|
|
Molekulární podstata dědičných hyperurikemických nefropatií
Vyleťal, Petr ; Kmoch, Stanislav (vedoucí práce) ; Viklický, Ondřej (oponent) ; Jirsa, Milan (oponent)
Familiární juvenilní hyperurikemická nefropatie (FJHN) a medulární cystické onemocnení ledvin typu 1 (MCKD1) a typu 2 (MCKD2) predstavují soubor autosomálne-dominantních tubulointersticiálních nefropatií charakterizovaných kombinací hyperurikémie, dnavé artritidy, progresivní renální insuficience a v nekterých rodinách také medulárních cyst. Fenotypové projevy techto onemocnení nejsou konsistentní, vzájemne se prekrývají a naznacují širší genetickou a alelickou heterogenitu. Jejich patofysiologie byla prevážne neznámá. Predchozí studie lokalizovaly geny, podminující FJHN/MCKD, na chromosomy 16p11 a 1q21. Tato disertacní práce byla primárne zamerena na objasnení molekulární podstaty a mechanismu FJHN/MCKD. Za úcelem naplnení tohoto cíle jsme se zamerili na shromaždování a charakterizaci pacientu a rodin s FJHN/MCKD, identifikaci onemocnení podminujících genu, charakterizaci identifikovaných proteinu a jejich mutant a izolaci a charakterizaci interagujících partneru nove identifikovaných proteinu. K tomu jsme použili a zavedli radu molekulárne genetických, molekulárne biologických a biochemických metod. Shromáždili jsme jeden z nejvetších souboru rodin postižených FJHN/MCKD na svete. Ve zhruba 26% techto rodin jsme nalezli mutace v genu UMOD (kódující uromodulin) a ruznými prístupy charakterizovali 6 mutant...
|
|
|
Únik ze zajetí smyslu: k subverzivní síle textů F. M. Dostojevského, F. Kafky a W. Gombrowicze
Jirsa, Tomáš ; Heczková, Libuše (vedoucí práce) ; Málek, Petr (oponent)
Zdá se, že otázka smyslu v literatuře vyvstává, sotva se pustíme do čtení. Čteme, procházíme místy, jež nám smysl textu scelují, či naopak narážíme na rýhy, hiáty a trhliny, jež četbu vyrušují, komplikují, mění její směr a pohyb. Potřeba smyslu jakéhokoli počínání je bytostná, stěží by bylo potýkání se s uměním výjimkou. Je ale smysl skutečně conditio sine qua non uměleckého díla? A pokud ano, není potom právě smysl svého druhu diktátem či dokonce spoutáním? Je-li naší jedinou možností potýkání se s literaturou četba a v jejích stopách vždy jdoucí interpretace, která ve své podstatě asociální dílo překládá vždy do obecnějšího a srozumitelnějšího kódu, než je autonomní jazyk psaní, je pak nasnadě, že se najdou díla, která se tomuto zploštění brání. Nejde o to, vytvářet další opozice a stavět proti sobě díla "přátelská", "srozumitelná" a díla radikální, asociální. To by nebylo k ničemu. Jde o to, naznačit sílu literatury, jež má moc smyslu i jeho rekonstrukcím unikat, sílu, která by se právě vzhledem ke své zatvrzelosti útočící na interpretační touhu po syntéze, systematizaci a zvýznamňování četby dala nazvat subverzivní.
|
|
|
Příprava jednání v civilním řízení
Jirsa, Martin ; Sedláček, Miroslav (vedoucí práce) ; Smolík, Petr (oponent)
P íprava jednání v civilním procesu Tématem práce je p íprava jednání v civilním procesu. Jde o fázi, která je z jedné strany ohrani ena podáním žaloby a z druhé strany samotným ústním jednáním. Na jednání je t eba nahlížet jako na vyvrcholení civilního procesu, z toho d vodu je správný postup p i p íprav jednání nemén d ležitý než jednání samotné. Cílem práce je poskytnout ucelený pohled na tuto problematiku, a to jak ohlédnutím se do minulosti, rozborem platné právní úpravy i výhledem de lege ferenda. Práce je rozd lena do t í ástí. První ást je historickým exkurzem, kde je popsán právní vývoj p ípravy jednání, a to zejména od 19. století do sou asnosti. Na za átku druhé ásti jsou popsány právní zásady, které se p i této právní evoluci zformovaly a dnes p ípravu jednání ovládají, d raz je kladen na zásadu jediného jednání a zásadu koncentrace ízení. V tšina druhé ásti se v nuje rozboru platné právní úpravy jednání, obsažené p evážn v § 114 až § 114c o. s. . Nejprve se práce v nuje postupu soudu po podání žaloby, tedy p ezkumem žaloby samotné a procesních podmínek, které musí být spln ny, aby mohl soud ve v ci meritorn rozhodnout. Dále je rozebrán § 114a o. s. ., který obsahuje požadavek, aby soudce p ipravil jednání tak, aby ve v ci mohlo být rozhodnuto zpravidla p i jediném jednání. Následn jsou...
