|
|
Výskyt hmyzu řádu Lepidoptera na hřbitovech Pelhřimovska
RŮŽIČKA, Libor
Předkládaná práce volně navazuje na autorovu bakalářskou práci: Výskyt řádu Lepidoptera na okrese Pelhřimov. Nyní se zabývá a shrnuje výsledky průzkumu nočních motýlů v sezoně 2014 na území pěti hřbitovů tohoto okresu. Studovaná oblast se nachází na jihu Čech v Kraji Vysočina. Z entomologického hlediska jde o chladnější oblast s menší druhovou diverzitou řádu Lepidoptera. Hřbitovy samotné jsou z pohledu výzkumu a výskytu hmyzu velice zajímavé lokality, které zatím unikaly pozornosti entomologů, ale mohou představovat významné refugium v jinak uniformní krajině. Po dobu mé diplomové práce zde bylo zjištěno 130 druhů nočních motýlů. Jako druhově nejbohatší ze sledovaných lokalit byla vyhodnocena lokalita č. 5 (hřbitov Cetoraz), s dokladovaným výskytem 63 druhů řádu Lepidoptera.
|
|
| |
|
|
Fylogeografie horského okáče Bicyclus anisops v západní Africe
PETRŮ, Vojtěch
Pohoří Guinejského zálivu představuje pás hor sopečného původu rozkládajících se v Africe, v oblasti na hranicích Nigérie a Kamerunu a dále pokračujících v Guinejském zálivu ostrovy Bioko, Sv. Tomáš a Princovým ostrovem. Toto území je unikátní rozsáhlou horskou oblastí v celé střední a západní Africe. Díky vysoké míře izolovanosti se stalo domovem mnoha endemických druhů a jako celek patří do jednoho z 25 světových "hot-spotů" biodiverzity, označovaného jako West African Forests ("Západoafrické lesy"). Toto pohoří je i přes svůj význam z hlediska ochrany přírody pod silným antropogenním tlakem, protože po dlouhou dobu patří k nejhustěji zalidněným oblastem tropické Afriky. I přes všechny tyto faktory se ochranářské snahy v západní Africe zaměřují především na nížinné oblasti rozsáhlých deštných lesů, zatímco horským systémům je pozornost věnována spíše okrajově. Z toho plyne i nedostatek biogeografických a fylogeografických studií horské fauny a flóry. V této práci jsem shrnul výsledky všech klíčových studií zabývajících se biogeografií pohoří Guinejského zálivu. Dále jsem osekvenoval tři mitochondriální geny (COI, COII a ND1) endemického horského okáče Bicyclus anisops a na základě získaných sekvencí jsem zanalyzoval strukturu populací tohoto druhu. Variabilita ve studovaných genech byla relativně nízká. Fylogenetické analýzy spolehlivě rozlišily studované populace do sedmi skupin (1. Mt. Cameroon, 2. Nkogam I, 3. Nkogam II, 4. Bakossi-Kupe-Manengouba-Bani, 5. Mbam, 7. Hosséré Enla Fabo 6. Všechny ostatní lokality (tj. Bamenda-Banso Mts., Acha Tugi, Mbam, Ngel Nyaki, Gotel Mts.)), ale nevyřešily vztahy mezi nimi. Na základě haplotypové diverzity populací B. anisops, jakožto deštníkového druhu, byly určeny Mt. Cameroon, Nkogam, Mbam Massif, Mbiame, Hosséré Enla Fabo, Mt. Manengouba, Mt. Kupe a Mt. Oku jako lokality s největším ochranářským významem.
|
|
|
Ecology and evolution of mountain butterflies
KLEČKOVÁ, Irena
The thesis deals with speciation processes, thermal ecology and habitat use in Holarctic mountain and arctic butterflies. It demonstrates a crucial role of environmental heterogeneity for speciation, survival of butterfly lineages, coexistence of closely related species and, finally, for resource use of sexes with different habitats demands at the level of individual species.
