|
Tri podoby Solarisu
Grajciar, Marek ; MRAVCOVÁ, Marie (vedoucí práce) ; VAJCHR, Marek (oponent)
Diplomová práca sa zaoberá tromi podobami Solarisu. Konkrétne literárnou predlohou Stanislawa Lema, filmovou adaptáciou Andreja Tarkovského a druhou filmovou adaptáciou Stevena Soderbergha. Cieľom práce je komparácia jednotlivých autorských postupov, ktoré viedli k rozdielnym významovým vyzneniam. Práca analyzuje šesť základných aspektov jednotlivých diel: východisko, žáner, významovú rovinu, skladobnú rovinu - dramatickú konštrukciu, postavy a časopriestor.
|
|
Klíčový záběr u režisérů, pracujících s vnitrozáběrovou montáží a stylizací
Ruzyak, Pavel ; BERNARD, Jan (vedoucí práce) ; KLEPIKOV, Milan (oponent)
Práce si klade za cíl prozkoumat pojem dlouhého filmového záběru ve spojení se stylizací filmové scény.
Na třech vybraných režisérech je ukázána hlouběji problematika a možnosti uměleckého vyjádření formou dlouhého záběru a stylizace. Stylizace se týká především filmové scény (mis-en-scène) a jednotlivých prvků (herectví, filmových rekvizit, filmového prostoru, zvukové složky,...).
Stylizací a dlouhým záběrem se práce zabývá jak způsobem obecné analýzy, tak i zkoumáním použití v tvorbě konkrétních režisérů a v konkrétních filmech.
Jako hlavní režiséry této práce jsem vybral Andreje Tarkovského. Carla Th. Dreyera a Béla Tarra a jejich tři filmy (ve stejném pořadí) - Oběť, Gertrud a Satanské tango.
Vybraní režiséři a filmy jsou z mého pohledu nejlépe odpovídající příklady k pojmu stylizace a dlouhého záběru kvůli jasnému rukopisu a ucelenosti formy.
Snažím se vycházet především z vlastní analýzy a reflexe nad pojmem dlouhého záběru při stylizaci na základě literatury, filmů a vlastní tvorby, využívám ovšem i přímo citáty tvůrců a pasáže z teoretických textů.
Práce je svým druhem nejblíže analyticko-esejistické studii.
|
|
Film jako organismus a jako stroj
Šindelka, Marek ; DUFEK, Jiří (vedoucí práce) ; BERNARD, Jan (oponent)
Abstrakt
Práce se zaměřuje na srovnání teoretických přístupů Sergeje Ejzenštejna, Dzigy Vertova a Andreje Tarkovského, coby tří zcela odlišných pozic na škále mezi organickým a mechanickým filmem. Každá tato pozice má svou specifickou temporalitu, vycházející především ze zvolené střihové metody tvůrců: Ejzenštejnova dialektická montáž pracující v modu "člověk-příroda", Vertovova dialektická montáž v modu "oko-hmota", Tarkovského antidialektická montáž samoorganizující se filmové struktury na základě časového tlaku uvnitř záběrů.
|
| |
|
Sven Nykvist a jeho práce se světlem
Kainrathová, Edita ; ŠLAPETA, Ivan (vedoucí práce) ; JÍCHA, Marek (oponent)
Ve své práci se zabývám kameramanskou činností Svena Nykvista. Z největší
části se zaměřuji na oblast světla, na jeho studium, význam a použití ve
filmovém příběhu. V závěru práce zmiňuji jeho celosvětové úspěchy. Na základě
jeho životopisných údajů se pokouším nahlédnout do jeho osobního života a na
obecnější rovině se zamýšlím nad tématem tvůrčí práce versus osobní a rodinný
život.
|