|
|
Protestantský fundamentalismus jeho vznik a vývoj
Kohout, Nikola ; Vojtíšek, Zdeněk (vedoucí práce) ; Hošek, Pavel (oponent)
Tato práce se zabývá původem fundamentalistického hnutí a klade si za cíl vytvořit teoretickou základnu pro další studie dopadů jeho vlivu mezi reformo- vanými církvemi. Popisuje proces, kterým kalvinismus, puritánství a pietismus nastolily všeobecný směr, v němž se má rozvinout duchovní život na novém kontinentu. Dále ukazuje, jak dispenzacionalismus v kultuře svatosti a události Velkého probuzení vytvořily velkou propast mezi Amerikou a Evropou, kde byl velký vliv osvícenství. Následně je popsáno několik významných osobností fun- damentalistického hnutí společně s největším dopadem kontroverzí. V průběhu práce jsou uváděny příklady náboženských skupin, které jsou ovlivněny myšlen- kami fundamentalismu, který proniká i k nám díky otevření hranic po sametové revoluci, a to hlavně prostřednictvím internetu a nových médií.
|
|
|
Evangelíci v Libštátě (1783 - 1945): Tři kostely v jedné obci by něco neobyčejného bylo
Kletvík, Jan ; Foltýn, Dušan (vedoucí práce) ; Halama, Ota (oponent)
V Libštátě se vedle sebe po dlouhá desetiletí nacházely tři církevní sbory. Tato práce mapuje dějiny sboru helvetského vyznání a sboru augšpurského vyznání. Početnější byla ta skupina, která se zde přihlásila po vydání tolerančního patentu k helvetskému vyznání. Helvetům se tak rychleji podařilo získat vlastního faráře, tím byl Jan Csomor, který přišel roku 1783, a také se jim podařilo postavit si vlastní modlitebnou, která byla vysvěcena již roku 1787. Oproti tomu církvi augšpurského vyznání se nepodařilo získat dostatečný počet věřících, aby mohla vzniknout jako samostatný sbor, a tak se stala součástí svazku luterských církví se sídlem v poměrně vzdálených Křížlicích. Zároveň se jí nepodařilo získat ani povolení pro stavbu vlastní modlitebny, a tak se církev po dlouhou dobu potýkala s existenčními problémy. Luterská modlitebna byla postavena nakonec až roku 1842. Roku 1867 se luteránům podařilo založit samostatný sbor, do něhož přišel první vlastní farář následujícího roku. Celé prostředí tak poskytuje mnoho prostoru pro studium vztahů mezi oběma konfesemi a pro studium průběhu církevní unie v roce 1918. Obzvláště poslední třetina 19. století se zdá být klíčovým obdobím, kdy k sobě našly obě církve cestu především prostřednictvím faráře Emanuela Havelky a faráře Petra Marušiaka. Vývoj po roce 1918...
|
host ::
RSS.