|
|
Metoda imunohistochemie v patologii
HRDINOVÁ, Andrea
Bakalářská práce pojednává o využití imunohistochemických metod v diagnostice novotvarů v patologii. Popisuje využití spektra protilátek na oddělení patologie Nemocnice Český Krumlov, a.s. Imunohistochemické metody jsou dnes významnou metodou používanou v patologii pro typizaci nádorů a v případě metastáz pro určení primárních nádorů. Doplňují standardní barvící metody pro základní diagnostiku, jako např. Hematoxylin-Eosin a Van-Gieson, u kterých je nižší specifičnost. Tyto metody slouží zejména k barevnému odlišení základních buněčných složek a tkáňových komponent preparátu. Metody imunohistochemie jsou založené na principu afinity speciální protilátky vůči danému antigenu a jsou rozděleny na přímé a nepřímé metody. U přímé metody se pro detekci antigenu použije protilátka značená např. enzymem, který po navázání vyvolává barevnou změnu, kterou pozorujeme pod mikroskopem. Nepřímá metoda (dvoustupňová i třístupňová) je metoda mnohem citlivější, je založena na principu neznačené primární protilátky, na kterou se naváže konjugovaná sekundární protilátka s enzymem nebo biotinem. U třístupňové metody pak využíváme afinity avidinu a biotinu, kdy se vytvoří komplex avidin-biotin-enzym (např. peroxidáza), který se znázorní a zvýrazní. Podrobněji se bakalářská práce zabývá diagnostikou nádorů prsu a sentinelové lymfatické uzliny, jak v teoretické, tak v praktické části a dále incidencí těchto nádorů od zavedení imunohistochemické metody na oddělení patologie Nemocnice Český Krumlov, a.s. V neposlední řadě je zde popsána i kazuistika jednotlivých zajímavých případů.
|
|
|
Imunohistochemie karcinomu prsu
HYŽÍKOVÁ, Sabina
Ve své bakalářské práci se zabývám imunohistochemickým vyšetřením karcinomu prsu. Výzkum jsem prováděla na Oddělení patologie v Nemocnici Písek a.s. Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. V teoretické části se zabývám anatomickou strukturou prsu, klinickými příznaky, diagnostikou společně se zobrazovacími metodami. Dále rizikovými faktory, zahrnující genetické a hormonální aspekty. Prognózou a také prevencí vzniku nádorů a následnou léčbou tohoto onemocnění. Shrnula jsem obecnou klasifikaci nádorů představujících staging a grading. Také jsem popsala patologické struktury benigních a maligních lézí prsu. V praktické části jsem se zaměřila na to, jak funguje metoda imunohistochemie a především, jak vypadá celý histologický proces zpracování prsní tkáně. Pracovala jsem s celkem 218 bioptickými vzorky prsní tkáně, které byly touto metodou obarveny a stanovila jsem 5 markerů (estrogenové a progesteronové receptory, HER-2/Neu, Ki67 a E-cadherin), které byly při jejich diagnostice použity. Na základě negativity ER, PR a HER-2/Neu receptoru jsem vyhodnotila čtrnáct triple-negativních lézí. Hormonální receptory vykazovaly četné pozitivní výsledky více než negativní, naopak exprese HER-2/Neu vykazuje pouze mírně vyšší pozitivitu u sto dvaceti dvou případů ve srovnání se zbývajícími devadesáti šesti negativními případy. Výsledkem praktické části mé bakalářské práce byla zjištění, že nejčastějším histologickým podtypem nádorů prsu je invazivní duktální karcinom, který byl zastoupen sto devadesáti dvěma případy, dalším typem byl invazivní lobulární karcinom stanovený ve dvaceti dvou případech a šest duktálních karcinomů in situ. Cílem mé bakalářské práce bylo představit stručný popis problematiky karcinomu prsu a poukázat na zastoupení nejčastěji diagnostikovaných podtypů, a také popsat provedení metody, která je typická pro detekci receptorů spojených s karcinomem prsu.
