Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 89 záznamů.  předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Slovní zásoba staročeského překladu Korunovačního řádu Karla IV.
Jamborová, Martina
Příspěvek se soustřeďuje na staročeský překlad významné písemné památky, a to korunovačního řádu Karla IV. Nejstarší dochovaný rukopis českého překladu Karlova korunovačního řádu je datován rokem 1396 a do dnešní doby se dochovalo ještě dalších sedm textů českého překladu z 15. až 16. století, obsažených v různých rukopisných sbornících. Příspěvek ukazuje odlišnosti a vývoj staročeského překladu a oceňuje kvality staročeského znění tohoto významného díla.
K otázce (ne)spisovné češtiny 16.-18. století (se zvláštním zřetelem na vybrané hláskoslovně-ortografické jevy)
Šimečková, Marta
Příspěvek se zabývá otázkou spisovnosti a nespisovnosti češtiny 16. až 18. století. Je poukázáno na rozdílné chápání termínu spisovná čeština v dnešním slova smyslu a ve starších vývojových obdobích češtiny, pro něž je navrženo užívat, v návaznosti na O. Koupila aj. bohemistů, spojení kulturní čeština. Na čtyřech konkrétních jazykových jevech, totiž na protetickém v-, úžení é > í, náslovném ou- a diftongizaci ý > ej je sledována postupná unifikace jazyka dobových tisků, jež později vedla k vytvoření dnešní spisovné češtiny. Článek mj. vyvrací starší názory o jazykovém rozkladu pobělohorského období, naopak upozorňuje na linearitu mezi jazykem humanistickým, barokním a raně obrozeneckým.
Staročeský překlad Výkladů hebrejských jmen jako specifický zdroj lexikálních jednotek
Pytlíková, Markéta
Tento článek se zabývá staročeskou památkou „Výklady hebrejských jmen“, která je jedinečným zdrojem pro průzkum staročeské slovní zásoby. Z průzkumu vzorku 89 hapax legomen vyplynulo, že většina těchto ojediněle doložených slov byla velmi pravděpodobně pevnou součástí soudobého lexika.
Vliv Lupáčova Nového zákona na znění českého převodu Tabulí Mikuláše z Drážďan
Kreisingerová, Hana
Analýza vztahu českého převodu „Tabulí“ Mikuláše z Drážďan a tzv. „Lupáčova Nového zákona“ je v příspěvku rozdělena do dvou částí. V první je vymezena skupina památek s Lupáčovou úpravou, v druhé jsou tyto texty srovnány s „Tabulemi“. Výsledky průzkumu potvrdily, že „Tabule“ obsahují osobitý překlad biblických pasáží.
Neaktuálnost slovesného děje v latinsko-českých slovnících 15. století
Voleková, Kateřina
Článek se zaměřuje na latinsko-české slovníky z 15. století, které obsahují slovesa v 1. os. sg. ind. préz. Tyto slovníky odrážejí vývoj vidového systému českého slovesa. Pro staročeské slove so je charakteristická rozsáhlá vidová homonymie a postupné pronikání sekundárních ā-kmenových imperfektiv.
Towards two Old Czech loanwords
Nejedlý, Petr
The article challenges two new expositions of loaned Old Czech lexemes, which are available online, and confirms the older explanations of these words: the noun dějnicě ‘carpet’ has its origins, regardless of other more recent forms, in the Old Polish dzianica, and the noun moryt ‘a plant used to dye material’ is an appropriate loanword from Middle Latin moretum.
Peripheral Old Czech names for Owls
Hořejší, Michal ; Voleková, Kateřina
This paper focuses on the interpretation of the Old Czech peripheral ornithonyms vap, vapek a puňek. Based on an analysis of the context for the evidence, and with the help of more recent sources and an analysis of the morphological structure, several findings have been made: a) the Old Czech vap is a deverbative formed from the Croatian vapiti, which provides further proof of contact between the two languages during the Middle Ages, b) the formant -ek performs a complex function in the names of animals, as it may simultaneously carry a diminutive and an agentive meaning, while including the information that the word is the name of an animal, c) the distribution of the names of animals was loose in earlier times, with one term frequently relating to several referents, whereas one animal commonly bore several names.
Jazyk staročeských rukopisů Korunovačního řádu Karla IV
Jamborová, Martina
Korunovační řád Karla IV. byl pořízen nejprve v latinském znění (Ordo ad coronandum regem Bohemorum) a v druhé polovině 14. století přeložen do češtiny. Do dnešních dnů se zachovaly pouze opisy jak latinského, tak staročeského znění. Nejstarší staročeský dochovaný rukopis Korunovačního řádu Karla IV. je datován rokem 1396. Text Korunovačního řádu Karla IV. je vhodné vnímat jako písemné fixování zamýšlené ideální podoby korunovační ceremonie. Jedná se podstatě o mešní liturgický text. Staročeský překlad korunovačního řádu je přes četná překladatelská úskalí zdařilý. Jednotlivé variantní rukopisy dokládají historický vývoj češtiny, vykazují respekt k předloze a současně ojediněle přinášejí zajímavé individuální úpravy znění. Jazyk staročeského překladu korunovačního řádu je bezesporu obohacením pro středověkou češtinu.
Mariánské hodinky v kontextu staročeského překladu žaltáře
Voleková, Kateřina
Příspěvek se věnuje jazykovým aspektům staročeského překladu mariánských hodinek z pěti rukopisů z konce 14. století a počátku 15. století a srovnává znění českých žalmů se staročeskými překlady žaltáře.
Popis staročeské apelativní deklinace (se zřetelem k automatické morfologické analýze textů ve Staročeské textové bance)
Synková, Pavlína ; Oliva, Karel (vedoucí práce) ; Petkevič, Vladimír (oponent) ; Vepřek, Miroslav (oponent)
Práce přináší explicitní popis staročeské apelativní deklinace, který může sloužit jako základ pro automatické vygenerování tvarů spojených s morfologickými charakteristikami a lemmatem. Tyto tvary mohou být poté využity pro přiřazování morfologických kategorií (rodu, čísla a pádu) a lemmatu k tvarům vyskytujícím se v elektronizovaných staročeských textech. Práce tak vytváří podklady pro první krok k přeměně textových bank, které v současnosti pro staročeské období existují, v šíře využitelný nástroj lingvistického výzkumu. Staročeským obdobím se přitom ve shodě s obecně přijatou periodizací myslí období od vzniku souvislých českých textů zhruba do roku 1500. Substantiva byla vybrána proto, že v současné češtině pokrývají zhruba 30 % textu, tedy nejvíce ze všech slovních druhů. V celé práci se zohledňují staročeské texty pouze v transkripci užívané v textech Staročeské textové banky budované v Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i. Pro automatickou morfologickou analýzu představuje transkripce velké usnadnění, protože standardizuje písmo i pravopis, zároveň je však třeba mít na zřeteli, že každá transkripce je interpretací a je do jisté míry závislá na rozhodnutí editora textu. V práci se pro popis staročeské apelativní deklinace využívají historické mluvnice, staročeské texty a slovníky staré...

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 89 záznamů.   předchozí11 - 20dalšíkonec  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.