|
| |
|
|
Čím přispěla teologie kardinála Schwarzenberga na vatikánských koncilech?
GRONES, Martin
Úvodní myšlenka této práce: ?Čím přispěla teologie kardinála Schwarzenberga na vatikánských koncilech?? - je de facto teologickým příběhem, který ?začal? na zářijovém provinciálním koncilu v Praze (1860) a přes I. vatikánský koncil (1869-1870) se uskutečnil ? v zásadních idejích kardinála Schwarzenberga ? až na II. vatikánském koncilu (1962-1965). Musíme si položit otázku, v čem byla teologie kardinála Schwarzenberga výjimečná a proč má dosah i v desítkách let po I. vatikánském koncilu. Tyto otázky a mnohé jiné začaly tvořit tuto práci. Odpovídá na ně ve třech okruzích. Prvním okruhem je milieu české soudobé společnosti, která s sebou nese ?českou otázku?, neboť má v sobě atributy idejí Mistra Jana Husa, který měl jeden z požadavků, aby se ?Boží slovo mohlo svobodně hlásat?, což kardinál Schwarzenberg vidí jako jeden z klíčů své pastorace, aby oslovil celkově ?nábožensky vnímající obyvatele? k tomu, co dnes nazýváme ekumenismus, a kardinál ji soudobě nazývá ?rodinnou vírou?. Tedy rodinné prostředí domova se má vnést do ?rodinného prostředí? církve, která ?nerozděluje, ale integruje?. Druhým okruhem je communio katolického shromáždění, jenž v sobě nese již specifičtější charakter víry, která dává poznání o člověku, nikoliv jako individuu, ale osoby, neboť věřící ?žije a pohybuje se? ve společenství ?communia sanctorum?, které osobně věřícího provází i za hranicemi kostela (církve). Proto i v posvátných prostorách božské liturgie prosazuje ?promluvu uprostřed mše svaté?, neboť napomáhá tomu, aby se člověk liturgicky aktivoval v ?zesoučasnění církevního myšlení? (tedy pozdějším ?aggiornamento?) ve světě. Třetím okruhem je důslednost věřícího ve vzdělávání, neboť podle kardinála Schwarzenberga má graduální charakter: disciplíny, vyučování a kultivování. V této charakteristice ?vštěpování? člověka do ?božského milieu? lidství je v atributech participace na ?dotváření světa, který Bůh stvořil nehotový?, jak učil A. Günther a člověk má osobní podíl na ?jeho tvářnosti?. Všechny tři tematické okruhy měly napomoci porozumění ?osobní neomylnosti papeže?, která není deisticky statická, tedy založena na individuu, ale nese v sobě příběh spirituální tvorby Tradice celé církve, v jejímž středu je christologická fraternita, do které je ?vštěpována? hierarchie jurisdikce, jenž není možné od sebe oddělit, ale v přijetí její struktury je člověku vneseno integrální pojetí organické církve jako katolické. Což se v soudobé modifikaci uskutečnilo až na II. vatikánském koncilu.
|
|
|
Obraz pravoslaví v románu Vzkříšení L. N. Tolstého
MRÁČKOVÁ, Lenka
Tématem bakalářské práce je Obraz pravoslaví v románu Vzkříšení L. N. Tolstého. Právě tento román je stavebním kamenem práce a předlouhou pro zpracování daného tématu, které si autorka zvolila na základě vlastní četby. Román Vzkříšení je dílem osudovým, a to hned z několika důvodů. Stal se otevřenou výpovědí o carském absolutismu 2. poloviny 19. stol., mistrovským způsobem syntetizoval autorovu celoživotní filozofii, stal se příčinou jeho vyloučení z církve a byl také posledním románem před jeho smrtí. Práce je rozdělena do dvou větších kapitol, první shrnuje biografická data a životní události autora, přibližuje jeho prozaickou tvorbu, jeho vztah k víře a církvi, zabývá se také jeho nejdůležitějšími filozofickými postoji a shrnuje důležitá fakta o postavení pravoslavné církve v Rusku v 2. pol. 19. stol. Druhá kapitola je pak věnována podrobné analýze románu Vzkříšení podle zadaného tématu.
|
|
|
Od pasivity k aktivitě - činná účast věřících při slavení liturgie obnovené II. vatikánským koncilem.
TOMAN, Bohumil
Práce se zabývá činnou účastí věřících při slavení liturgie obnovené II. vatikán-ským koncilem. Celá práce je rozdělená na pět větších tematických okruhů. V první části jsou popsány dějiny liturgie od počátku do současnosti. Kde je kladen dů-raz na období liturgického hnutí a následné vyústění ve všeobecnou reformu liturgie - konstituci Sacrosanctum Concilium. Druhá část popisuje důležitost hudby a jazyka, které jsou nutným předpokladem pro činnou účast. Z problematiky liturgického jazyka jsem chtěl upozornit na přechod z latiny k lidovým jazykům po II. vatikánském koncilu. Církev chce, aby věřící při mši svaté nebyli jen jako diváci, k tomuto požadavku se vztahuje další část. Ta je především zaměřená na bohoslužby s dětmi a mládeží, ale také se vyjadřuje ke kráse a bohatství liturgie hodin. Velice důležitým pojmem je také ani-mace liturgie o té pojednává čtvrtá část. V poslední části jsem se snažil čtenáře seznámit se snahami o činnou účast věřících ve farnosti Týn nad Vltavou.
