|
|
Kapitola z historiografie dějin umění a památkové péče. František X. Beneš (1820 - 1888).
Horáček, Jaroslav ; Konečný, Lubomír (vedoucí práce) ; Biegel, Richard (oponent)
Počátky organizované péče o památky v českých zemích jsou tradičně spojovány s ustanovením Ústřední komise pro zkoumání a zachování stavebních památek ve Vídni (Central-Commission für Erforschung und Erhaltung der Baudenkmalen in Wien) v roce 1850. Pro území Čech bylo v letech 1854-1855 jmenováno čtrnáct konzervátorů, jejichž poslání spočívalo jednak ve vyhledávání a popisování pamětihodných objektů, a dále v iniciování jejich oprav. Mezi prvními čtrnácti konzervátory se setkáváme s dosud málo známou postavou Františka X. Josefa Beneše (1816-1888), konzervátorem Čáslavského kraje, jenž se stal ústředním tématem předkládané práce. Narodil se v Českém Dubu do rodiny vrchnostenského úředníka Josefa Aloise Beneše, jenž záhy s rodinou přesídlil do Oseku u Rokycan. Po absolvování gymnazijních studií se zapsal ke studiu na pražském Polytechnickém ústavu, kde se věnoval převážně chemii a cukrovarnictví. Působil jako cukrovarský adjunktv Dobrovici a následně byl povolán do Suchdolu u Kutné Hory na místo správce tamního cukrovaru. Začátky Benešova zájmu o památky jsou spojeny s Františkem Alexandrem Heberem, jemuž poskytl podklady a údaje k řadě staveb na Kutnohorsku pro jeho obsáhlou práci Böhmens Burgen, Vesten und Bergschlösser. Již ve 40. letech byl členem Archeologického sboru Musea království Českého,...
|
host ::
RSS.