|
|
Radiodiagnostika ledvinové koliky
ONDRUŠKOVÁ, Lenka
Tato práce je zaměřena na četnost provedení jednotlivých radiodiagnostických zobrazovacích metod, které jsou indikované pacientům s diagnózou neurčené ledvinné koliky. Dalším zaměřením je porovnání jednotlivých zobrazovacích metod na základě radiační zátěže současně s vyzdvihnutím výhod a nevýhod každého z vyšetření. Práce je započata krátkým shrnutím anatomie a fyziologie močového systému. Následující odstavec se zabývá problematikou urolitiázy, rozdělením močových kamenů a faktory přispívající vzniku urolitiázy. Jeden z nejdůležitějších úseků teoretické části této bakalářské práce je podrobný popis jednotlivých zobrazovacích metod využívaných v urologii. U každého vyšetření je uveden postup provedení, příprava pacienta, indikace, kontraindikace, výhody a nevýhody typické pro provedení zobrazovacích metod. Jako poslední oddíl teoretické části je porovnání jednotlivých vyšetření podle radiační zátěže pacienta a ekonomické náročnosti. V druhé části této práce je položena hypotéza a popsána metodika výzkumu. Cílem bylo porovnání a výzkum četnosti jednotlivých zobrazovacích metod při onemocnění ledvin způsobující ledvinovou koliku. Výzkum byl na tento cíl směrován a potřebná data, společně s popisem metodiky, byla zpracována. Dalším záměrem výzkumu bylo potvrzení či vyvrácení hypotézy, která tvrdí, že nejčastěji se provádí metody bez použití kontrastní látky. Metodika této bakalářské práce podrobně popisuje průběh sběru dat, statistické zpracování a porovnání souboru pacientů, kteří se léčili s ledvinovou kolikou na urologickém oddělení v nemocnici v Havlíčkově Brodě. Výzkum byl hlavně zaměřen na zobrazovací metody s použitím kontrastní látky a na metody nekontrastní. Mezi tyto zobrazovací vyšetření byla zařazena ultrasonografie, prostý snímek ledvin, intravenózní vylučovací urografie, CT technikou low- dose a CT s aplikací kontrastní látky. Sběr dat byl proveden z informačního nemocničního systému NIS nemocnice v Havlíčkově Brodě. První metoda sběru dat byla zaměřena na soubor pacientů s diagnózou ledvinové koliky, kteří podstoupili radiodiagnostické vyšetřovací metody roku 2012 v havlíčkobrodské nemocnici. Tento soubor činil sto pacientů. V první řadě byla zkoumána četnost výskytu urolitiázy a četnost jednotlivých vyšetření u každého z pohlaví, dále četnost provedení zobrazovacích metod za celý rok 2012 a nakonec se zkoumal počet provedených vyšetření s použitím kontrastní látky, který byl následně porovnán s počtem provedených vyšetření bez přítomnosti kontrastní látky. . Druhý sběr dat obsahoval počet provedených vyšetření za posledních 15 let. Z těchto dat byly porovnány a vyobrazeny četnosti vyšetření za rok 1999 s rokem 2013. Pro přehlednost byly zaznamenány a graficky znázorněny také jednotlivé roky z období od 1. 1. 1999 až po 31. 12. 2013. Výsledky první i druhé metody sběru dat byly porovnány a vyhodnoceny. Došlo se k závěru, že hypotéza byla potvrzena. V porovnání četnosti provedených kontrastních vyšetření z roku 2012 měly procentuálně převahu zobrazovací metody bez aplikace kontrastní látky. Stejný výsledek vyšel také ve zkoumaném souboru dat za posledních 15 let. Nečastěji byl prováděn nefrogram a nejméně bylo indikováno CT vyšetření s aplikací kontrastní látky.
