|
| |
|
|
Populačně genetická struktura pstruha obecného jako základ úspěšného obhospodařování lososových vod ve střední Evropě
KOHOUT, Jan
Za účelem vyhodnocení dopadu rybářského hospodaření na populace pstruha ve střední Evropě byla analyzována genetická struktura 25 divokých populací a pěti populací odebraných na líhních v České republice a na Slovensku. K tomu byly použity markery mitochondriální (kontrolní oblast) a jaderné (mikrosatelity, LDH-C1*) DNA. Z výsledků je patrné, že vysazování ryb různého původu způsobilo rozsáhlé křížení populací atlantického a dunajského původu a vedlo ke ztrátě variability mezi populacemi v povodí středního Dunaje na Moravě a na Slovensku. Změny genetické variability v důsledku vysazování byly zaznamenány také v populacích povodí horního Dunaje, Visly, Odry a Labe. Nicméně, populace v povodí Labe mají zachovaný určitý stupeň genetické odlišnosti a zdají se být mnohem méně ovlivněny rybářským obhospodařováním než populace dunajské. Dále byly analyzovány populace z dolních částí dunajského povodí za použití stejných mitochondriálních a mikrosatelitových markerů. Zahrnuty byly také populace z egejského úmoří, aby bylo možné vyhodnotit dopad rybářského hospodaření a porovnat jej s výsledky ze střední Evropy. Byla zjištěna pouze nízká úroveň introgrese z atlantických a jiných populací pstruha. Genetická diferenciace mezi populacemi východního Balkánu byla v porovnání s populacemi ze střední Evropy značně vyšší. Na základě mikrosatelitů byly analyzovány také populace z horních přítoků řeky Otavy a populace z líhně Borová Lada s cílem ověřit původ divokých populací v oblasti Národního parku a chráněné krajinné oblasti Šumava. Analyzované populace byly geneticky odlišitelné od dříve analyzovaných populací z povodí Labe a byly také vzájemně diferencované v důsledku geografické vzdálenosti a přítomnosti migračních bariér. Vysazování pstruha z líhně v Borových Ladech však mohlo také ovlivnit genetickou variabilitu analyzovaných populací. Populace z této líhně se vyznačuje vyšší genetickou proměnlivostí a je geneticky odlišná od populací z horních přítoků Otavy, což by mohlo být způsobeno jejím nejednotným původem. Porovnání analyzovaných populací s výsledky z jiných oblastí naznačuje, že mitochondriální haplotypy nalezené v populacích dolní části Dunajského povodí a jižní části úmoří Černého moře jsou značně odlišné od statisticky podpořené skupiny haplotypů z horního a středního Dunaje, povodí Kaspického moře a Aralského jezera. To dokazuje složitou evoluční historii pstruha v jižní a západní části úmoří Černého moře.
|
|
|
Populační genetika dvou ohrožených perleťovců moravských Karpat
LEŠTINA, Dan
Zkoumal jsem populace dvou sympatrických druhů velkých perleťovců, perleťovce prostředního (Argynnis adippe) a perleťovce maceškového (Argynnis niobe) pomocí mikrosatelitových markerů s cílem zjistit a porovnat případnou vnitřní strukturu populací v poměrně zachovalé krajině moravských Karpat. Výsledky jsem vztáhl k datům získaným pomocí zpětných odchytů v paralelní studii, dále k bionomii druhů a zejména k jejich stupni ohrožení. Se stejnými údaji jsem srovnával i zjištěné údaje o genetické diverzitě jednotlivých populací.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
|
Drobní zemní savci podél přirozených a antropogenních krajinných bariér
BOHDAL, Tomáš
Disertační práce shrnuje výsledky studia drobných zemních savců (Eulipotyphla, Rodentia) podél přirozených (vodní toky) a antropogenních (pozemní komunikace) krajinných bariér. Ukazuje na zajímavý fenomén odvodňovacích příkopů pozemních komunikací jako přechodného migračního prostředí, dále posuzuje úroveň lokomoční aktivity, míru strukturovanosti subpopulací a četnost překonávání vodních toků u vybraných druhů hlodavců. Svými výsledky přispívá k řeńení problematiky vlivu těchto krajinných struktur na druhovou diverzitu, pozemní mobilitu či genetickou strukturu drobných zemních savců.
