|
|
Úloha endotelinového systému v rozvoji hypertenze a hypertenzního orgánového poškození u Ren-2 transgenních potkanů
Opočenský, Martin ; Červenka, Luděk (vedoucí práce) ; Neckář, Jan (oponent) ; Widimský, Jiří (oponent)
Úvod Endotel, lokalizovaný na rozhraní mezi cévní stěnou a cirkulující krvi, se podíli na udržovaní kardiovaskulární homeostázy několika důležitými funkcemi : regulováním angiogeneze a zimětlivé odpovědi , udržováním rovnovážné hemostázy, permeability cévní stěny a kontrolou krevního tlaku. Ačkoli je endotel tvořen jedinou vrstvou buněk, jejich množství je přibližně srovnatelné s množstvím buněk v játrech. Endotelin-I (ET-I) je bílkovina složená z 21 aminokyselin, která byla poprvé izolována Yanagisawou a spol. v roce 1988 z aortálních endoteliálních buněk vepře. Je znám jednak jako jeden ze dvou nejúčinnějších vazokonstriktorů, ale zároveň jako mitogen a to in vivo i in vitro (Yanagisawa et al., 1988). Prospěšnost podáváni blokiltorů ET receptorů v redukci orgánového postižení cílových orgánů je zřejmě podmíněna jejich antiproliferativním působením (Mohacsi et al , 2004). Renin-angiotenzinový systém má klíčovou úlohu mezi mechanismy, které regulují sodíkovou rovnováhu a objem extracelulámí tekutiny (C':ervenka et al, 2000). Renin-angiotenzinový systém je pro tvorbu aktivních angiotenzinů rozdělen v rameno vazokonstrikční a vazodilatační. Vazokonstriční rameno je tvořeno prohypertenzním, !Úst stimulujícím peptidem angiotenzinem ll. Vazodilatační rameno je antagonistou prvního ramene, dává vznik...
|
|
|
Úloha intrarenálního renin-angiotenzinového systému v rozvoji hypertenze u Ren-2 transgenních potkanů
Husková, Zuzana ; Červenka, Luděk (vedoucí práce) ; Pelouch, Václav (oponent) ; Tesař, Vladimír (oponent) ; Kittnar, Otomar (oponent)
Historie renin-angiotenzinového systému (RAS) sahá až do 19. století. Za nejúčinnější složku RAS je stále považován ANG II. Tento oktapeptid hraje důležitou roli v kontrole objemu tělních tekutin, v regulaci krevního tlaku a v kardiovaskulárním remodelingu prostřednictvím přímých účinků na syntézu proteinů, na buněčný růst a diferenciaci buněk, na indukci růst-podporujících genů a na utlumení syntézy kyslíkových radikálů, prostanoidů či cytokinů. Hlavním cílem této dizertační práce bylo zjistit, jakou úlohu hraje interakce mezi systémovým a intrarenálním RAS v rozvoji hypertenze. Vycházeli jsme z následující hypotézy: u transgenních potkanů dochází v období rozvoje hypertenze k urychlené intrarenální tvorbě ANG II, která není následována přiměřeným útlumem exprese AT1 receptorů v renálním řečišti a v oblasti tubulárního systému ledvin. Kombinace těchto dvou faktorů je odpovědná za zvýšenou renální vaskulární rezistenci, zvýšenou tubulární reabsorpci sodíku a celkové zhoršení funkce tlakově-natriuretického mechanismu ledvin a následný rozvoj hypertenze. Celá práce je rozdělena do několika kapitol. První část je zaměřena na klasický RAS, na jeho známé i nově objevené hlavní složky a na jednotlivé lokální tkáňové RAS. Hlavním tématem druhé části jsou zvířecí modely hypertenze. Jsou zde popsány čtyři modely...
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.