|
|
|
Srovnání UZ a CT vyšetření cévního řečiště- výtěžnost vyšetření, limitace metod a zátěž pacienta
ADAMEC, Jaroslav
Tématem bakalářské práce je "Srovnání UZ a CT vyšetření cévního řečiště - výtěžnost vyšetření, limitace metod a zátěž pacienta". Vyšetření cév na počítačové tomografii - CT angiografie, pomocí moderních přístrojů a technologického vývoje, přebírá diagnostiku onemocnění cév od digitální subtrakční angiografie, především díky rychlosti vyšetření a menší invazivitě směrem k pacientovi. Druhou metodou, o které pojednává tato práce je ultrasonografie. Která z těchto zobrazovacích metod přináší lepší diagnostické informace o cévních patologiích? Která je méně riziková pro pacienta a která je více limitována? Na tyto otázky jsem se pokusil najít odpovědi v této bakalářské práci. V této práci jsem chtěl zjistit, která z uvedených zobrazovacích modalit je vhodnější pro vyšetřování cévních onemocnění. Dalším cílem práce bylo představit a porovnat různé vyšetřovací metody na počítačové tomografii a ultrasonografii. Formulace hypotézy bakalářské práce zní: Vhodnější zobrazovací metodou při vyšetření cévního řečiště je ultrasonografie - metoda, která přináší dobrou diagnostickou informaci současně za menšího rizika pro pacienta než je tomu u počítačové tomografie. Úvodní část práce jsem věnoval anatomii cévního řečiště. Jsou zde popsány hlavní tepny, žíly, jejich stavba a větve. Dále jsou v této části představeny přístroje, na nichž se vyšetření cévního řečiště provádí - počítačový tomograf, ultrasonograf a jejich historický vývoj. V této kapitole jsou také popsány základní fyzikální principy, těchto přístrojů, způsoby zobrazování a obecné metody vyšetření cévního řečiště. U počítačové tomografie je to CT angiografie a na ultrasonografii dopplerovské vyšetření. V krátkosti je zde pojednáno také o výhodách a nevýhodách těchto metod i o kontrastních látkách aplikovaných v souvislosti s vyšetřením cévního systému. K vypracování bakalářské práce byla prostudována veškerá dostupná odborná literatura a webové stránky týkající se daného tématu. K analýze přístrojového vybavení byla použita data Ústavu zdravotnických informací a statistik. K analýze počtu cévních vyšetření provedených na ultrasonografii a počítačové tomografii byly použity údaje z nemocniční informační sítě nemocnice R+S Benešov a.s. Ve výsledku byly souhrnně popsány vyšetřovací metody cévního systému prováděných na počítačové tomografii a ultrasonografii. V této kapitole jsou dále porovnávány obě modality z hlediska jejich výtěžnosti, limitací a rizik. Také jsou zde analyticky zpracovány údaje o CT a UZ přístrojovém vybavení v ČR a počtu cévních vyšetření na počítačové tomografii a ultrasonografii. V kapitole "Diskuze" předkládám svůj pohled na danou problematiku. Je zde uvedena i úvaha o problematice indikací k vyšetření na počítačové tomografii. V závěru je provedeno zhodnocení vyšetřovacích metod cévního systému na počítačové tomografii a ultrasonografii, jsou zde také shrnuty získané poznatky ke zkoumané problematice. Po prostudování veškeré dostupné odborné literatury bylo zjištěno, že nelze stanovit, která ze zkoumaných zobrazovacích metod je vhodnější pro vyšetření cévního řečiště, protože každá má své výhody i nevýhody. Obě modality tedy nestojí proti sobě v rozhodování, zda indikovat tu či onu metodu, ale naopak by měli spolu úzce spolupracovat. Hypotéza práce tedy nebyla potvrzena.
|
|
|
Zobrazovací metody v antropologii
KOBLASOVÁ, Věra
Abstrakt Zobrazovací metody v antropologii. Antropologie je věda zabývající se člověkem. Vznikla v 16 století. Jedním z jejích odvětví je fyzická antropologie, do které můžeme zařadit i forenzní antropologii (soudní a kriminologická) a osteologii. Zobrazovací metody v antropologii jsou nepostradatelným nástrojem ať už při identifikaci zemřelých, zkoumání mumií či jiného prehistorického kostního materiálu. V soudní antropologii a odontologii je srovnání předsmrtných a posmrtných RTG snímků jedním ze základů identifikace lidských pozůstatků. Nejnovějším trendem je 3D rekonstrukce obličeje za pomoci počítačové tomografie. Cílem práce bylo: 1. Analyzovat současné dostupné metody v oblasti fyzické antropologie, které využívají radiologické zobrazovací metody. 2. Srovnat použití CT ve fyzické antropologii v ČR a v ostatních zemí EU. Data byla zjištěna z dotazníků, které byly rozeslány do antropologických ústavů a muzeí, které se zabývají snímkováním historického kostního materiálu, a ze samotného vyhledávání a zpracování informací pro práci. Výsledky jasně naznačují nedostatečné využívání zobrazovacích metod v antropologii. Antropologové mají přehled o možnosti využití zobrazovacích metod, ale z finančních a časových důvodů je dostatečně nevyužívají. V ostatních zemí Evropské unie jsou zobrazovací metody v antropologii využívány mnohem častěji než v České republice. Před zahájením výzkumu byla stanovena hypotéza: V České republice nejsou v antropologii dostatečně využívány dostupné moderní radiologické zobrazovací metody. Potvrdila se. Závěry bakalářské práce bych ráda publikovala na odborných seminářích radiologických asistentů a ukázala tak další možnosti využití radiologických zobrazovacích metod.
