|
|
Evangelíci a spiritismus v Podkrkonoší
Kletvík, Jan ; Halama, Ota (vedoucí práce) ; Rejchrtová, Noemi (oponent)
Koncem 19. století se na českém území značně rozšířil spiritismus, víra v komunikaci se zemřelými skrze médium. Hnutí se rozmohlo obzvláště v Podkrkonoší, kde se vyskytovaly silné sbory tolerančních evangelíků. Cílem této práce je objasnit postoje evangelíků v Podkrkonoší ke spiritismu, jakož i popsat jejich příčiny a důsledky. Pochopení těchto postojů pomůže porozumět charakteru současných zdejších sborů. V této práci jsem sledoval především evangelíky v Libštátě, Křížlicích a v Jičíně. Značnou pozornost jsem věnoval jednotlivým farářům, neboť jejich stanoviska byla pro sbory často určující. K poznání těchto postojů jsem využil zejména archivních materiálů jednotlivých sborů, rozhovorů s pamětníky a osobních deníků. Zároveň jsem vypracoval přehled o postojích církví ve Velké Británii ke spiritismu, který slouží ke komparaci obou míst. Z výsledků bádání vyplývá, že se postupy jednotlivých farářů výrazně lišily. Někteří byli ve svých postojích radikální, což vedlo k vylučování spiritistů ze sboru. Jiní byli smířliví a spiritisty do sboru přijímali. Nakonec zde byli i faráři, kteří o problému mlčeli, v tomto případě zůstala mezi spiritismem a křesťanstvím nejasná hranice.
|
|
|
Evangelíci v Libštátě (1783 - 1945): Tři kostely v jedné obci by něco neobyčejného bylo
Kletvík, Jan ; Foltýn, Dušan (vedoucí práce) ; Halama, Ota (oponent)
V Libštátě se vedle sebe po dlouhá desetiletí nacházely tři církevní sbory. Tato práce mapuje dějiny sboru helvetského vyznání a sboru augšpurského vyznání. Početnější byla ta skupina, která se zde přihlásila po vydání tolerančního patentu k helvetskému vyznání. Helvetům se tak rychleji podařilo získat vlastního faráře, tím byl Jan Csomor, který přišel roku 1783, a také se jim podařilo postavit si vlastní modlitebnou, která byla vysvěcena již roku 1787. Oproti tomu církvi augšpurského vyznání se nepodařilo získat dostatečný počet věřících, aby mohla vzniknout jako samostatný sbor, a tak se stala součástí svazku luterských církví se sídlem v poměrně vzdálených Křížlicích. Zároveň se jí nepodařilo získat ani povolení pro stavbu vlastní modlitebny, a tak se církev po dlouhou dobu potýkala s existenčními problémy. Luterská modlitebna byla postavena nakonec až roku 1842. Roku 1867 se luteránům podařilo založit samostatný sbor, do něhož přišel první vlastní farář následujícího roku. Celé prostředí tak poskytuje mnoho prostoru pro studium vztahů mezi oběma konfesemi a pro studium průběhu církevní unie v roce 1918. Obzvláště poslední třetina 19. století se zdá být klíčovým obdobím, kdy k sobě našly obě církve cestu především prostřednictvím faráře Emanuela Havelky a faráře Petra Marušiaka. Vývoj po roce 1918...
|
host ::
RSS.