|
|
Vybrané aspekty biologie invazního druhu \kur{Pectinatella magnifica}
JEŽKOVÁ, Eva
Bochnatka americká (Pectinatella magnifica) je invazní organismus, který se do Evropy dostal lodní přepravou ze Severní Ameriky a představuje mnohá potencionální rizika pro naše původní druhy a vodní technická zařízení. Jedná se o druh sladkovodní mechovky tvořící kolonie, které mohou dosáhnout značných velikostí. Povrch gelovité matrix tvoří jedinci zvaní zooidi, kteří jsou schopni pohlavního i nepohlavního rozmnožování a díky tomu mají velký konkurenční potenciál. Nepohlavní dormantní stádia, tzv. statoblasty, mají mimořádnou odolnost vůči podmínkám prostředí a díky svým vlastnostem jsou schopné šíření na velké vzdálenosti. Tato práce si kladla za cíl identifikovat a popsat vybrané aspekty života tohoto organismu, zejména strategii šíření a rozmnožování. Toho bylo docíleno jak pozorováním ve volné přírodě, tak kultivačními experimenty. Podařilo se úspěšně přenést kolonie bochnatky americké z jejich přirozeného prostředí do speciálně konstruovaného akvarijního systému v laboratoři. Při experimentální kultivaci se z 80 % statoblastů během pěti až osmi dnů v závislosti na teplotě vody vylíhli zooidi, kteří žili po dobu osm týdnů, a byly u nich pozorovány další životní projevy. Získaná foto - a videodokumentace zachycuje detaily sexuálního rozmnožování tohoto druhu a potvrzuje, že k němu v našich vodách dochází. V přírodních podmínkách se jeví jako nejvhodnější prostředí pro tento druh často mezotrofní zaplavené pískovny a rybníky s ochranným statutem, rybníky pro rekreační využití a rybníky s nízkou intenzitou rybářského využití (bez tvorby masivních vodních květů sinic, kolísání kyslíkového režimu atd.). Nebylo jednoznačně prokázáno, že by bochnatka americká představovala pro naše druhy mechovek významné kompetiční nebezpečí.
|
|
|
Studium genetické diverzity kolonií Pectinatella magnifica (Leidy,1851)
MORAVCOVÁ, Vendula
Pectinatella magnifica je sladkovodním organismem ze skupiny mechovců, žijícím v prostředí oligotrofních a mezotrofních vod, ve kterých teplota během roku dosahuje 20°C. Poprvé byla nalezena a popsána Josephem Leidym v oblasti Philadelphie roku 1851. Ačkoliv je původním místem výskytu Severní Amerika, v současné době je známá jako invazní organismus i na dalších kontinentech. Zástupci druhu Pectinatella magnifica žijí v koloniích o charakteristickém kulovitém tvaru, díky němuž je snadno rozpoznatelná a identifikovatelná. Tyto kulovité kolonie jsou pokryty společenstvem zooidů, které produkují gelovitou hmotu vyplňující samotný útvar kolonie. Rozmnožování mechovců je záležitostí sexuální i asexuální, kdy nepohlavní rozmnožování převažuje nad pohlavním. Produktem nepohlavního rozmnožování jsou vnitřní pupeny, tzv. statoblasty, opatřené háčky, díky kterým se mohou přichytit na jakýkoliv podklad, což umožňuje snadnou distribuci i na velké vzdálenosti skrze jinak obtížný terén. Ačkoliv se jedná o starobylou skupinu s převahou nepohlavního, tudíž klonálního, rozmnožování, pohlavní rozmnožování hraje významnou úlohu pro udržení genetické variability a adaptaci novým podmínkám. Disertační práce je zaměřena na stanovení genetické diverzity kolonií odebraných na území jižních Čech a přilehlého okolí za použití technik molekulárních biologie. Pro zpracování genetických analýz byly použity dvě molekulární techniky, a to AFLP (Amplified Fragment Lenght Polymorphism) a ISSR (Inter Simple Sequence Repeat). Obě tyto techniky využívají univerzální primery za účelem stanovení podobnosti mezi jednotlivými organismy.