|
|
|
Chov genetického zdroje české červinky na ŠZP České Budějovice
ŤOUPALOVÁ, Michaela
Českou červinku, plemeno skotu, jež bylo v našich podmínkách chováno odedávna, zasáhla na přelomu 18. až 19. století vlna křížení se simenskými býky. Postupně jedinců plemen české červinky ubývalo, až se populace dostala na kritickou mez. V roce 1991 byla Katedrou genetiky, šlechtění a výživy zvířat na Zemědělské fakultě JU v Českých Budějovicích zahájena regenerace tohoto vzácného, pro naše podmínky původního plemene. Byl započat proces převodného křížení býky české červinky. Současná populace české červinky čítá 162 kusů. V případě chovu v garanci ČZU Praha je chováno 43 jedinců. JČU v Českých Budějovicích má pod svou garancí 119 jedinců, z nichž 60 je chováno na školním zemědělském statku Haklovy Dvory. V práci byly vyhodnoceny údaje o růstu a vývinu telat chovaných bez tržní produkce mléka a dále údaje o mléčné užitkovosti krav chovaných pro produkci mléka stájovým způsobem. Nejvyšší dojivosti bylo dosaženo při nenormované 173 denní laktaci, celkové množství činilo 1 469 kg mléka. Nejvyšší průměrná tučnost dosahovala 3,80 % a obsah bílkovin 3,52 %. Ukazatele růstu a vývinu byly přepočteny na jednotný věk 120 a 210 dní. Průměrná hmotnost 4 jedinců ve věku 120 dní byla 114 kg, nejvyšší přírůstek byl zaznamenán u býčka a činil 934 g. Průměrná hmotnost 2 kusů v přepočtu na jednotný věk 210 dní byla 221 kg, nejvyššího přírůstku dosáhla jalovička, a to 1 038 g. Zároveň probíhala analýza genetické struktury populace a na základě výsledků byla početně charakterizována četnost jednotlivých lokusů a mikrosatelitů v dané populaci. Genotypizace lokusů pro DGAT, GH, b - LG, PRL, IGF BP3, PIT1, BLAD, LEP, DUMPS, b - CN, kappa kasein, beta kasein a ALFA S1 kasein byla provedena v souboru 272 zvířat. Četnost byla zaznamenána u mikrosatelitů RM 012, BOVCASK 35, BOVIRP, BTO BCAM, BOVPAI, BOVSEMRN, SRC 97, IGF BP3, CSS 004, IDVG A - 9, BM 6117, BM 148, BM 4621, BM 6438, BM 2113, BM 1824, BPA, BMS1658, INRA 107, INRA 23, ETH 3, ETH 225, ETH 10, TGLA 122, TGLA 126 a TGLA 227.
|
|
|
Genetická variabilita a diferenciace eurasijských populací rákosníka obecného\kur{(Acrocephalus scirpaceus)}
FAINOVÁ, Drahomíra
Rákosník obecný je dálkový migrant hnízdící v rákosinách západní Palearktidy. Odlišné směry tahu, různá zimoviště a dva uznávané poddruhy naznačují možnost genetické diferenciace populací tohoto druhu napříč hnízdním areálem. S využitím fragmentační analýzy 10 polymorfních mikrosatelitových lokusů jsme studovali genetickou variabilitu 496 jedinců z 36 hnízdních lokalit. Párová porovnání ukázala signifikantní odlišnosti ve frekvenci alel a genotypů i fixačních indexů mezi populacemi z Blízkého Východu, Pyrenejského poloostrova, Finska a zbytkem studovaných populací. Celkový fixační index byl sice statisticky významný, ale velmi nízký (FST = 0,018). Analýza molekulární variance (AMOVA) ukázala, že 98 % variability frekvence alel lze přičíst na vrub rozdílům v rámci populací, kdežto rozdíly mezi populacemi přispívají celkové variabilitě pouhými 2 %. Komplexní analýza pomocí bayesovských shlukovacích procedur v programu STRUCTURE 2.2 nedetegovala významnou genetickou strukturu populací. Relativně nízké genetické rozrůznění studovaných populací naznačuje velký disperzní potenciál rákosníka obecného, kdy genový tok účinně zabraňuje diferenciaci populací bez ohledu na rozsáhlý hnízdní areál a vysokou tahovou konektivitu mezi hnízdišti a zimovišti.
|
host ::
RSS.