|
|
Metody stanovení evapotranspirace v mokřadech a spotřeba podzemní vody evapotranspirací mokřadů v povodí Liběchovky a Pšovky
Pátek, Karel ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Slavík, Martin (oponent)
Práce se věnuje studiu evapotranspirace v mokřadech. Teoretickou částí je přehled metod, které se používají pro určování evapotranspirace s důrazem na ty, které lze využít v mokřadech. Experimentální částí je stanovení velikosti evapotranspirace v mokřadech horní Pšovky a Liběchovky. Bylo pozorováno pravidelné denní kolísání průtoku a hladiny podzemní vody v důsledku evapotranspirace. Vliv evapotranspirace závisel na průměrné denní teplotě a denním úhrnu slunečního svitu. Z velikosti kolísání průtoku bylo zjištěno, že ve studovaném mokřadu může maximální denní evapotranspirace v teplých slunečných dnech snižovat průtok o 32%. Maximální objem odpařené vody odvozený z kolísání průtoku dosahoval 86% potenciální evapotranspirace vypočtené pro studovaný mokřad pomocí Oudinovy metody. S pomocí Potenciální evapotranspirace v mokřadech v povodí Liběchovky může v letních měsících snižovat průtok Liběchovky podobně citelně jako odběry podzemní vody.
|
|
|
Vznik krasových kanálů a jeskyní v jizerském souvrství na Turnovsku
Slavík, Martin ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Schweigstillová, Jana (oponent)
Cílem bakalářské práce je rozlišit mechanismy vytvářející otevřené kanály a jeskyně v jizerském souvrství u Turnova, zejména zjistit, zda klíčovou roli hraje rozpouštění, či zda se jedná o erozi slabě cementovaného pískovce nebo slínovce bez účasti rozpouštění. Důležitou částí práce je vysvětlení pojmu sebeorganizace proudění a pórozity. Pomocí zrychlené simulace rozpouštění vzorků hornin v kyselém prostředí, snímků z mikrosondy a použití DR (odporu při vrtání) jsem prokázal, že horniny jizerského souvrství v okolí Turnova jsou tvořeny karbonáty se zrny křemene. Tyto karbonáty se rozpouštějí a umožňují vznik krasových jevů. Pevnost horniny vylučuje přímé rozplavování, které se uplatňuje u vzniku jevů v lomu Střeleč. Z dvaceti zpracovaných vzorků vyplývá, že k rozpouštění hornin dochází v nejbližším okolí jeskyně Bartošova pec, v okolí ponoru poloslepého údolíčka v Podhorčí, pod Drábovnou, na lokalitách "Šetřilovsko" i "U Kačeny" a také v okolí jeskyně Semikraska. V lokalitách z Pojizeří, "Sudoměř - rybník" a "Sudoměř - Skalský potok", naopak k rozpouštění hornin nedochází, stejně jako ani v křemenných pískovcích teplického souvrství nad obcí Podhorčí a v okolí hradu Valdštejn
|
|
|
Propustnost přírodních povrchů hruboskalského pískovce ve skalních městech pro vodní páru a intenzita výparu
Slavík, Martin ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Pavlíková, Milena (oponent)
Cílem diplomové práce bylo charakterizovat transport kapilární vody a vodní páry v přípovrchové zóně hruboskalského pískovce v Českém ráji. Pomocí metody "wet cup" jsem kvantifikoval propustnost hruboskalských pískovců pro vodní páru. Dále jsem určil rychlost saturace vrtných jader pískovce vodou vlivem kapilárního nasákávání, zjistil jsem míru výparu z několika výchozů hruboskalského pískovce za skutečného mikroklimatu a pravidla, kterými se výpar řídí. Také jsem se pokusil rozhodnout, zda a popřípadě jakou roli hraje přítomnost krusty u zkoumaných parametrů. Z velkého množství zpracovaných vzorků vyplývá, že propustnost různých typů hruboskalských pískovců pro vodní páru nevykazuje významné odlišnosti, na rychlost difúze vodních par navíc nemá vliv, zda je na výparné ploše krusta či ne. Na rychlost saturace pískovců vlivem kapilárního nasákávání má vliv přítomnost krusty, která saturaci zpomaluje. Zkoumané pískovce se řadí mezi materiály se střední až vysokou absorpcí. Prokázal jsem, že výpar z porézního prostředí lze poměrně přesně aproximovat jednoduchou exponenciální funkcí. Rychlost výparu z pískovcového prostředí je v přirozených podmínkách silně ovlivněna klimatickými poměry, zejména relativní vlhkostí. Powered by TCPDF (www.tcpdf.org)
