|
|
Splendor curiae regis. Život a kultura na dvoře posledních Přemyslovců
Dvořáčková, Dana ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Bobková, Lenka (oponent) ; Iwanczak, Vojciech (oponent)
Disertační práce Splendor curiae regis. Život a kultura na dvoře posledních Přemyslovců se věnuje studiu panovnického dvora druhé poloviny 13. a počatku 14. století. Hlavní těžiště zkoumání postihuje zvláště dvůr českého a polského krále Václava II. (1278/1283-1305), přičemž práci doplňují analogická srovnání, která časový rámec přesahují jak do raného, tak do pozdně středověkého období. Panovnický dvůr je sledován jako domácnost vládce a zároveň jako jedna z nejvýznamnějších "institucí" středověku, neboť jeho centralizující vliv prostupoval celou společností. Dvůr představoval místo politického rozhodování, moci a reprezentace. Stejně tak byl centrem a propagátorem dvorské rytířské kultury, která právě v této době zaznamenala výrazný rozkvět. Práce je rozdělena do sedmi kapitol. Po rozboru pramenů a literatury následuje nastínění metodického postupu. Hlavní těžiště výsledků nese třetí až sedmá kapitola disertace. Třetí z nich předkládá dvůr nejprve podle názorů středověkých autorů, kdy se nejčastěji jedná o rozlišování mezi curia minor a curia maior, a současně nabízí i teoretické pojednání o chování dvora na základě využití metod sociologie a antropologie. Čtvrtá kapitola se v první části věnuje představení vývoje panovnického dvora v Čechách od raného středověku. Na ní navazuje přímý rozbor podoby dvora...
|
|
|
České princezny z lucemburského rodu
Mazancová, Tereza ; Bobková, Lenka (vedoucí práce) ; Dvořáčková, Dana (oponent)
Tato práce se zabývá problematikou života vysoce urozených žen ve 14. století. Na příkladu příběhu Kateřiny Lucemburské, dcery Karla IV., je poukázáno na společenské role a situace, v nichž se princezny v průběhu svého života nacházely. Připadla jim úloha dcery, manželky, matky a vdovy. Byly také důležitým objektem rodové sňatkové politiky. Pro celistvost pohledu je text doplněn informacemi o dalších českých princeznách z dynastie Lucemburků.
|
|
|
Zajetí českého panstva patriciátem roku 1309 "aneb není nic krutějšího nad sprosťáka, když povýšení dosahuje"
Musílek, Martin ; Žemlička, Josef (vedoucí práce) ; Dvořáčková, Dana (oponent)
Historické bádání věnovalo zajetí českého panstva pražským a kutnohorským patriciátem v Sedleckém klášteře a Praze pouze malou pozornost. Všeobecně se přebíraly především Šustovy závěry. Obecně se soudí, že v rámci tomto tématu už nelze najít "nic nového". Situace i obě strany sporu byly jasně dané. Na jedné straně stál bohatý, většinou německý patriciát, na straně druhé moci chtivé a dravé české panstvo. Rok 1309 se poté bere jako mezník, kdy nejbohatší měšťané chtěli zvrátit svoje podřízené postavení a vydobýt si místo na politickém a mocenském výsluní v zemi. Takovýto pohled není podle mého názoru úplně přesný. Ve složitých poměrech 13. a počátku 14. století se postupně začíná formovat sebevědomá a mocná vrstva patriciátu, žádající o svůj podíl na moci v zemi a zajetí českého panstva v Sedlci a Praze je toho jasným dokladem. Této události předcházela řada dokladů o vzrůstající moci, bohatství a sebevědomí předních měšťanů. Pokud tedy chceme celý tento složitý vývoj hodnotit v jeho celistvosti a úplnosti, musíme se vrátit hluboko před rok 1309. Již za vlády Přemysla Otakara II. a Václava II. existují doklady o rostoucí síle předních měšťanů, těchto "grťinderů", kteří se přátelili s nejmocnějšími muži v zemi, ale zároveň s nimi sváděli tuhý boj. Na tomto místě stačí vzpomenout násilnou vraždu Zbyslava z...
|
|
|
Zajetí českého panstva patriciátem roku 1309 "aneb není nic krutějšího nad sprosťáka, když povýšení dosahuje"
Musílek, Martin ; Dvořáčková, Dana (oponent) ; Žemlička, Josef (vedoucí práce)
15. únor 1309. Většina lidí si pod tímto údajem představí pouhé jedno datum z minulosti, které se možná kdysi dávno museli naučit nazpaměť ve škole. Můžeme však k tomuto datu přistupovat také poněkud jinak. Co si třeba představit, že v tento jediný den se mohla stát řada událostí, o kterých už dnes nikdo neví. Odvíjela se řada lidských osudů, které již zapadly v hluboké minulosti. Díky práci středověkých autorů se nám však alespoň jedna událost zachovala. Tohoto dne došlo v Sedleckém klášteře a v Praze k zajetí českého panstva příslušníky pražského a kutnohorského patriciátu. Určitě to byla událost hodná zaznamenání, protože stavěla na hlavu "odvěký" řád. Středověká společnost se skládala z "trojího lidu". Podle středověkého vidění světa byly tyto tři kategorie dané Bohem a představovaly neměnný pozemský řád. 1 V čele trojvrstevné pyramidy stála světská moc neboli lidé meče (bellatores), hned za ní stáli duchovní, nazývaní také lidé modlitby (oratores). Kněží měli za úkol pečovat o lidskou duši a modlit se. Na konci středověké hierarchie nalézáme venkovský lid, lidé práce (laboratores), jejichž hlavním úkolem bylo pracovat.2 Tento vrcholně středověký koncept Adalberta z Corvey však ztrácel ve 13. a 14. století svou aktuálnost.
|
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.