|
|
Voltametrické stanovení anilazinu na stříbrné tuhé amalgámové elektrodě
Bystrianský, Martin ; Fischer, Jan (vedoucí práce) ; Dejmková, Hana (oponent)
Anilazin (4,6-dichloro-N-(2-chlorofenyl)-1,3,5-triazin-2-amin) je fungicid ze skupiny triazinových pesticidů. Tyto pesticidy byly velmi používané, avšak jsou toxické zejména pro vodní organismy, proto se jejich používání omezuje. Anilazin již není zařazen mezi povolené přípravky v Evropské unii, stále však je možné detekovat v environmentálních vzorcích stopy jeho reziduí. V této práci je zkoumána možnost stanovení anilazinu pomocí stříbrné pevné amalgámové elektrody modifikované rtuťovým meniskem (m-AgSAE). Bylo využito metody diferenční pulsní voltametrie. Pro stanovení je důležité kyselé pH (v práci bylo pracováno v prostředí Brittonova-Robinsonova pufru o pH = 2), neboť elektrochemická redukce anilazinu (i dalších triazinových pesticidů) začíná protonizací heterocyklického kruhu. Anilazin poskytuje při pH = 2 jeden pík, jehož potenciál Ep = -827 mV (oproti 3 mol l-1 argentochloridové elektrodě). Pracovní elektroda byla regenerována elektrochemicky při potenciálech Ein = -1100 mV a Efin = + 50 mV. Pomocí DPV bylo dosaženo limitu stanovitelnosti v říční vodě LQ = 2,0 µmol l-1. Dále byly ověřeny dva různé způsoby snížení limitu stanovitelnosti: adsorpční rozpouštěcí voltametrie (AdSV) a prekoncentrace tuhou fází (SPE). Pomocí AdSV bylo dosaženo limitu stanovitelnosti LQ = 0,5 µmol.l-1. Podmínky...
|
|
|
Vliv ozonu na vegetaci
Bystrianský, Martin ; Hůnová, Iva (vedoucí práce) ; Čabala, Radomír (oponent)
Bystrianský: Vliv ozónu na vegetaci - Abstrakt Přízemní ozón je vzdušný polutant vyskytující se po celém světě. Jedná se sice o přirozeně se vyskytující součást atmosféry, vlivem lidské činnosti však jeho koncentrace narůstá. To je ovšem nežádoucí jev, protože ozón je velmi toxický. Ozón nemá svůj vlastní emisní zdroj, vzniká jako součást fotochemického smogu komplexem fotochemických reakcí z prekurzorů ozónu, jedná se o sekundární znečišťující látku. Do ovzduší jsou emitovány látky, ze kterých ozón následně vzniká - oxidy dusíku (NOx) a těkavé organické látky (VOC). S rostoucím objemem automobilové dopravy, která je hlavním zdrojem prekurzorů ozónu, roste i jejich množství v atmosféře a tedy i množství přízemního ozónu. Nebezpečnost ozónu spočívá v jeho velké reaktivitě. Oxiduje téměř všechny organické látky, zejména ty obsahující nenasycenou vazbu. Ty jsou často přítomné v lipidech buněčných membrán. Ozón navíc dává vznik ještě reaktivnějším látkám, než je sám - reaktivním formám kyslíku, volným radikálům. Působení ozónu se projevuje nežádoucími účinky na lidské zdraví i vegetaci. Ozón narušuje funkci buněk, což u rostlin vede k poškození listů a jehličí, narušení fotosyntézy a ke snížené produkci biomasy. Rostliny mají pro případ expozice oxidantů vybudován antioxidační aparát, ten však při smogové...
|
host ::
RSS.