|
|
|
Vliv evapotranspirace z říční nivy na vysychání říčky Brziny a snižování hladiny podzemní vody
Knődl, Vlastimil ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Slavík, Martin (oponent)
Povodí říčky Brziny na Sedlčansku v letech 2015-2019 sužovala problematika sucha. Říčka Brzina v období vrcholného léta opakovaně vysychala a celé povodí trpělo nedostatkem podzemní vody. Cílem bakalářské práce je ověření vlivu evapotranspirace z říční nivy na vysychání říčky Brziny. Vstupními daty pro výpočty jsou historické časové řady poskytnuté ČHMÚ a data z piezometrů. Teoretická část bakalářské práce se zabývá posuzováním metod jednotlivých výpočtů využívaných v praktické části, tj. indexu předchozích srážek, základního odtoku a evapotranspirace. Dále se zabývá vlivem vegetace na celkový odtok z povodí a různými výpočty evapotranspirace ze záznamů hladiny podzemní vody. V praktické části bakalářské práce je pomocí vybraných metod počítána potenciální evapotranspirace, separován základní odtok a dalšími metodami je ověřován vliv jednotlivých složek hydrologické bilance na ztrátu vody z povodí. Evidované odběry podzemní vody mají zanedbatelný vliv na hydrologickou bilanci. Podzemní odtok pod korytem říčky Brziny je z důvodu malé transmisivity prostředí hardrock také zanedbatelný. Zdaleka největší podíl na ztrátě vody v povodí má tedy evapotranspirace z lesních porostů říční nivy a výpar z vodních ploch v povodí. K vysychání Brziny dochází, když je rozdíl mezi úhrnem srážek a potenciální...
|
|
|
Metody měření průtoku vody v povrchových tocích
Tučanová, Kamila ; Slavík, Martin (vedoucí práce) ; Datel, Josef (oponent)
Tato bakalářská práce se v rešeršní části zabývá často využívanými metodami měření průtoku (rychlostní metody, chemická metoda, objemová metoda, metody zúžení toku, metoda výpočtu ze známého průběhu hladiny a měrná křivka průtoku). Na základě rešerše dostupné odborné literatury jsou představeny jednotlivé metody z hlediska správné metodiky měření a výpočtu průtoků, typu toků, na kterých je nejvhodnější vybrané metody používat, a také výhod, nevýhod a očekávaných přesností. V rámci praktické části práce byla provedena měření vybranými metodami (hydrometrická vrtule, FlowTracker, plováková metoda a chemická metoda) na 3 tocích nižšího řádu opatřených vodoměrnou stanicí Českého hydrometeorologického ústavu. Hodnoty průtoků získané jednotlivými metodami byly porovnány s průtoky dle vodoměrných stanic a zároveň mezi sebou. Výsledné odchylky hodnot průtoků byly konfrontovány s přesnostmi jednotlivých metod představenými v rešeršní části práce a diskutovány. Na základě 14 hodnot průtoku bylo zjištěno, že na vybraných tocích dosahuje největší přesnosti FlowTracker (relativní odchylka do 12 %) a naopak nejnižší chemická metoda (relativní odchylka až 25 %). Interpretaci komplikuje nízké rozlišení vodoměrných stanic, které může znatelně nadhodnocovat relativní odchylky. Pro přesnější závěry by bylo vhodné...
|
|
|
Analýza vnímání výšek v závislosti na spektru
Slávik, Martin ; Indrák, Michal (oponent) ; Jirásek, Ondřej (vedoucí práce)
Tato práce se zabývá výzkumem vlivu jednotlivých harmonických složek na vjem výšky zvuku. Jako součást práce vznikl dotazník na webové stránce www.analyzavyšek.9e.cz, kde jednotlivý respondenti vyplňovali poslechový test celkem z 46 vzorků. Experiment vychází z metody sémantického diferenciálu. Jednotlivé vzorky jsou složené ze sinusovky – tónu a zkoumaného zvuku, který respondent hodnotí na třech bipolárních škálách. Vzorky byly vymodelované pomocí aditivní syntézy, nebo byly použity upravené samplované zvuky nástrojů. Jednotlivé vzorky byly rozděleny do čtyř hlavních kategorií a následně pro přehlednost do různých podkategorií. Cílem bylo zjistit jaké části, kombinace, jednotlivé harmonické složky zvuku a tónu dokážou ovlivnit vjem výšky tónu.
