|
|
Jediná kniha Jakuba Demla, Bedřicha Fučíka a Vladimíra Binara
Iwashita, Daniela
Příspěvek připomíná myšlenku jediné knihy i další metafory celistvého díla (dílo jako strom, tasovská krajina, řeka Oslava), které se konstantně objevují v Demlově psaní: Co mohou konkrétně znamenat pro čtenáře a editory jeho prací? Autorka se zaměřuje na řešení, které v samizdatové edici Dílo Jakuba Demla (13 svazků, Rukopisy VBF, Praha 1978–1983) a v doprovodné Zprávě o uspořádání Díla Jakuba Demla (Rukopisy VBF, Praha 1981) rozpracovali a zdůvodnili Bedřich Fučík a Vladimír Binar. Shrnuje známé nedostatky Díla, zejména redukci řady textů, a vyzdvihuje ty jeho pořádající principy, které odpovídají Demlovu způsobu psaní i vydávání: například sledování cyklické chronologie; rozeznání ústředních návratných knih, žánrové uspořádání svazků, čtenářské a múzické zaměření knih. Dále stať vyjmenovává řemeslné parametry a postupy editorů Díla, které platí i pro dnešní editory: podrobné zmapování autorových redakčních, edičních a nakladatelských postupů, sledování a preference autorské vůle, uspořádání a zpřístupnění bibliografie (včetně časopisecké), co nejširší poznání dostupných rukopisů a korespondence (dnes zejména uspořádání a popis části Demlova fondu v LA PNP s tisíci stran navzájem pomíchaných rukopisů knih včetně Zapomenutého světla), zmapování Demlových nakladatelských textů a letáků, vysvětlení zvolených edičních a pořádajících postupů, zveřejnění podrobného rozvrhu spisů a vystavení se kritické oponentuře. Autorka v závěru navrhuje budoucí ediční řešení: hybridní edici, která by sestávala paralelně jednak z elektronické kritické edice včetně archivu všech verzí a nástrojů pro jejich porovnání a jednak z čtenářského knižního vydání díla, jež by textově vyšlo z kritické edice a uspořádáním – při výrazném doplnění – by zhruba sledovalo principy a rozvržení samizdatového Díla.
|
host ::
RSS.