|
|
|
Korelace imunohistochemických a histologických obrazů u melanomových lézí
ČAPKOVÁ, Denisa
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou melanomových lézí. Melanom je nejzávažnější typ rakoviny kůže a jeho incidence se neustále posouvá směrem k mladší generaci. Protože se toto onemocnění vyskytuje zejména na pokožce vystavované ultrafialovému záření, je ochrana před UV zářením jedním z nejlepších možných způsobů, jak tomuto onemocnění předejít. Chránit se můžeme použitím opalovacích krémů s UV faktorem, nošením oblečení, které zakrývá ruce a nohy a vyhýbáním se používání solárií. Prognóza počínajícího melanomu je ve většině případů dobrá, proto je včasné rozpoznání a následné zahájení léčby velmi důležité. V teoretické části jsou shrnuty dosavadní poznatky o melanomových lézích, jejich charakteristika, výskyt, klasifikace, prevence a současné možnosti léčby. V praktické části jsou pak popsány základní laboratorní diagnostické postupy, zejména barvení Hematoxylin-eosinem a imunohistochemické metody. V rámci této bakalářské práce byla porovnána pozitivita HMB-45 markeru mezi jednotlivými histologickými kategoriemi. Tento marker je absolutně specifický pro hodnocení melanocytárních tumorů a je velice užitečný pro patologa při diferenciaci nádorů neurčitého původu. V letech 2012 až 2018 bylo na Oddělení patologie v Nemocnici Písek a.s. imunohistochemicky vyšetřeno 61 vzorků. Z celkových 61 vzorků byl v 58 případech marker HMB-45 pozitivní. Dále byla práce zaměřena také na prokázání charakteristického imunohistochemického profilu u jednotlivých histologických skupin. Tento profil byl potvrzen v 92% případů.
|
|
|
Localization and quantification of mRNA coding digestive peptidases of Fascioloides magna
Peterková, Kristýna ; Kašný, Martin (vedoucí práce) ; Sojka, Daniel (oponent)
Peptidázy motolic jsou důležité molekuly zodpovědné za biokatalýzu v řadě bazálních biologických procesů a jsou klíčové pro interakci mezi hostitelem a parazitem. Tyto enzymy jsou proto intenzivně studovány za účelem charakterizace jejich biologických funkcí a jejich využití jako potenciálních diagnostických nebo terapeutických cílů. Nedávné výsledky transkriptomické a sekretomické studie ukázaly, že dospělci Fascioloides magna (motolice obrovské) exprimují a sekretují řadu peptidáz. Tato práce se proto zaměřuje na tři nově identifikované enzymy: katepsin L (FmCL), katepsin B (FmCB) a katepsin D (FmCD). U jiných druhů motolic jsou tyto katepsiny spojovány především s trávením hostitelské krve dospělci. Za použití kvantitativní PCR (qPCR) jsme stanovili hladiny relativní exprese mRNA těchto peptidáz mezi třemi vývojovými stádii - vajíčkem, miracidiem a dospělcem. Bylo zjištěno, že všechny katepsiny mají nejvyšší expresi u dospělých motolic ve srovnání s vajíčky a miracídii. Také jsme lokalizovali místo transkripce FmCL, FmCB a FmCD u dospělých motolic pomocí RNA in situ hybridizace. Všechny peptidázy byly detekovány v gastrodermis a navíc byly lokalizovány ve tkáních reprodukčního systému. Tento překvapivý nález naznačuje, že tyto enzymy mohou mít v biologii dospělé motolice více funkcí, a to nejen při...
|
|
|
Využití imunohistochemie při vyšetření biopsie mléčné žlázy.
