|
|
Senioři při mimořádných událostech a specifika práce s nimi
KOPECKÁ, Libuše
Současný stav dané problematiky stárnutí populace je jeden z demografických trendů současnosti, který se celosvětově stává problémem jednadvacátého století. Lidé se dožívají vyššího věku a současně klesá počet narozených dětí. Dnes je stáří prezentováno jako negativní část života, kterou je třeba co nejvíce oddálit. Naopak vyzdvihován je kult mládí, zdraví a výkonu. Stárnutí je proces nevyhnutelný a velmi individuální. V jeho průběhu se mnohé potřeby mění, některé jsou v této době akcentovány více, některé naopak ubírají na důležitosti. Staří lidé se již nedokáží adaptovat a nereagují tak rychle na probíhající změny ve všech sférách společenského života. Tím se stávají věkovou skupinou obyvatel, která je stále více ohrožena a potřebuje zájem a pozornost společnosti. Principy lidských práv by měly být aplikovány bez ohledu na stáří občana, jeho duševní a zdravotní stav, úroveň příjmů, sociální situaci či stupeň vzdělání. Práva a svobody jsou výrazem autonomie starých lidí a nesnižují se ani jeho umístěním do nemocnice či sociálního zařízení. S tím vzniká otázka, zda jsou orgány a organizace činné v krizovém řízení dostatečně připraveny na specifika práce se seniory a senioři dostatečně informováni v případě mimořádné události. Hypotéza se opírá o tvrzení, že krizové řízení zohledňuje specifika seniorů a jejich přístup k životu a že senioři jsou dostatečně informováni o svých právech a povinnostech v případě vzniku mimořádné události. Zhodnocením dostupné literatury, metodických materiálů a standardů integrovaného záchranného systému jsem zjistila, že skupina seniorů není vedena jako samostatná kategorie, ale je součástí skupiny se zvláštními potřebami. Příslušníci jednotlivých složek integrovaného záchranného systému mají povědomí o specifikách této kategorie a v této oblasti dostávají další informace, ale jako samostatnou kategorií se s ní nezabývají. Skupině a problematice seniorů se věnují pracovníci v sociálních službách, pomáhajících profesích a neziskových organizacích. Situaci jsem prozkoumala i v okolních zemích Evropy a je obdobná.Senioři nejsou dostatečně připraveni na mimořádnou událost.Problém vidím v celkové úrovni připravenosti obyvatelstva. Důvod nespočívá v tom, že pro jejich připravenost nejsou vytvořeny podmínky, nebo že by neprobíhala vůbec. Problémem je její omezené využívání obyvateli z důvodu podceňování rizik a nebezpečí. Lidé jsou lhostejní, domnívají se, že oni osobně nebudou ohroženi a postiženi. Důsledkem je stav, kdy jednotlivci ani jejich komunity nejsou na mimořádné události připraveni a neznají, jak se při nich racionálně a bezpečně chovat. Východisko tak vidím ve smysluplném prohlubování povědomí, nutnosti osobní připravenosti a upozorňování na možná rizika vzniku mimořádných událostí a jejich následků a to nejen mezi seniory.
|
host ::
RSS.