|
|
| |
|
|
Překonání egoismu v utilitarismu
Vaškovic, Petr ; Jirsa, Jakub (vedoucí práce) ; Hill, James (oponent)
Bakalářská práce Překonání egoismu v utilitarismu se zabývá problematikou egoismu a morálního jednání především v návaznosti na tématiku motivace morálního jednání. Zaměřuje se na egoismus, který se ukazuje být v motivaci morálního jednání u jednotlivce jednou z ústředních motivujících sil, a to silou veskrze negativní, zabraňující jednotlivci následování jeho morálních soudů. Překonání negativního vlivu egoismu na motivaci a následně i na jednání jednotlivce je možné skrze zaujetí určitého nadosobního hlediska. Tuto tendenci, tedy snahu směřovat k určitému nadosobnímu pohledu na svět, můžeme vypozorovat v utilitarismu. Utilitarismus ve svých základech pracuje s čistě epikurejským, tedy víceméně egoisticky hédonistickým pojetím morálky s tendencí jednotlivce následovat slast a vyhýbat se strasti. Nadosobní charakter utilitarismu, tedy ten aspekt utilitarismu, který je schopen transcendovat tuto egoisticky hédonistickou tendenci je tím, čím se bakalářská práce primárně zabývá. Schopnost utilitarismu do určité míry překonat subjektivní pohled na svět, ale především také na lidskou společnost, a zaujmout vůči němu objektivní postoj, je jádrem argumentu, který následně může sloužit pro překonání negativního vlivu egoismu na motivaci morálního jednání u jednotlivce. Klíčová slova Etika, egoismus,...
|
|
|
Prázdno v epikureismu
Tříletý, Petr ; Thein, Karel (vedoucí práce) ; Jirsa, Jakub (oponent)
Práce zkoumá roli prázdna v epikurejské fyzice a klade si o něm dvě základní otázky: Co to je a proč bychom měli uznat, že existuje. V první otázce se nabízejí dvě možnosti - prázdno může znamenat prázdnost mezi atomy nebo prázdno jako obecný prostor. Zkoumání ukazuje, že Epikúros pracoval s oběma těmito pojmy. Prázdný interval je v atomismu nutný pro možnost pohybu a širší pojem prostoru se mimo jiné zdá být důležitý pro tematizaci prázdna v prvním smyslu. Druhá otázka se soustředí na důvody pro existenci prázdna. Atomisté byli přesvědčeni, že prázdno je nutnou podmínkou místního pohybu. Ale proč? Pohyb je jistě možné vysvětlit i jinak - může ho umožňovat tekutina, látka, jejíž zvláštností je schopnost měnit tvar. Ukazuje se však, že tekutost předpokládá nekonečnou dělitelnost látky. Pak je možno atomistické popření nekonečné dělitelnosti chápat jako jejich důvod pro popření možnosti tekutosti, a tak jako důvod pro nutnost prázdna pro vysvětlení pohybu.
|
|
|
Únik ze zajetí smyslu: k subverzivní síle textů F. M. Dostojevského, F. Kafky a W. Gombrowicze
Jirsa, Tomáš ; Málek, Petr (oponent) ; Heczková, Libuše (vedoucí práce)
Zdá se, že otázka smyslu v literatuře vyvstává, sotva se pustíme do čtení. Čteme, procházíme místy, jež nám smysl textu scelují, či naopak narážíme na rýhy, hiáty a trhliny, jež četbu vyrušují, komplikují, mění její směr a pohyb. Potřeba smyslu jakéhokoli počínání je bytostná, stěží by bylo potýkání se s uměním výjimkou. Je ale smysl skutečně conditio sine qua non uměleckého díla? A pokud ano, není potom právě smysl svého druhu diktátem či dokonce spoutáním? Je-li naší jedinou možností potýkání se s literaturou četba a v jejích stopách vždy jdoucí interpretace, která ve své podstatě asociální dílo překládá vždy do obecnějšího a srozumitelnějšího kódu, než je autonomní jazyk psaní, je pak nasnadě, že se najdou díla, která se tomuto zploštění brání. Nejde o to, vytvářet další opozice a stavět proti sobě díla "přátelská", "srozumitelná" a díla radikální, asociální. To by nebylo k ničemu. Jde o to, naznačit sílu literatury, jež má moc smyslu i jeho rekonstrukcím unikat, sílu, která by se právě vzhledem ke své zatvrzelosti útočící na interpretační touhu po syntéze, systematizaci a zvýznamňování četby dala nazvat subverzivní.
|
|
|
Molekulární podstata dědičných hyperurikemických nefropatií
Vyleťal, Petr ; Kmoch, Stanislav (vedoucí práce) ; Viklický, Ondřej (oponent) ; Jirsa, Milan (oponent)
Familiární juvenilní hyperurikemická nefropatie (FJHN) a medulární cystické onemocnení ledvin typu 1 (MCKD1) a typu 2 (MCKD2) predstavují soubor autosomálne-dominantních tubulointersticiálních nefropatií charakterizovaných kombinací hyperurikémie, dnavé artritidy, progresivní renální insuficience a v nekterých rodinách také medulárních cyst. Fenotypové projevy techto onemocnení nejsou konsistentní, vzájemne se prekrývají a naznacují širší genetickou a alelickou heterogenitu. Jejich patofysiologie byla prevážne neznámá. Predchozí studie lokalizovaly geny, podminující FJHN/MCKD, na chromosomy 16p11 a 1q21. Tato disertacní práce byla primárne zamerena na objasnení molekulární podstaty a mechanismu FJHN/MCKD. Za úcelem naplnení tohoto cíle jsme se zamerili na shromaždování a charakterizaci pacientu a rodin s FJHN/MCKD, identifikaci onemocnení podminujících genu, charakterizaci identifikovaných proteinu a jejich mutant a izolaci a charakterizaci interagujících partneru nove identifikovaných proteinu. K tomu jsme použili a zavedli radu molekulárne genetických, molekulárne biologických a biochemických metod. Shromáždili jsme jeden z nejvetších souboru rodin postižených FJHN/MCKD na svete. Ve zhruba 26% techto rodin jsme nalezli mutace v genu UMOD (kódující uromodulin) a ruznými prístupy charakterizovali 6 mutant...
|
|
| |
host ::
RSS.