|
|
Vliv pohlaví na růst a utváření zádového svalu u prasat
Fáberová, Gabriela ; Čítek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Zadinová, Kateřina (oponent)
Vliv pohlaví na růst a utváření zádového svalu u prasat Souhrn Cílem bakalářské práce, je zjištění vlivu pohlaví na růst a utváření zádového svalu u prasat. Růst je jeden ze základních jevů charakterizující živý organismus. Vytváří se při něm z neživé hmoty, hmota živá. Množství tělesné hmoty není stálé, v průběhu života se výrazně mění. V raném postnatálním období roste rychleji kostra oproti svalstvu a tuku, poté dochází k rychlejšímu nárůstu svalstva a v posledním postnatálním období, označovaném jako dospělost dochází k tučnění. Při hodnocení růstu má významný vliv pohlaví. U prasat se běžně vykrmují vepříci a prasničky. V současnosti se začíná uvažovat o výkrmu kanců, či o imunokastrátech. U těchto zvířat lze vlivem rozdílné hormonální činnosti očekávat rozdílné ukládání svaloviny a tuku. Cílem této práce bylo objasnění vlivu pohlaví na utváření a růst zádového svalu u prasat. Testováno bylo celkem 72 kusů prasat. Prasata byla ustájena po dvojicích v kotcích a dle pohlaví rozdělena na vepře, kance, imunokance a prasnice. Tato subpopulace zvířat genotypu DanBred byla, rozdělena na 1/4 (18ks) kanečků nekastrovaných (K), 1/4 (18ks) kanečků hormonálně kastrovaných (I), 1/4 (18ks) vepříků (V) a 1/4 (18ks) prasniček (P). Průměrná živá hmotnost prasat při zahájení pokusu byla 28,5 kg, přičemž test probíhal do průměrných 107 kg živé hmotnosti. Po celou dobu výkrmu byla prasata krmena KKS ad-libitně. V průběhu testu byla v týdenních intervalech sledována individuální živá hmotnost, výška hřbetního tuku v místě A, B, hloubka svalu v místě A, B a celkový celkoví podíl svaloviny u všech kategorii prasat. Z dosažených výsledků vyplývá, že na růst a utváření dlouhého zádového svalu pohlaví vliv má. Při porovnávání hmotnosti v daném období, docházíme k závěru, že s přibývajícím věkem se rozdíl mezi prasničkami a imunokastráty zvětšoval. Nejlépe rostli imunokanci, prasničky na tom byly podobně, akorát byl u nich růst z fyziologického hlediska ukončen dříve. Nejvyšší nárůst tuku i svalů měřeno v místě A a B, se vyskytoval u vepřů u prasnic můžeme pozorovat zvyšující se nárůst tuku s ohledem na dobu, ve které jsou ve výkrmu. Kanci měli na konci výkrmu nejnižší výšku hřbetního tuku, imunokastráti. U immunokastrátů hodnotíme nízký nárůst tuku, oproti začátku sledovacího období. Nejvyšší hloubku svalu měřenou v místě A i B, měli vepříci spolu s prasničkami a imunokanečci a především kanci nedosahovali hodnot jako vepříci a prasničky, kteří měli hloubku svalu nejvyšší. Největší % podíl svaloviny byl naměřen u prasnic. Velký podíl svaloviny můžeme pozorovat u kanečků. Jako podprůměrný se ukazal podíl svaloviny u imunokanců a nejhorší poměr svaloviny na těle měli především na konci výkrmu vepříci což značí, že se zvyšujícím se věkem vepřů dochází k výraznějšímu tučnění, oproti zbylým skupinám prasat. Klíčová slova: prase, pohlaví, růst, kaneček ,MLLT, tuk
|
|
|
Vliv přídavku oleje na kvalitu tuku u prasat
Zajíček, Štěpán ; Čítek, Jaroslav (vedoucí práce) ; Naděžda, Naděžda (oponent)
Vepřové maso představuje největší objem produkce masa z hlediska celosvětového trhu. V České republice tvoří přes 50 % z celkové spotřeby masa. Vepřové maso je často uváděno jako potravina s vysokým obsahem tuku a nepříznivou rovnováhou mastných kyselin. Příjem tuků v potravě by měl obsahovat nasycené (SFA), monoenové (MUFA)
a polyenové (PUFA) mastné kyseliny v poměru <1 : 1,4 : >0,6. Poměr PUFA/SFA by měl být vyšší než 0,4 a poměr n-6/n-3 PUFA 5 : 1. V rámci zvýšení povědomí o významu stravy
pro lidské zdraví je v poslední době snaha nalézt způsoby, jak produkovat maso zdravější, tj. s vyšším podílem PUFA k SFA a výhodnějším poměrem n-6 a n-3 PUFA. Kvalita vepřového masa z hlediska složení jeho mastných kyselin není v současné době příliš příznivá. Profil mastných kyselin v živočišných tucích lze ovlivnit tuky obsaženými v krmivu
a prostřednictvím výživy tak pozměnit složení mastných kyselin v tuku prasat.
