|
|
Vliv hustoty obsádek sumečka afrického (Clarias gariepinus) na efektivitu jeho intenzivního chovu v recirkulačním akvakulturním systému
TRNKA, Kamil
Bakalářská práce se zabývá problematikou chovu sumečka afrického (Clarias gariepinus) v recirkulačním akvakulturním systému RAS využívající odpadní teplo z bioplynové stanice. Bylo hodnoceno SGR, FCR, FC přežití a celkový zdravotní stav ryb. Při prvním pokusu byl sumeček nasazen v různých hustotách obsádky (30, 60, 90, 120 kg.m-3) bez snižování obsádky na původní hustotu. Do nádrží recirkulačního systému se stejnou kvalitou vody byly použity juvenilní ryby sumečka afrického. Výsledkem prvního pokusu bylo, že sumeček africký má nejlepší růstové vlastnosti do maximální hustoty 230 kg.m-3. Při druhém pokusu byly nasazeny ryby ve čtyřech různých hustotách obsádky (90, 120, 150 a 180 kg.m-3), které byly každý měsíc snižovány na původní biomasu. Výsledkem pokusu byla vyšší specifická rychlost růstu a nižší konverze krmiva. Mezi jednotlivými hustotami nebyly zaznamenány v růstových parametrech signifikantní rozdíly. Třetí pokus byl založen na třídění a netřídění ryb. Netřídění ryb mělo negativní vliv na rozrůstání obsádky. Pár jedinců bylo větší velikosti (tržní ryby) než ostatní jedinci a na druhou stranu pár jedinců zaostávalo v růstu. Rovněž růstové parametry vykazovaly lepší hodnoty u tříděných ryb. U všech pokusů bylo zjištěno, že optimální hustota obsádky pro správný růst, správnou konverzi krmiva v RAS je okolo 180-230 kg.m-3.
|
|
|
Reprodukční chování sumce velkého Silurus glanis L. v řece Berounce
Lüftner, Radek ; Slavík, Ondřej (vedoucí práce) ; Randák, Tomáš (oponent)
Schopnost přirozené reprodukce je klíčovým faktorem pro přežívání a šíření každého druhu. O reprodukci ryb dorůstajících větších rozměrů je však jen velmi málo informací. Samci sumce velkého, naší největší původní ryby, vytváří hnízdo ve vegetaci a zde se poté třou v páru se samicí. Po úspěšném vytření samec hlídá hnízdo a pečuje o jikry a plůdek. K samotné reprodukci by mělo docházet v noci při teplotě vody od 18 do 24 řC. Dostupné záznamy o reprodukčním chování jsou však zastaralé, neúplné nebo pocházejí z akvakultur. Chování sumce jsme se rozhodli ověřit pomocí radiové telemetrie v prostředí jeho přirozeného výskytu v řece Berounce. Zaznamenávala se prostorová distribuce sumců v průběhu celého roku, přičemž byl kladen důraz na odlišení reprodukčního období od zbytku roku. Cílem bylo zjistit, za jakých podmínek dochází u sumce velkého k reprodukci a zda samotná reprodukce probíhá v párech. Za tímto účelem bylo pomocí radiové telemetrie po dobu dvou let (2002-2004) sledováno 10 dospělců sumce velkého v řece Berounce. Pozice ryb v toku byly určovány vždy po čtrnácti dnech v průběhu celého čtyřiadvacetihodinového cyklu (šest hodnot vždy po čtyřech hodinách). Ve druhé části práce jsem zjišťoval, jakou projevuje sumec reprodukční strategii, konkrétně zda vytvořené páry přetrvávají i po skončení...