MACHÁČOVÁ, Dominika
Úvod: Nádorová onemocnění prsu jsou nejčastějším novotvarem ženské populace v České republice. Zdokonalování včasné diagnostiky a terapie vede k postupnému snižování mortality při stále se zvyšující incidenci tohoto onemocnění. Cíle: Tato práce se zabývá využitím imunohistochemického vyšetření v diagnostice nádorů prsu. Materiály a metody: Do této studie bylo zahrnuto celkem 22 případů maligních nádorů prsu, materiálem ke zpracování bylo 22 punkčních biopsií prsu a 21 resekátů parciální mastektomie. Zjišťována byla imunohistochemická exprese 5 markerů - estrogenových a progesteronových receptorů, HER2, Ki-67 a E-cadherinu. U 9 případů bylo imunohistochemické vyšetření provedeno i v resekátu, kde byly srovnávány výsledky imunohistochemického barvení provedeného manuálně a na barvícím automatu Ventana Benchmark. Výsledky: Nejčastějším histologickým subtypem byl invazivní karcinom nespeciálního typu, který se vyskytoval ve čtrnácti případech, následovaný čtyřmi případy invazivního lobulárního karcinomu, dvěma případy atypického medulárního karcinomu, jedním smíšeným (invazivní karcinom nespeciálního typu a invazivní lobulární karcinom) karcinomem a jedním metaplastickým karcinomem. V jednom případě byla stanovena odlišná diagnóza - v punkční biopsii byl diagnostikován invazivní karcinom nespeciálního typu a v resekátu byl diagnostikován metaplastický karcinom. Exprese estrogenových a progesteronových receptorů byla variabilní v rozmezí 10-100 %, (průměrná exprese byla 81,9 % a 38,8 %). Estrogenové receptory byly zjištěny u 18 případů, zatímco progesteronové receptory byly zjištěny u 16 případů. Proliferační index Ki-67 byl exprimován v rozmezí 2-40 % (průměrně 16,5 %). Vyšší hodnoty Ki-67 ( 20 %) převažovaly u nádorů s chybějící expresí estrogenových a/nebo progesteronových receptorů a nádorů špatně diferencovaných. Žádný z případů nebyl stanoven jako HER2 pozitivní, přičemž 12 případů bylo hodnoceno jako skóre 0 a 10 případů jako skóre 1+. Závěr: Při porovnání imunohistochemického barvení prováděného manuálně a na barvícím automatu Ventana Benchmark bylo dosaženo téměř shodných výsledků.
|
|
|
Patologická diagnostika Lynchova syndromu
KRAUSOVÁ, Lenka
Lynchův syndrom je autozomálně dominantně dědičné onemocnění vytvářející predispozici ke vzniku kolorektálního karcinomu. Podle literatury až 5 % kolorektálních karcinomů může být asociováno s Lynchovým syndromem. Vzhledem k familiárnímu výskytu je jeho záchyt důležitý kvůli včasné prevenci v rodině. Depistáž je dnes založena na metodách moderní patologie. V teoretické části této práce je nejprve popsána stavba trávicí trubice, definice a historie Lynchova syndromu, a nakonec i metodika jeho depistáže v laboratoři patologie. Depistáž může být založena na hodnocení mikroskopických znaků nádoru (Semi PREDICT skóre) v histologických řezech, na imunohistochemickém vyšetření MMR (mismatch repair) proteinů, anebo na molekulárně genetickém stanovení MSI (nestability mikrosatelitů). Zejména korelaci prvních dvou metod je věnována praktická část. Náhodným výběrem byly sestaveny dvě skupiny případů kolorektálního karcinomu. První skupina sestávala z 25 případů se zachovanou imunoexpresí MMR proteinů, druhá skupina z 25 případů se ztrátou exprese alespoň jednoho MMR proteinu. Výsledky byly dále ověřeny molekulárně genetickým průkazem MSI a pro odlišení sporadických forem také analýzou genu BRAF a hypermetylace promotoru MLH1. V suspektních případech byly dále vyšetřeny germinální mutace MMR genů, které potvrdily Lynchův syndrom u 5 případů z druhé skupiny. Senzitivita Semi PREDICT skóre pro predikci MMR-deficience (a nepřímo tak pro detekci Lynchova syndromu) byla 84 %, specificita 48 %. Senzitivita molekulárně genetického stanovení MSI 87 %, po vztažení na pacienty s Lynchovým syndromem pouze 50 %, specificita 100 %. Tato práce prokázala dominantní postavení imunohistochemického vyšetření exprese MMR proteinů v diagnostice MSI-H karcinomů, která je v současné době základem depistáže Lynchova syndromu.
