| |
| |
| |
| |
| |
|
Vizuální identita GVUO získala nominaci do finále Ceny Czech Grand Design
Galerie výtvarného umění v Ostravě, příspěvková organizace
Grafičtí designéři Galerie výtvarného umění v Ostravě (GVUO) Robert V. Novák a Zuzana Burgrová získali nejužší nominaci v prestižní Ceně Czech Grand Design v kategorii grafický designér roku za vizuální identitu Galerie výtvarného umění v Ostravě. V kategorii grafický designér roku byli vybráni spolu se dvěma studii z 15 nominovaných designérů. Na Cenu Czech Grand Design byly kromě GVUO nominovány také vizuální identity Národní galerie v Praze a Galerie hlavního města Prahy. Do finále postoupila vizuální identita Galerie výtvarného umění v Ostravě. GVUO se podařilo novou vizuální identitu galerie zrealizovat díky finanční podpoře zřizovatele Moravskoslezského kraje.
Plný text: PDF
|
| |
| |
|
Pavel Nešleha: Vidět jinak
Galerie výtvarného umění v Ostravě, příspěvková organizace
Výstava malíře Pavla Nešlehy (1937–2003), výrazné osobnosti generace šedesátých let, poprvé v Galerii výtvarného umění v Ostravě zveřejňuje výběr z jeho rozsáhlé, tematicky bohaté tvorby. Představuje obrazy, kresby, pastely a digitální tisky vzniklé od osmdesátých let do roku 2003, a to se záměrem ukázat myšlenkovou hloubku umělcovy osobité reflexe přítomného světa. Společným znakem vybraných děl je spolu s principem zvětšených detailů fenomén světla. Jak dokládají obrazy Vývrat (1981), Pokus o cestu za K. H. Máchou (1982), Stopy (1983), pastely Tajemství znaků (1993–1994), Záznamy světla (2002–2003), kresby a pastely Oidipus (1992–1993), bylo to právě pojetí světla, které podnětně ovlivňovalo umělcovu imaginaci a vedlo ji k obnažování skrytého a podstatného. Výrazovou a ideovou bohatostí světla se Nešleha zabýval ve svém díle dlouho a systematicky. Napomáhaly mu tvárné možnosti iluzivní malby a poznatky romantiků posilující vztah k mohutnosti přírodního dění a k osudovosti lidského bytí. Na meditativním zhodnocení reality se podílelo i umělcovo fotografické vidění, jak poznáváme z digitálních tisků Via canis (1997), Přírodní struktury (2001) nebo z rozměrného objektu Živly (1999–2001) ozřejmujících šíři jeho obsáhlého, imaginativně působivého díla.
Plný text: PDF
|
| |