|
|
| |
|
|
Antimikrobiální aktivita bakterií izolovaných z Pectinatella magnifica
Holečková, Karolína ; Vlková, Eva (vedoucí práce) ; Geigerová, Martina (oponent)
Bakalářská práce se skládá ze dvou částí. První část je věnována literární rešerši, přehledu, jež se zaměřuje na souhrn informací, které byly doposud zjištěny nejen o životě a rozmnožování sladkovodní mechovky Pectinatella magnifica, ale zároveň i významu mořských druhů mechovců. Dále je v přehledu uvedena charakteristika a význam antimikrobiálně působících látek a nejběžněji využívané laboratorní metody sloužící ke stanovení mikrobiální aktivity. Cílem přehledu bylo ucelit nejdůležitější poznatky, ze kterých vychází hypotéza druhé, experimentální části této práce. Důvodem testování antimikrobiální aktivity symbiotických bakterií izolovaných z Pectinatella magnifica je fakt, že u mořských mechovců byla prokázána antimikrobiální aktivita jejich bakterií i jejich extraktů. Díky tomu nabývá bližší poznání těchto nepříliš známých živočichů na důležitosti. Testovány byly izoláty bakterií z kolonií Pectinatella magnifica odebrané v letech 2012 a 2013 v Jižních Čechách proti sbírkovým kmenům bakterií. K testování antimikrobiální aktivity byla zvolena difuzní metoda, při které se místo papírových disků vytvořily do pevného agaru jamky, do kterých byl nadávkován přesně zvolený objem supernatantu z bakteriálních izolátů. Celkem bylo testováno 170 supernatantů proti 80 bakteriím. V případě, že by supernatant obsahoval antimikrobiálně působící látky produkované izolovanými bakteriemi, vytvořily by se na agaru kolem jamek tzv. inhibiční zóny. Při testování těchto vybraných izolátů byla antimikrobiální aktivita potvrzena ve třech případech a to při testování supernatantu symbiotických bakterií Aeromonas veronii a Pseudomonas moraviensis proti kmenům klostrídií a zároveň při testování izolovaných bakterií mezi sebou Aeromonas veronii prokazatelně potlačovala růst bakterie Pseudomonas moraviensis. U zbylých sledovaných izolátů nebyla potvrzena antimikrobiální aktivita, která by potlačovala růst testovaných bakterií.
|
|
|
Studium genetické diverzity kolonií Pectinatella magnifica
MORAVCOVÁ, Vendula
Pectinatella magnifica je sladkovodním organismem žijícím v koloniích, které lze často nalézt přisedlé na ponořených částech/větvích příbřežních rostlin, ale také kamenech, samotném dně či volně ve vodě. Obývá především oligotrofní až mezotrofní vody, ve kterých teplota během roku dosahuje 20°C. Poprvé byla nalezena a popsána v oblasti Filadelfie roku 1851 Josephem Leidym. Ačkoliv je původním místem výskytu Severní Amerika, v současné době je známá jako invazní organismus i na dalších kontinentech. V Evropě byl první výskyt zaznamenán již v 80. letech 19. století v okolí Hamburku, kam byla dopravena pravděpodobně na trupech lodí. V České republice se první zaznamenaný výskyt datuje v první polovině 20. století a to v povodí Vltavy a Labe. Nejčastější způsob šíření je umožněn především pomocí vnitřních pupenů, tzv. statoblastů, opatřených háčky, díky kterým se mohou přichytit na jakýkoliv podklad, což umožňuje snadnou distribuci i na velké vzdálenosti skrze jinak obtížný terén. Tato práce využívá techniky AFLP k vyhodnocení genetické diverzity kolonií odebraných na území CHKO a BR Třeboňsko a to na vodních nádržích Veselí I, Staňkovský, Nový Kanclíř, Cep, Vlkov a Nový Lipnický z pohledu let i geografie.
|
|
|
Reakce živých buněk (in vitro) na extrakt, získaný z matrix kolonie bochnatky americké (Pectinatella magnifica)
ŠUSTEROVÁ, Karolína
Cílem bakalářské práce bylo zjistit, zda kolonie sladkovodní mechovky Pectinatella magnifica produkují biologicky aktivní látky. Na základě znalostí o průběhu růstové křivky buněčné kultury myších fibroblastů byly vytvořeny modely pro biologické testy ke stanovení biologického potenciálu látek, obsažených v extraktu z lyofilizátu kolonií P. magnifica. Testy přítomnost látek s biologickou aktivitou prokázaly. Součástí práce byl rovněž průzkum výskytu a rozšíření sledovaného druhu na Vltavotýnsku, včetně monitoringu základních parametrů vodního prostředí. Prozkoumáno bylo ve dvou letech (2012 a 2013) opakovaně celkem 10 lokalit na řekách Lužnice a Vltava, výskyt byl zjištěn na 5 místech.
|
|
|
Šíření mechovky Pectinatella magnifica v oblasti Třeboňska
LUKEŠOVÁ, Petra
Pectinatella magnifica je sladkovodní bezobratlý koloniální živočich, pocházející ze severní Ameriky, jehož šíření v Evropě i Asii v poslední době nabývá charakteru invaze.Charakter kolonií, sezónní dynamika a další aspekty rozvoje byly studovány na šesti jihočeských lokalitách (jezero Cep, Nový Lipnický rybník, rybník Hejtman, rybník Nový Kanclíř, Vlkovská pískovna a vodní nádrž Hněvkovice). Byly uskutečněny opakované kvantitativní odběry biomasy sledovaného druhu na desetimetrových transektech podél pobřeží. Dále byly zjišťovány enviromentální faktory (teplota, vodivost, reakce vody, průhlednost, trofie a substrát kolonií) a charakteristiky jednotlivých invadovaných nádrží. Seznam dosavadních známých lokalit byl doplněn o další nádrže, na které se tento druh dosud rozšířil.
|
host ::
RSS.