|
|
| |
|
| |
|
|
Populační genetika dvou ohrožených perleťovců moravských Karpat
LEŠTINA, Dan
Zkoumal jsem populace dvou sympatrických druhů velkých perleťovců, perleťovce prostředního (Argynnis adippe) a perleťovce maceškového (Argynnis niobe) pomocí mikrosatelitových markerů s cílem zjistit a porovnat případnou vnitřní strukturu populací v poměrně zachovalé krajině moravských Karpat. Výsledky jsem vztáhl k datům získaným pomocí zpětných odchytů v paralelní studii, dále k bionomii druhů a zejména k jejich stupni ohrožení. Se stejnými údaji jsem srovnával i zjištěné údaje o genetické diverzitě jednotlivých populací.
|
|
|
Proměna fauny denních motýlů na střední škále: Situace v Jihočeském kraji
ZAPLETAL, Michal
Práce shrnuje historické a současné poznatky o výskytu denních motýlů v Jihočeském kraji. Vznikla na základě 54 123 údajů z literatury, sbírek a terénních hlášení, získaných během celostátního mapování motýlů ČR. Výskyt každého ze 130 zjištěných druhů v minulosti a současnosti je zobrazen na síťové mapě. Z těchto 130 druhů jich ve zkoumaném území 24,1% vyhynulo, 42,1% je v nějaké míře ohroženo. Srovnání s faunou celé ČR ukazuje vyšší míru vymírání v kraji, což je pravděpodobně zaviněno menší rozlohou. Na rozdíl od většiny ČR byly v jižních Čechách vymíráním postiženy hlavně druhy xerotermních stanovišť, mezofilní druhy si stojí lépe, a pro druhy rašelinišť představuje kraj jejich hlavní útočiště v rámci ČR. V závěru jsou diskutovány priority pro další výzkum a aktivní druhovou ochranu.
|
|
|
Ekologie denních motýlů tradičně obhospodařovaných podhorských luk
ZIMMERMANN, Kamil
Tato práce se zybývá přežíváním hnědáska chrastavcového (Euphydryas aurinia)a jeho vztahem k dalším pěti blízce příbuzným, syntopicky žijícím druhům hnědásků a perleťovců z čeledi Nymphalidae, studovaných v identickém biotopovém systému. Byly studovány základní demografické a disperzní parametry a jejich aplikace na ochranářská opatření v rámci všech studovaných let a v celém areálů rozšíření.
|
|
|
Mění se párovací chování denních motýlů s fenologickým stavem populací?
VLAŠÁNEK, Petr
Optimalizační teorie předpokládá, že samci hmyzu s oddělenými generacemi dospělců by do aktivního párovacího chování měli investovat tehdy, kdy je k dispozici nejvíce čerstvých samic; jindy by měli párovacími aktivitami šetřit a soustředit se na chování {\clqq}udržovací``. Z tohoto předpokladu vyplývá, že chování motýlů by se mělo lišit s průběhem sezóny, stavem populace (zejména poměrem pohlaví) a konečně i denní dobou. K prozkoumání těchto předpokladů jsme použili data získaná při různých projektech zahrnujících zpětné odchyty, při nichž bylo, vedle jiných charakteristik, zapisováno i chování jedinců. Taková data máme k dispozici pro čtrnáct druhů {--} jasoně dymnivkového, babočku síťkovanou, tři perleťovce, šest hnědásků a tři okáče. Některé projekty trvaly více let {--} celkem se jedná o 24 {\clqq}motýlo-sezón``, 21 737 jedinců (14 228 samců, 7 509 samic), respektive 41 877 odchytů celkem (29 738 samců, 12 139 samic). Pracovali jsme mnohorozměrnými (ordinačními) metodami, přičemž všechny výpočty odfiltrovaly rušivý vliv počasí. K denní době, dopoledne a podvečer často zahrnují udržovací aktivity, zatímco odpoledne převládá párovací chování. Během sezóny, samci většiny druhů přepnou z chování párovacího k chování udržovacímu. U samic nebyl žádný převažující trend nalezen; vyskytuje se jak změna od párovacího k udržovacímu chování, tak změna od udržovacího k párovacímu chování. Co se týče denzitních charakteristik (poměr pohlaví, denní velikost populace), jsou ve většině případů zřetelné změny párovacího chování jednoho pohlaví při změně abundance pohlaví druhého.
|
host ::
RSS.