|
Historik – věc veřejná. Jaroslav Goll a česká literární moderna
Řezníková, Lenka
Studie se věnuje postavení předního českého historika Jaroslava Golla v kultuře přelomu 19. a 20. století. Tematizuje vztah, který k němu v různých situacích zaujímali představitelé literární generace 90. let 19. století (tzv. literární moderny) jako k historikovi, básníkovi a také jako k překladateli jednoho z kanonických textů literární moderny, Květů zla Charlese Baudelaira.
|
| |
|
Zvíře v etice neboli zooetika
Urban, Petr
Článek uvádí do problematiky "etiky zvířat" či "zooetiky" a představuje dvě z jejích klasických koncepcí: etiku "osvobození zvířat" (P. Singer) a etiku "práv zvířat" (T. Regan).
|
|
Logická argumentace mezi agenty
Nevrkla, S. ; Peliš, Michal
Poznání jednotlivce je neustále dynamicky utvářeno nejen jeho kontaktem s 'neuvědomělou' přírodou, ale především jeho interakcí s ostatními poznávajícími subjekty. Tato interakce se odehrává v jazyce a často nabývá formy dialogu, jehož jedním druhem je argumentace (dalšími příbuznými druhy dialogu jsou např. vysvětlování, vyjednávání apod.). V argumentaci konfrontuje poznávající subjekt (agent) své znalosti a jejich opodstatnění se znalostmi a opodstatněními jiného agenta. Matematické modely pro zkoumání argumentace se pak zabývají pravidly, jakými je argumentace zpracovávána a vyhodnocována. Nás bude zajímat pouze argumentace založená na logických argumentech, jejichž závěr logicky vyplývá z premis.
|
|
Databáze autorů digitalizovaného Knihopisu
Pumprla, Václav
Účastníci odborné konference byli seznámeni s plněním prvního stadia grantového úkolu, který má za úkol podat a na webu vystavit databázi digitalizovaného Knihopisu českých a slovenských autorů 16.-18. století. Tato etapa byla plánovaná do konce roku 2008 a její úkoly byl splněny.
|
| |
|
Sókratův sen a "konání svých věcí" v dialogu Charmidés
Thein, Karel
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
|
Moc, křehkost, uměřenost: Dialogické kontexty v Charmidovi
Hobza, Pavel
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
|
Proč barbary hlava nebolí. Ke struktuře raných dialogů a smyslu aporií v dialogu Charmidés
Boháček, Kryštof
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
| |