|
|
| |
|
|
Propustnost pískovcových povrchů a pohyb vody v mělkých zónách skalních měst
Sysel, Ondřej ; Slavík, Martin (vedoucí práce) ; Tesař, Miroslav (oponent)
Voda v porézních horninách (např. pískovci) hraje zásadní roli při jejich rozpadu. Místa, kudy voda proniká do pískovcových skal, jsou však poněkud přehlížena. Ve své práci na dvou lokalitách v Českém ráji pomocí Karstenových trubic měřím kapilární nasákavost přírodních pískovcových povrchů a metodou TDR (Time Domain Reflectometry) sleduji pohyb vody v mělké zóně skalních měst. Kapilární nasákavost se na vzdálenosti desítek metrů lišila až o čtyři řády, přičemž nejvíce záleželo na typu povrchu. Nejvíce nasákavé byly zvětralé povrchy, druhé nejvíce nasákavé byly méně zvětralé povrchy pokryté biogenní kůrou. Horizontální povrchy na vrcholcích skal byly ještě méně nasákavé, nejspíš kvůli ucpání jemnými částicemi ze splachů z půdy. Nejméně nasákavé byly povrchy s železitou krustou. Rozdíly mezi těmi povrchy jsou statisticky významné. Metodou TDR byla změřena maximální rychlost šíření zvlhčovací fronty po umělé infiltraci do pískovce od 5,5.10-6 do 1,9.10-4 m.s-1. Vlhkost se touto rychlostí šířila jen do určité hloubky (první desítky cm), pak se ale její postup zastavil či výrazně zpomalil. Z dlouhodobého měření objemové vlhkosti bylo zjištěno, že půdní pokryv na vrcholu skal zachycuje do určité míry vodu v závislosti na počáteční vlhkosti a úhrnu srážek, ale při větším nasycení vodou (nad 17-27 obj. %)...
|
|
| |
|
|
Vlhkostní charakteristiky přirozených pískovcových výchozů
Slavík, Martin ; Bruthans, Jiří (vedoucí práce) ; Tesař, Miroslav (oponent) ; Sněhota, Michal (oponent)
Vlhkost v pískovci hraje důležitou roli v hydrologických, zvětrávacích, biologických a dalších procesech. Znalosti o výskytu a pohybu vlhkosti v porézním prostředí přirozených pískovcových výchozů jsou však značně strohé. Cílem doktorské práce proto bylo kvantifikovat vybrané vlhkostní charakteristiky několika přirozených pískovcových výchozů v Českém ráji (Česká republika). Podle režimního měření se průměrná roční teplota v pískovcových skalních městech pohybovala od 8,5 řC do 11,5 řC a relativní vlhkost vzduchu od 73 % do 85 %, přičemž odlesněná oblast vykazovala teplejší a sušší mikroklima a větší amplitudu hodnot než zalesněné oblasti. Byly zjištěny hodnoty objemové vlhkosti (více než 400 měření) a sacího tlaku (více než 150 měření) pískovcových výchozů a jejich změny v čase a prostoru. Průměrná objemová vlhkost se v zóně od povrchu pískovce do hloubky 12 cm pohybovala od 3 % do 10 % a sací tlak se v hloubce 2-12 cm pohyboval od 2 kPa až nad 130 kPa. Pro určení prostorového uspořádání vlhkosti u pískovcového povrchu bylo poprvé opakovaně využito metody obarvování práškem uraninu. Podle obarvení se pískovcové prostředí rozdělilo na kapilární (vlhkou) a difuzní (suchou) zónu, na jejichž ostrém rozhraní se nacházela výparová fronta. Pozice výparové fronty se pohybovala od povrchu pískovce až do...
|
host ::
RSS.