|
|
|
Uplatnění imunohistochemických metod v diagnostice novotvarů
VELKOVÁ, Michala
Bakalářská práce se zabývala uplatněním imunohistochemických metod v diagnostice novotvarů. Jsou zde zmapovány indikace imunohistochemických metod podle jednotlivých oddělení Nemocnice Písek, a.s. V teoretické části popisuji poznatky o jednotlivých vyšetřovacích metodách. U imunohistochemie jsem se zaměřila na stanovení jednotlivých antigenů a použití vhodných primárních protilátek pro diagnostiku řady onemocnění, převážně novotvarů. Oddělení patologicko-anatomické má k dispozici 20 primárních protilátek. V praktické části porovnávám konvenčního barvení a imunohistochemické metody s konvenčním barvením a speciálními barvícími metodami v histologii pro stanovení diagnózy novotvarů. Hematoxylin eosin slouží k odlišení základních buněčných součástí. Selektivní barvení umožňuje barevné odlišení různých tkáňových komponent. Pomocí imunohistochemie se prokazuje přítomnost určitých tkáňových antigenů díky protilátkové reakci s navázanými chemickými sloučeninami. Toto porovnání jsem aplikovala při diferenciální diagnostice maligních melanomů a myogenních novotvarů na Oddělení patologicko-anatomickém, Nemocnice Písek, a.s. U stanovení maligních melanomů byl prvotně vzorek histologicky zpracován a obarven základním barvením Hematoxylin eosin. Druhotně jsem použila argentafinní reakce na průkaz pigmentu melaninu a imunohistochemické barvení antigenu HMB 45 pomocí monoklonální myší protilátky proti HMB 45 od firmy Dako a proteinu S 100 pomocí polyklonální králičí protilátky proti S100 od firmy Dako. Takto bylo vyšetřeno 14 vzorků od pacientů s maligním melanomem. HMB 45 se barvilo pozitivně u 12 vzorků z celkových 14. Monoklonální protilátka proti HMB 45 je pro maligní melanom dosti specifická. S 100 protein byl detekován ve všech tkáňových vzorcích. Polyklonální protilátka proti S 100 vykazuje vyšší senzitivitu, není však příliš specifická. Spíše se používá k odlišení neuroektodermálních a nonneuroektodermálních lézí. Melanin byl prokázán u 11 tkáňových vzorků. Průkaz melaninu je též nespecifický a komplikovaný. Argentafinní reakce vykazuje zbarvení i u jiných látek obsažených v cytoplazmě jako např. lipofuscin, proto je nutné k diagnostice melanomu použít i jiné metody např. imunohistochemii. V diagnostice myogenních novotvarů se použilo základní barevní Hematoxylin eosin a následně jsem imunohistochemicky stanovovala hladkosvalový aktin a desmin pomocí monoklonálních myších protilátek od firmy Dako a přehledné barvení Hematoxylin van Gieson, které se využívá v menší míře než v minulosti. Celkem se vyšetřilo 94 myogenních novotvarů. 72 novotvarů obarvených Hematoxylinem van Giesonem vykazovalo pozitivní barevnou reakci svaloviny a 22 novotvarů slabou barevnou reakci. Hladkosvalový aktin a desmin byl imunohistochemicky detekován u 92 vzorků. Hlavním problémem v barvení Hematoxylin van Gieson zůstává menší specificita a někdy i nejednoznačná diferencovatelnost barevných odstínů ve vlastním preparátu znesnadňující až znemožňující v některých případech spolehlivé stanovení diagnózy. Z tohoto důvodu je upřednostňován imunohistochemický průkaz hladkosvalového aktinu a desminu (mimo jiných) jako klíčových parametrů. S výhodou lze pak využít pozitivní protilátkové reakce s hladkosvalovým aktinem u myoepitelií při pátrání po eventuální invazivitě především k odlišení in situ a mikroinvazivních tumorů ve žlazových orgánech. V diferenciální diagnostice tumorů myogenního původu se v současné době upřednostňují před speciálním barvením imunohistochemické metody pro vysokou míru senzitivity i specificity, stejně jako v diferenciální diagnostice maligního melanomu. V kombinaci se pak oba přístupy dobře doplňují a poskytují již poměrně vysokou míru jistoty při určování původu buňky.
|
host ::
RSS.