|
|
|
Počítačové zpracování tomografických dat
KONEČNÝ, Jan
Tomografy jsou již značnou dobu jedny z nejdůležitějších diagnostických přístrojů, používaných dnes v každé nemocnici. Právě jednotlivými typy tomografů, zpracováním tomografických dat a prohlížením těchto dat se zabývám v této práci. Popisuji zde čtyři nejběžnější typy tomografických přístrojů, a to CT (rentgenová počítačová tomografie), MRI (magnetická rezonanční tomografie), PET (pozitronová emisní tomografie) a SPECT (jednofotonová emisní počítačová tomografie). V práci je popsán základní princip těchto přístrojů, jejich technické parametry, použití a také jednotlivé datové formáty používané pro tomografická data. V praktické části se zabývám softwarem pro prohlížení a zpracování tomografických dat. Konkrétně volně stažitelnými prohlížeči MRIcro, ezDICOM, Amide, ImageJ a Gpetview. Jsou zde popsány jejich hlavní funkce a uvedeny klady a zápory. Poslední část je věnována programu SPM, který slouží pro pokročilé zpracování 3D dat z tomografických přístrojů: PET, VBM, MRI i zobrazovacích technik EEG a MEG. Popisuji zde jeho možnosti a také jednotlivé kroky při zpracování konkrétních vzorových dat pocházejících z vyšetření na funkční magnetické rezonanci. Práce by měla být určena těm, kteří se chtějí více dozvědět o zpracování tomografických dat a hlavně by měla sloužit jako přehled volně stažitelného softwaru pro zpracování a prohlížení těchto dat.
|
|
|
Dávky ionizujícího záření radiologických asistentů na pracovištích CT a PET/CT
MAZLOVÁ, Lenka
Hybridní metody jako je PET/CT pracující s ionizujícím zářením jsou stále častěji používány, pracovišť s tímto přístrojem v ČR přibývá. Právě PET/CT patří v rámci zobrazovacích metod k nejmodernějším. Ve své práci porovnávám radiační dávky obdržené radiologickými asistenty na pracovišti nukleární medicíny a radiodiagnostiky. Součástí hodnocení je i porovnání radiační ochrany na zmiňovaných pracovištích. Metodicky jsem srovnala dvě pracoviště, nemocnici Na Homolce, kde se nachází PET centrum s hybridním PET/CT přístrojem a Úrazovou nemocnici, kde se pracuje s CT přístrojem. Údaje o počtech vyšetření byly po svolení pracovníků jednotlivých pracovišť zpracovány za období od 1. 1. 2008 do 30. 9. 2009. Údaje o radiačních dávkách byly zpracovány Celostátní službou osobní dozimetrie v Praze. Množství pracovníků se na jednotlivých pracovištích během sledovaného období měnilo, dohromady bylo pracovníků na každém oddělení 13. Během sledovaného období byly pravidelně zaznamenávány dávky radiační zátěže na pracovníka. Zaznamenávání bylo prováděno dozimetry. Na pracovišti nukleární medicíny jsou dozimetry osobní a prstové. Ty jsou vyhodnocovány každý měsíc. Naopak na pracovišti diagnostiky {--} CT pracovišti se používají pouze osobní dozimetry, které jsou vyhodnocovány jednou za tři měsíce. Hodnoty jsou uvedené v tabulkách. Při srovnání osobní dozimetrie u pracovníků PET centra a pracovníků oddělení počítačové tomografie docházíme k těmto výsledkům: Sledované období je 1 a {$^3\!/\!_4$} roku. Roční dávky ionizujícího záření na pracovníka počítačové tomografie mohou být maximálně 0,4mSv u osobní dozimetrie. Dávky na pracovníka PET centra vychází za rok u osobní dozimetrie na 2.88mSv. Výsledky potvrdily hypotézu, která udává to, že na oddělení nukleární medicíny jsou radiologičtí asistenti vystavováni vyšší radiační zátěži než na oddělení radiodiagnostiky při práci s CT přístrojem. Výsledky odpovídají limitům pro radiační pracovníky podle vyhlášky 307/2002 Sb.
|
|
| |
|
|
Radiační rizika potenciálně spojená s počítačovou tomografií v České republice
VEVERKA, Martin
Diagnostická rentgenová vyšetření jsou nejvýznamnější umělý zdroj záření, kterému je obyvatelstvo vystaveno. Přispívají okolo 14% z celkové celosvětové každoroční expozice z všech zdrojů. Právě proto, že diagnostická rentgenová vyšetření poskytují velké výhody, je obecně přijímán fakt, že jejich použití zahrnuje malé riziko vyvolávání rakoviny. Riziko pro jednotlivce je nepochybně malé protože dávky záření jsou nízké, ale velké množství každoročně ozářených lidí znamená, že i malá jednotlivá rizika mohou přerůst do značného množství případů rakoviny. Cíl této práce byl znovu odhadnout toto riziko na základě každoročního množství CT vyšetření podniknutých v České republice a typických aplikovaných dávek. Pro plánované výpočty ale nebylo možné zpětně dohledat potřebná data, protože jejich archivace není povinná. Tato studie proto pouze popisuje obecné působení ionizujícího záření na lidský organizmus a dále všechny nezbytné matematicko-fyzikální vztahy potřebné pro uskutečnění prvotně plánovaného šetření, i se všemi nezbytnými datovými vstupy. V závěru práce jsou navrhnuty a demonstrovány postupy, jak potřebná data získat a zpracovat taky, aby bylo možné jejich případné porovnání s odbornou literaturou.
