atd.) je nutné nejdříve určit jejich biologickou bezpečnost a reakci organismu obecně. V naší laboratoři se zaměřujeme především na aplikace GNRs ve fototermální terapii. Jejím principem je nahromadění kationických GNRs v nádorové tkáni, kde po ozáření světelným paprskem o frekvenci blízké infračervenému (NIR) světlu transformují světlo na teplo, čímž termálně poškodí buňky. Během této studie bylo ukázáno pomocí mikroskopického vyšetření krve, že po její inkubaci s kationickými GNRs in vitro dochází k interakci GNRs s bílými krvinkami a trombocyty. Dále bylo ukázáno pomocí histologie a fluorescenční mikroskopie, že po aplikaci in vivo se kationické GNRs v největší míře akumulují v myší slezině. Získaná data přispěla k porozumění distribuce a toxicity kationických GNRs na úrovni buňky a organismu a byla publikována v rámci komplexní studie v časopise Biomaterials.
|
|
|
Názory občanů na transplantace tkání a orgánů
ŠIMKOVÁ, Soňa
Tato diplomová práce se zabývá názory občanů na transplantace tkání a orgánů. Skládá se za dvou částí, z nichž první je zaměřena teoreticky a druhá je praktická. V teoretické části se věnuji tématu transplantace. Krátce a stručně popisuji transplantaci z lékařského hlediska, dále pak obecně historii transplantace. Nejvíce jsem zaměřila pozornost na transplantaci z pohledu naší platné legislativy, zejména transplantačního zákona. Stručně seznamuji také s transplantační legislativou ve vybraných zemích a nastiňuji i problematiku transplantací z pohledu etiky. V praktické části jsem použila metodu kvantitativního výzkumu, která byla prováděna prostřednictvím dotazníkové techniky. Data byla sesbírána pomocí anonymního dotazníku. Cílem práce bylo zjistit povědomí občanů o transplantacích a jejich postoje k dané problematice. Výzkum zahrnuje popis metodiky, zkoumaný vzorek, výsledky a diskuzi nad výsledky. Dotazník byl určen občanům České republiky, různého věku a vzdělání. Omezena byla pouze spodní věková hranice, a to 18 let. Respondenti byli z části získáváni na základě přímého dotazování dle ochoty spolupracovat a dále byli někteří respondenti získáni na základě individuálního zájmu prostřednictvím serveru vyplnto.cz. Konečný výzkumný vzorek tvořilo 526 respondentů. Před samotným výzkumem byl na 10 respondentech proveden předvýzkum z důvodu zjištění srozumitelnosti otázek. V rámci výzkumu byly stanoveny dvě hypotézy. První hypotéza je, že občané souhlasí s darováním svých tkání a orgánů v případě dárcovství pro osoby blízké. Pokud bych vzala v potaz pouze jednu konkrétní otázku, která zjišťuje, jestli by respondenti souhlasili s darováním svého orgánu nebo tkáně pro některou z osob blízkých v případě, že by jí mohli zachránit život, hypotézu bych nemohla zamítnout. Většina respondentů totiž uvedla, že by orgán nebo tkáň darovala, avšak tato hypotéza byla statisticky testována prostřednictvím testu dobré shody. Tento test bere v úvahu více otázek souvisejících s hypotézou. Po otestování jsem došla k závěru, že hypotézu můžeme zamítnout. Tedy není pravda, že občané souhlasí s darováním svých tkání a orgánů v případě dárcovství pro osoby blízké. Druhá hypotéza říká, že občané neznají zásadu presumpce souhlasu v souvislosti s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Hypotéza byla též statisticky ověřena prostřednictvím testu dobré shody. Tato hypotéza nebyla zamítnuta. Pravdou tedy je, že občané neznají zásadu presumpce souhlasu, neboli předpokládaného souhlasu v souvislosti s posmrtným odběrem tkání a orgánů. Výsledky této práce také poukazují na nízkou informovanost občanů České republiky vzhledem k tématu transplantací. To nejvíce znázorňuje skutečnost, že více jak polovina respondentů nikdy neslyšela o našem transplantačním zákoně a téměř 80 % lidí si myslí, že veřejnost není dostatečně informována. Téměř polovina respondentů nikdy neslyšela o zásadě předpokládaného souhlasu, nicméně většina souhlasí se skutečností, že jejich orgány a tkáně by byly v případě náhlého úmrtí použity k transplantaci. Výsledky mé diplomové práce poukazují na to, že by mělo dojít k větší osvětě občanů ohledně transplantací. Osvěta, by měla probíhat nejrůznějšími způsoby. Za nejefektivnější bych považovala osvětu prostřednictvím médií, dále také formou letáků, informačních brožur a reklamních spotů. Papírové brožury by měly být k dispozici v čekárnách zdravotnických zařízení. Pro širokou veřejnost by se měly pořádat semináře a různá školení. Z hlediska věku by bylo nejlepší začít s osvětou již na střední škole.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.