|
|
|
Reprodukční chování sumce velkého Silurus glanis L. v řece Berounce
Lüftner, Radek ; Slavík, Ondřej (vedoucí práce) ; Randák, Tomáš (oponent)
Schopnost přirozené reprodukce je klíčovým faktorem pro přežívání a šíření každého druhu. O reprodukci ryb dorůstajících větších rozměrů je však jen velmi málo informací. Samci sumce velkého, naší největší původní ryby, vytváří hnízdo ve vegetaci a zde se poté třou v páru se samicí. Po úspěšném vytření samec hlídá hnízdo a pečuje o jikry a plůdek. K samotné reprodukci by mělo docházet v noci při teplotě vody od 18 do 24 řC. Dostupné záznamy o reprodukčním chování jsou však zastaralé, neúplné nebo pocházejí z akvakultur. Chování sumce jsme se rozhodli ověřit pomocí radiové telemetrie v prostředí jeho přirozeného výskytu v řece Berounce. Zaznamenávala se prostorová distribuce sumců v průběhu celého roku, přičemž byl kladen důraz na odlišení reprodukčního období od zbytku roku. Cílem bylo zjistit, za jakých podmínek dochází u sumce velkého k reprodukci a zda samotná reprodukce probíhá v párech. Za tímto účelem bylo pomocí radiové telemetrie po dobu dvou let (2002-2004) sledováno 10 dospělců sumce velkého v řece Berounce. Pozice ryb v toku byly určovány vždy po čtrnácti dnech v průběhu celého čtyřiadvacetihodinového cyklu (šest hodnot vždy po čtyřech hodinách). Ve druhé části práce jsem zjišťoval, jakou projevuje sumec reprodukční strategii, konkrétně zda vytvořené páry přetrvávají i po skončení...
|
|
|
Vliv teploty vody na průběh rané ontogeneze u keříčkovce červenolemého (Clarias gariepinus)
PROKEŠOVÁ, Markéta
V rámci diplomové práce byl zkoumán vliv teploty (rozmezí teplot: 17,4 - 38,6 °C) na ranou ontogenezi (během intervalu od oplození vajíček po úplnou spotřebu žloutkového váčku u 50 % jedinců; Fe - Re50) u keříčkovce červenolemého (Clarias gariepinus). Bylo zjištěno, že délka inkubační periody (interval od oplození do okamžiku vylíhnutí 50 % jedinců; Fe - H50), délka periody líhnutí (interval od vylíhnutí 5 % jedinců do vylíhnutí 95 % jedinců; H5 - H95), délka periody do zahájení příjmu exogenní potravy (interval od H50 do zahájení příjmu exogenní potravy u 50 % jedinců; H50 - S50) a délka periody do úplné resorpce žloutkového váčku (H50 - Re50) vykazují nepřímo úměrnou závislost na inkubační teplotě. Délka periody do úplné resorpce žloutkového váčku se významně prodlužuje (přibližně šestinásobně) díky podávání exogenní potravy (ve srovnání s experimenty, kdy nebylo použito žádné externí krmivo). Embryonální vývoj je teoreticky zastaven při teplotě 15,4 °C a líhnutí nastává po uplynutí zhruba 12 efektivních denních stupňů. Velikost larev se během embryonální a larvální periody zvětšuje. Velikost larev při H50, S50 a Re50 vykazuje nepřímo úměrnou závislost na inkubační teplotě. Velikost jedinců při Re50 je zvětšena (přibližně dvojnásobně) díky podávání exogenní potravy (ve srovnání s experimenty, kdy nebylo použito žádné externí krmivo). Objem žloutkového váčku larev se během embryonální a larvální periody snižuje. Objem žloutkového váčku larev při H50 koreluje s velikostí jiker a při S50 pak jeví přímo úměrnou závislost na inkubační teplotě. Suchá hmotnost žloutkového váčku larev při H50 činí 89 % celkové suché hmotnosti vylíhlé larvy. Během periody endogenní výživy se v larvální somatické tkáně přemění cca 75 % hmotnosti sušiny jiker. Efektivita přeměny energie (J . ks-1) během periody endogenní výživy je nižší (60 % . ks-1). Energetická hodnota sušiny a obsah síry v sušině se během periody endogenní výživy (vajíčko, vylíhlá larva, larva se spotřebovaným žloutkovým váčkem) snižuje. Obsah dusíku a uhlíku v sušině se během embryonální periody zvyšuje a během larvální periody se naopak snižuje. Zóna teplotní tolerance z hlediska přežívání pro ranou ontogenezi keříčkovce červenolemého leží mezi 19 a 33 °C (s teplotním optimem mezi 23 a 30 °C), tzn., že tento druh patří mezi teplomilné druhy ryb. Suboptimální teploty leží v intervalu 21 - 23 °C a 30 - 33 °C. Teploty pod 17,5 °C a nad 35,5 °C lze považovat za letální již pro embryonální periodu (Fe - H50). Teploty pod 19 °C a nad 33 °C pak za letální pro larvální periodu vývoje (H50 - Re50). Teplotní optimum pro ranou ontogenezi keříčkovce červenolemého z bioenergetického hlediska leží mezi 23 - 28 °C.
|
host ::
RSS.