|
|
| |
|
|
NEOKATECHUMENÁTNÍ CESTA JAKO PERSPEKTIVA NOVÉ EVANGELIZACE
BERNARDOVÁ, Alena
Práce se zabývá Neokatechumenátní Cestou jako perspektivou nové evangelizace. Úvodní část uvádí do souvislostí kritické zhodnocení současné společnosti a Druhý vatikánský koncil reagující na tento stav znovuzavedením katechumenátu. Následuje představení Neokatechumenátní Cesty, legislativní procesy spojené s jejím uznáním ze strany církve a seznámení s jednotlivými etapami duchovní cesty. Další část pojednává o Božím Slovu, Liturgii a Společenství. Závěrečná část práce je věnována plodům této duchovní cesty, laickému apoštolátu, povolání k zasvěcenému životu a seminářům Redemptoris Mater.
|
|
|
Diakonie v byzantské tradici
SLYVOTSKA, Nataliya
Práce se zabývá pojetím diakonie a službou diákona v byzantské tradici. První část pojednává o diakonii v Novém zákoně. Druhá část je zaměřena na dějinný vývoj Byzantské říše a byzantského obřadu. Paralelně je sledován vývoj diakonie z hlediska charitativního, správního a liturgického, kdy začíná převládat liturgický aspekt diakonie. Třetí část seznamuje s liturgiemi (mšemi) v byzantské tradici se zřetelem k liturgii sv. Jana Zlatoústého. Čtvrtá část analyzuje službu diákona při liturgii sv. Jana Zlatoústého a zdůrazňuje jeho nezastupitelnou úlohu.
|
|
|
Uvádění dítěte do slavení mše svaté v rámci reflexe příprav na první svaté přijímání
ZRZAVÁ, Marie
Práce se zabývá přípravou dětí na první svaté přijímání a jejich uváděním do činného a vědomého slavení mše svaté. Teoretická část charakterizuje specifika křesťanské výchovy, typické znaky dětí mladšího školního věku a podstatu výuky náboženství a katecheze. Dále popisuje základní vymezení liturgie, její nositele a způsoby či možnosti opravdového slavení liturgických slavností. Praktická část práce je tvořena dvěma oblastmi. První oddíl vychází z teoretické části a na její podstatě charakterizuje základní kritéria, která by měla příprava na první svaté přijímání respektovat. Druhý oddíl obsahuje stručnou charakteristiku dvanácti publikací či řad věnujících se přípravě na první svaté přijímání. Tyto materiály jsou reflektovány ze tří hledisek ? zda jsou určeny spíše pro výuku náboženství nebo pro katechezi, zda počítají se spoluprací s rodinou, příp. s farností a zda v konečném důsledku připravují děti na jejich aktivní a vědomou účast na mši sv. Hodnocení není zaměřeno pouze kriticky, ale chce spíše vyzvednout možný přínos konkrétního materiálu a tedy jeho význam při systematickém uvádění dětí do slavení liturgie, z něhož je možné čerpat tu pravou radost a naději.
|
|
|
Dějinný vývoj uzavírání křesťanského manželství a srovnání vybraných obřadů sňatkové liturgie římskokatolické církve a pravoslavné církve byzantského ritu
BĚHAL, Martin
Práce se zabývá dějinným vývojem uzavírání křesťanského sňatku a přechodem od původního rodinného rituálu k veřejnému obřadu, od necírkevních (státních) rituálů k církevní formě obřadů manželství. Zachycuje počátky vytváření liturgie na Západě i Východě. V první části práce je kromě dějin svatebního rituálu pojednáno také o teologii manželství vybraných zástupců Západu a Východu {--} římskokatolické církve a pravoslavné církve byzantského ritu. V dalších částech jsou detailně popsány obřady sňatku obou církví. Následně jsou srovnány s poukazem na podobné prvky a s vymezením těch částí obřadu, které jsou specifické. Ze srovnání vyplývá, že podstatnou částí římskokatolického obřadu uzavírání manželství je vzájemný slib ženicha a nevěsty, kdy kněz je privilegovaným svědkem ze strany církve a tento slib pouze přijímá. Kdežto v obřadu uzavírání sňatku pravoslavné církve byzantského obřadu se manželství ustanovuje požehnáním a korunovací od kněze. V poslední části se autor zamýšlí nad možným návrhem obřadu, který by zahrnoval liturgické prvky rituálů z obou vybraných církví.
|
|
|
Praxe současných Letnic
BLAŽEK, Petr
Práce se do hloubky zabývá Letnicemi v židovské a křesťanské tradici a vším, co s nimi souvisí včetně období, které mu předchází. Představeny jsou jak biblické kořeny, tak i současné zvyky a tradice, ale hlavně současná liturgická praxe, které se práce věnuje především. Práce obsahuje dvě velké části. Jednak se zabývá Letnicemi v judaismu {--} obdobím omeru, vlastním svátkem Týdnů, dále křesťan-skými svatodušními svátky a vším, co je s nimi spojené.
|
host ::
RSS.