|
|
|
Indikace jednotlivých zobrazovacích vyšetření femoropatelárního kloubu
KOLÁŘ, Jiří
Hlavním tématem bakalářské práce je zhodnocení indikace jednotlivých zobrazovacích metod pro vyšetření oblasti femoropatelárního kloubu. V práci jsou stručně shrnuty anatomickofyziologické poměry této oblasti včetně anatomických variací pately a patologie femoropatelárního kloubu. Dále jsou popsány jednotlivé indikované zobrazovací metody. Základem je skiagrafické vyšetření, detailně jsou popsány jednotlivé projekce včetně historického přehledu vývoje axiální projekce na patelu. Dalšími uvedenými metodami jsou artrografie, vyšetření magnetickou rezonancí, počítačová tomografie a scintigrafie. Jsou zde zmiňovány i kontraindikace a rizika vyšetření pro pacienty. Míra vhodnosti indikace dalších vyšetření, zejména MRI, je posuzována pomocí vybraného souboru pacientů. Pacienti sledovaného souboru měli nejprve zhotoveny prosté snímky, někteří dále ultrasonografii a následně bylo u všech indikováno vyšetření magnetickou rezonancí. Počítačová tomografie a scintigrafie se k vyšetření femoropatelárního kloubu běžně neindikují. Jednotlivé metody jsou porovnávány z hlediska finanční a časové náročnosti. Nejlevnější jsou prosté snímky a ultrasonografie, ekonomicky nejnáročnější naopak magnetická rezonance, ta je ale zároveň diagnosticky nejpřínosnější v hodnocení chrupavek a měkkých částí kloubu. Vyšetření jsou porovnávána i z hlediska časové náročnosti.
|
|
|
Současné možnosti využití RDG techniky k vyšetření urologických nemocí
PODEŠVOVÁ, Jitka
Zobrazovací metody zaujímají zásadní roli v diagnostickém algoritmu při určování povahy onemocnění v jakékoliv oblasti lidského těla. Jinak tomu není ani v uroradiodiagnostice, v níž využíváme jak klasické rentgenové metody, tak i novější modality. V úvodní části této práce jsem hned po připomenutí anatomických a fyziologických poměrů močového systému popsala konvenční rentgenologické postupy, digitálně zpracovatelné (ultrasonografie, počítačová tomografie, magnetická rezonance) i intervenční. Jednotlivé vyšetřovací metody zahrnují komentáře vztahující se k indikaci a kontraindikaci při nutnosti použití kontrastní látky a o tom, jak předejít alergickým reakcím, případně jak je zvládnout, pokud již nastaly. V následující části této práce jsem se pokusila popsat a vyhodnotit, nakolik finančně nákladná jsou jednotlivá vyšetření. Po letmém přehledu radiační zátěže u radiodiagnostických metod jsem se v konečné fázi práce snažila statisticky zpracovat soubor pacientů vyšetřovaných v říjnu a listopadu r. 2006 na radiodiagnostickém oddělení krnovské nemocnice, kde jsem sledovala, zda urologičtí lékaři dodržují algoritmus radiodiagnostických vyšetřovacích postupů u pacientů s chorobami močového ústrojí.
|
|
|
Konvenční zobrazovací postupy v radiologii se zaměřením na urogenitální systém (výukový program)
DVOŘÁČEK, Petr
V mé práci se zabývám základními vyšetřovacími metodami urogenitálního systému. Jedná se o vylučovací urografii (VUG), cystografii, cystouretrografii, uretrografii retrográdní (ascendentní), histerosalpingografie (HSG), retrográdní (ascendentní) pyelografie a antegrádní (descendentní) pyelografie. Podrobně popisuji indikaci, přípravu a provedení jednotlivých vyšetření. Zároveň usiluji o srovnání užití invazivních a neinvazivních metod diagnostiky urogenitálního systému porovnáváním statistik vybraných nemocnic v Jihočeském kraji za období 2000 až 2006. Moderní radiodiagnostické metody, společně se stávajícími neinvazivními a invazivními metodami diagnostiky urogenitálního systému mají stále své nenahraditelné opodstatnění v algoritmu vyšetření oblasti urogenitálního systému.
|
host ::
RSS.