|
|
Strukturní vývoj, magnetická stavba a mechanismus exhumace podolského komplexu
Burjak, Miroslav ; Žák, Jiří (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
V této diplomové práci jsou prezentovány výsledky detailní terénní analýzy podolského komplexu na J a JV od středočeského plutonického komplexu v centrální části Českého masívu. Jedná se o profil Vltavy od Podolí k Týnu nad Vltavou. Bylo proměřeno více než 160 výchozů, vzorky na AMS byly odebrány z 25 různých lokalit a vzorky pro studium mikrostruktur z 12 lokalit. Celkem bylo změřeno 290 válečků na AMS. Studiem mikrostruktur byly v leukokratních migmatitech zjištěny granáty, které by mohly být pozůstatkem relativně nejstarší fáze vysokotlaké metamorfózy. V biotitických migmatitech pestré jednotky je patrná retrogrese, která je zaznamenána sillimanitem a poté chloritem. Hlavní tektonometamorfní událostí podolského komplexu je extenzivní migmatitizace pravděpodobně spjatá s dekompresí a s tvorbou ploché stavby. Výsledky měření anizotropie magnetické susceptibility se shodují s terénními měřeními. Póly ploch foliací v obou případech ukazují hlavní směr SSZ-JJV. Makroskopicky nezřetelné lineace jsou dobře zdokumentovány metodou AMS a jejich směry se téměř shodují se směry lineací z granodioritu červenského typu, který se nachází ve strukturním nadloží podolského komplexu. Tato diplomová práce tedy dokládá výrazné deformační propojení mezi svrchní křehkou a střední silně anatektickou kůrou ve východní části...
|
|
|
Kinematický vývoj rozhraní tepelsko-barrandienské jednotky a moldanubika během svrchního devonu a spodního karbonu
Tomek, Filip ; Žák, Jiří (vedoucí práce) ; Babuška, Vladislav (oponent)
ČESKÝ ABSTRAKT KINEMATICKÝ VÝVOJ ROZHRANÍ TEPELSKO-BARRANDIENSKÉ JEDNOTKY A MOLDANUBIKA BĚHEM SVRCHNÍHO DEVONU A SPODNÍHO KARBONU Starosedelský komplex (SSC) představuje relikt metagranitoidů magmatického oblouku v jižní části sedlčansko-krásnohorského metamorfovaného ostrova, který je obklopen granitoidy středočeského plutonického komplexu na rozhraní tepelsko-barrandienské jednotky (TBJ) a moldanubika (MJ) v Českém masívu. SSC zahrnuje především deformované ortoruly, jejichž vápenato-alkalický protolit granodioritu až tonalitu svrchnoddevonského stáří (Košler et al., 1993) byl často mechanicky mísen s méně zastoupenými bazičtějšími magmaty. Lokálně zachované subhorizontální intruzívní kontakty ortorul s jejich okolním metasedimentárním pláštěm naznačují, že tato magmata intrudovala v podobě generelně ploše uloženého žilného komplexu. V SSC se zachovaly ploché subsolidové foliace (sklon <40ř) a subhorizontální ~SV-JZ orientované minerální lineace. Studium mezoskopických staveb, anizotropie magnetické susceptibility (AMS) a analýza mikrostruktur odhalily konstrikční tvar deformačního elipsoidu s dominancí koaxiálního čistého střihu. Stupeň regionální metamorfózy byl odhadnut na podmínky facie zelených břidlic, hloubka vmístění SCC byla tedy odhadnuta na 10 až 12 km. S ohledem na výše zmíněná fakta navrhuji,...
|
|
|
Strukturní vývoj, magnetická stavba a mechanismus exhumace podolského komplexu
Burjak, Miroslav ; Žák, Jiří (vedoucí práce) ; Franěk, Jan (oponent)
V této diplomové práci jsou prezentovány výsledky detailní terénní analýzy podolského komplexu na J a JV od středočeského plutonického komplexu v centrální části Českého masívu. Jedná se o profil Vltavy od Podolí k Týnu nad Vltavou. Bylo proměřeno více než 160 výchozů, vzorky na AMS byly odebrány z 25 různých lokalit a vzorky pro studium mikrostruktur z 12 lokalit. Celkem bylo změřeno 290 válečků na AMS. Studiem mikrostruktur byly v leukokratních migmatitech zjištěny granáty, které by mohly být pozůstatkem relativně nejstarší fáze vysokotlaké metamorfózy. V biotitických migmatitech pestré jednotky je patrná retrogrese, která je zaznamenána sillimanitem a poté chloritem. Hlavní tektonometamorfní událostí podolského komplexu je extenzivní migmatitizace pravděpodobně spjatá s dekompresí a s tvorbou ploché stavby. Výsledky měření anizotropie magnetické susceptibility se shodují s terénními měřeními. Póly ploch foliací v obou případech ukazují hlavní směr SSZ-JJV. Makroskopicky nezřetelné lineace jsou dobře zdokumentovány metodou AMS a jejich směry se téměř shodují se směry lineací z granodioritu červenského typu, který se nachází ve strukturním nadloží podolského komplexu. Tato diplomová práce tedy dokládá výrazné deformační propojení mezi svrchní křehkou a střední silně anatektickou kůrou ve východní části...
|
|
|
Kinematický vývoj rozhraní tepelsko-barrandienské jednotky a moldanubika během svrchního devonu a spodního karbonu
Tomek, Filip ; Žák, Jiří (vedoucí práce) ; Babuška, Vladislav (oponent)
ČESKÝ ABSTRAKT KINEMATICKÝ VÝVOJ ROZHRANÍ TEPELSKO-BARRANDIENSKÉ JEDNOTKY A MOLDANUBIKA BĚHEM SVRCHNÍHO DEVONU A SPODNÍHO KARBONU Starosedelský komplex (SSC) představuje relikt metagranitoidů magmatického oblouku v jižní části sedlčansko-krásnohorského metamorfovaného ostrova, který je obklopen granitoidy středočeského plutonického komplexu na rozhraní tepelsko-barrandienské jednotky (TBJ) a moldanubika (MJ) v Českém masívu. SSC zahrnuje především deformované ortoruly, jejichž vápenato-alkalický protolit granodioritu až tonalitu svrchnoddevonského stáří (Košler et al., 1993) byl často mechanicky mísen s méně zastoupenými bazičtějšími magmaty. Lokálně zachované subhorizontální intruzívní kontakty ortorul s jejich okolním metasedimentárním pláštěm naznačují, že tato magmata intrudovala v podobě generelně ploše uloženého žilného komplexu. V SSC se zachovaly ploché subsolidové foliace (sklon <40ř) a subhorizontální ~SV-JZ orientované minerální lineace. Studium mezoskopických staveb, anizotropie magnetické susceptibility (AMS) a analýza mikrostruktur odhalily konstrikční tvar deformačního elipsoidu s dominancí koaxiálního čistého střihu. Stupeň regionální metamorfózy byl odhadnut na podmínky facie zelených břidlic, hloubka vmístění SCC byla tedy odhadnuta na 10 až 12 km. S ohledem na výše zmíněná fakta navrhuji,...
|
host ::
RSS.