|
|
Vplyv vybraných endokrinných disruptorov na metabolismus lipidov v pečeňových bunkových modeloch
Konopová, Veronika
Endokrinní disruptory (EDC) jsou exogenní sloučeniny, které zasahují do endokrinního systému a následně vyvolávají toxické účinky. Jedním z možných důsledků jejich působení v organismu je také negativní ovlivnění metabolických procesů, vedoucí k rozvoji metabolických onemocnění, zahrnujících i steatózu jater. Pro výzkum v této oblasti je stále důležitější dostupnost vhodných buněčných modelů in vitro. V rámci této práce byla posuzována možnost využití buněčného modelu imortalizovaných lidských hepatocytů, buněčné linie MIHA, pro detekci aktivace jaderných receptorů PXR, LXRa a PPARa, které jsou možným cílem některých EDC. Byla studována především indukce exprese cílových genů těchto receptorů, CYP3A4, SCD, PDK4, CPTT1A, s cílem porovnat citlivost buněk MIHA s běžně používaným buněčným modelem jaterních buněk, linií HepaRG. Výsledky ukázaly, že i když je v buňkách MIHA po působení některých EDC, či modelových ligandů jaderných receptorů pozorována indukce některých cílových genů některých jaderných receptorů, obecně se tento buněčný model jeví jako méně vhodný pro studium účinků EDC než buněčná linie HepaRG. Linie MIHA však umožňuje studium látek aktivujících receptor PPARa, který je významným regulátorem metabolismu mastných kyselin v jaterní tkáni.
|
|
|
Příprava a charakterizace buněčných modelů lysosomálních dědičných onemocnění - mukopolysacharidos
Presová, Gabriela ; Dobrovolný, Robert (vedoucí práce) ; Dvořáková, Lenka (oponent)
Mukopolysacharidosy jsou skupinou nemocí, které patří mezi lysosomální střádavá onemocnění. Jedná se o vzácné monogenní multisystémové poruchy, jejichž společným znakem je mutace genu, která vede k deficitu lysosomálního enzymu účastnícího se degradace glykosaminoglykanů. Nedegradované glykosaminoglykany se pak akumulují v tkáních a orgánech, kde způsobují progresivní poškození. U většiny mukopolysacharidos není dostupný účinný způsob léčby, navíc je jejich výzkum komplikován nízkým výskytem v populaci a typem postihovaných tkání. Zvířecí modely těchto lidských onemocnění se využívají pro studium účinnosti nových terapeutických přístupů, mají však řadu omezení především kvůli mezidruhovým rozdílům v patogenezi a katabolických drahách akumulovaných substrátů, proto jsou v mnoha ohledech zastupovány lidskými buněčnými modely. V této práci je popsán vývoj buněčných modelů čtyř typů mukopolysacharidos (MPS IIID, MPS IVA, MPS IVB, MPS VI). Inaktivace genů souvisejících s těmito onemocněními (GNS, GALNS, GLB1, ARSB) bylo dosaženo technologií CRISPR/Cas9, při které jsou plasmidy obsahující specifické inserty dopraveny elektroporací do lidských indukovaných pluripotentních kmenových buněk (iPSC). Izolované klony představující iPSC modely zmíněných onemocnění byly charakterizovány Sangerovou sekvenační...
|
host ::
RSS.