V diplomové práci jsou popsány tuky, jejich význam ve výživě lidí, skupiny mastných kyselin vyskytujících se v tucích, jejich zdroje a faktory ovlivňující obsah a profil mastných kyselin ve svalové a tukové tkáni zvířat.
Cílem práce bylo sledovat vliv přídavků řepkového a sojového oleje, jako významných zdrojů nenasycených mastných kyselin, ve výkrmu prasat na kvalitu a složení intramuskulárního tuku (IMT) v pečeni (MLLT). Dále byl hodnocen vliv přídavku těchto olejů na vybrané parametry výkrmnosti a jatečné hodnoty. Pro objektivnější vyhodnocení vhodnosti tuků byl vypočítán aterogenický a trombogenický index.
Do pokusu bylo zahrnuto 32 kusů jatečných prasat finální hybridní kombinace DanBred. Prasata byla po celou dobu výkrmu krmena ad libitum kompletními krmnými směsmi a v závislosti na výživě rozdělena do tří skupin, tj. na kontrolní skupinu bez přídavku oleje a pokusnou skupinu s přídavkem 4 % řepkového oleje a pokusnou skupinu s přídavkem 4 % sojového oleje.
Z výsledků pokusu vyplývá, že skupina s přídavkem sojového oleje vykazovala současně s nejnižším denním příjmem krmiva nejlepší konverzi krmiva. Přídavek řepkového
a sojového oleje neměl významný vliv na fyzikální parametry pečeně a hřbetního sádla. Technologická kvalita hřbetního sádla tak nebyla negativně ovlivněna. Množství IMT nebylo ovlivněno žádným z olejů. Ovlivněna však byla kompozice mastných kyselin v IMT, a to jak řepkovým tak sojovým olejem.
Ačkoliv nebyly celkové SFA ovlivněny ani jedním z olejů, obsah nejvíce zastoupené SFA, kyseliny palmitové, byl významně snížen v sojové dietě. Významně nejnižší obsah celkových MUFA vykazovala skupina se sojovým olejem, což bylo důsledkem významného snížení nejvíce zastoupené kyseliny, kyseliny olejové. Působením přídavku obou olejů byly významně navýšeny PUFA a n-3 PUFA. Navýšen byl také poměr PUFA/SFA, nejvíce vlivem sojového oleje. Poměr n-6/n-3 PUFA byl významně snížen vlivem řepkového oleje. Obsah kyseliny linolové, alfa-linolenové a eikosapentaenové byl významně navýšen jak řepkovým tak sojovým olejem. Sojový olej zvýšil obsah kyseliny alfa-linolenové významně více než řepkový, který naopak výrazněji navýšil kyselinu linolovou.
Trombogenický index byl významně snížen řepkovým i sojovým olejem, aterogenický index pouze sojovým.
|
host ::
RSS.