|
|
Femininity in Spenser's Amoretti
Matějková, Julie ; Znojemská, Helena (vedoucí práce) ; Nováková, Soňa (oponent)
(CZE) Tato práce je zaměřena na cyklus sonetů Amoretti od Edmunda Spensera s cílem upozornit na způsoby, kterými se jeho pojetí Dámy sonetu (v tomto případě volně inspirované Spenserovou druhou manželkou Elizabeth Boylovou) liší od tendencí obvykle projevovaných ostatními petrarkovskými básníky. Konkrétněji řečeno, v porovnání s typickými Dámami hraje Elizabeth ve Spenserově sbírce aktivnější roli, na mluvčího reaguje příměji, její osobnost a názory jsou jasněji definovány a všeobecně projevuje větší samostatnost, než se v daném žánru dá obvykle předpokládat. Za účelem prokázání výše zmíněného byla vybrána k porovnání dvě další díla: Zpěvník (také známý pod názvem Canzoniere a Rime sparse) Francesca Petrarky, takzvaného "Otce sonetu," jehož poezie posloužila jako základní kámen mnoha fundamentálních aspektů tohoto žánru, a Delia Samuela Daniela, jehož básnická sbírka skvěle ilustruje konvence, které se později považovaly za standardní u petrarkismus alžbětinské Anglie (přestože pocházely zrovna tak často od pozdějších petrarkistů jako od Petrarky samotného). Hlavní argumenty, kterými se tato studie zabývá, jsou zaprvé, že Dáma sonetu ve Spenserově podání nevzdoruje svým obdivovatelům primárně svým "srdcem z kamene" a pasivním odmítáním jejich návrhů, a její ničivá "moc" nepramení převážně z citové...
|
host ::
RSS.