|
|
Posouzení vlivu výživy a technologie chovu na změny v kvalitě masa Lína obecného (Tinca tinca)
PŘÍBORSKÝ, Josef
Cílem této práce bylo určit dopad krmiva (přirozené potravy a komerčního krmiva) na chemické složení a profil mastných kyselin ulovených ryb. Obsah sušiny rybího masa vyplývající z komerčního krmiva byl vyšší oproti přirozené potravě (23.94?1.24 % oproti 19.66?0.82 %) ? v dusíkatých sloučeninách (60.24?2.82 % oproti 72.12?1.75 %), celkovém obsahu tuku (24.81?4.51 % oproti 6.14?2.85 %) a popelovinách (7.55?1.28 % oproti 10.54?1.53 %). Spektrum mastných kyselin bylo určené plynovou chromatografií za použití přístroje Varian 3800. Krmení líni v recirkulačním systému měli v mase průkazně vyšší zastoupení (P< 0.05) monoenových mastných kyselin (MUFA = 43.04?1.68 %) a n-6 polyenových mastných kyselin (PUFA = 15.47?1.07 %) ve srovnání s masem ryb pocházejících ze zemních rybníčků a využívající výhradně přirozenou potravu - MUFA (32?5.29 %) a n-6 PUFA (13.6?1.66 %). Líni živící se přirozenou potravou v zemních rybníčcích mají prokazatelně (P< 0.05) vyšší zastoupení n-3 PUFA (16.8?4.38 %) a ? PUFA (30.3?5.3 %) než maso línů chovaných v recirkulačním systému - PUFA n-3 (10.05?0.85 %) a ? PUFA (25.52?1.07%). U línů ze zemních rybníčků byl stanoven poměr n-3/n-6 PUFA 1.2; u ryb z recirkulačního systému 0.65. Tento poměr prokazatelně poukazuje na vyšší zastoupení n-3 PUFA v mase línů ze zemních rybníčků na přirozené potravě, oproti intenzivně přikrmovaným a chovaným línům v recirkulačním systému, mající vyšší zastoupení n-6 PUFA.
|
|
|
Výskyt motolice velké Fasciolodies magna u jelenovitých v jižních Čechách
VERNEROVÁ, Kateřina
Motolice velká Fascioloides magna je největším zástupcem motolic v České republice. Tento původně severoamerický parazit byl do Evropy dovezen s jeleny wapiti v 60. letech 19. století. Od té doby F. magna značně rozšířila areál svého výskytu i hostitelské spektrum. Na území České republiky byl výskyt tohoto parazita poprvé zaznamenán v roce 1930 u daňka evropského uloveného ve středních Čechách. Začátkem 60. let však začal stoupat počet pozitivních nálezů u spárkaté zvěře. V posledním desetiletí bylo pozorováno rozšíření oblastí výskytu této motolice v jižních Čechách. Proto jsem se rozhodla provést od března 2009 do ledna 2010 vyšetření s cílem zhodnotit současný výskyt F. magna u jelenovitých v jižních Čechách. Celkem bylo nasbíráno a vyšetřeno 74 vzorků trusu jelena lesního ze třech různých lokalit, z Českobudějovicka, Třeboňska a Národního parku Šumava, přičemž pouze u jednoho vzorku, a to z NP Šumava byla prokázána vajíčka F. magna. Dále jsem vyšetřila játra 11 jelenů lesních ulovených v oblasti NP Šumava, která vykazovala makroskopické patologické změny. Ve všech vyšetřených játrech byla zjištěna motolice F. magna v počtech od 1 do 72. Z dosažených výsledků vyplývá, že problematika výskytu F. magna je u nás stále aktuální a do budoucna je třeba počítat s rozšiřujícím se areálem výskytu tohoto parazita. Osvěta mezi mysliveckou veřejností a využití informací od proškolených osob, které provádějí prvotní vyšetření zvěře po ulovení, jsou možnými způsoby, jak podchytit výskyt a šíření tohoto závažného parazita u spárkaté zvěře.
|
|
| |
|
| |
|
|
Biologická charakteristika a význam sumečkovitých ryb ve vodách ČR
PÍCHA, Roman
Sumečkovití (Ictaluridae) je čeleď sladkovodních sumců a zahrnuje 7 rodů a 48 druhů. Původní domovinou této čeledi je Severní a Střední Amerika, ale některé druhy byly introdukovány i do jiných oblastí včetně Evropy. V České republice byl zaznamenán výskyt dvou druhů rodu Ameiurus. Sumeček americký (Ameiurus nebulosus) dovezený J. Šustou roku 1890, a sumeček černý (Ameiurus melas), který k nám byl dovezen v roce 2003 jako příměs s násadou kapra z Chorvatska. Jejich rozšíření je omezeno na malé oblasti v Polabí a Třeboňskou rybniční soustavu v Jižních Čechách Tyto druhy jsou si velice podobné a jejich rozlišení je možné pouze na základě morfometrických a anatomických odlišností (počet ploutevních paprsků, ozubení trnu prsní ploutve). Proto bylo nutné provést bližší zkoumání jedinců ulovených na území ČR s cílem prokázat výskyt sumečka černého a zhodnotit vliv těchto druhů na naše původní druhy ryb.
|
|
|
Vliv predace norkem americkým na populace raka kamenáče
PAVLUVČÍK, Petr
1. Vliv predace norkem americkým (Mustela vison) na populace ohroženého raka kamenáče (Austropotamobius torrentium) byl sledován během dvou let na středně velkých potocích v Západních Čechách. Jako hlavní cíl této studie byla zkoumána potravní selektivita norka a její vliv na početnost kořisti. 2. Potrava norka byla popsána na základě exkrementů nalezených na sledovaných úsecích. Důležitost různých druhů kořisti byla určena na základě jejich frekvence výskutu v potravě. množství ulovených raků bylo zjištěno z počtu nalezených pozůstatků ulovených raků, které byly sesbírány během dvou let. Početnost populace raků byla určena na základě metody zpětného odchytu. 3. Raci byli nejčastěji zaznamenanou složkou potravy norků. Míra predace norkem na racích byla závislá na hustotě populace raků. Míra predace byla nižší během zimních měsíců než během letních. Norek prokazatelně preferoval v potravě větší raky než byl velikostní průměr v jejich populaci. 4. Přestože raci byli významnou součástí potravy norků, význam vlivu norků je stále nejasný. Bylo by důležité pokračovat vtomto výzkumu, což by umožnilo přesně určit vztahy mezi těmito dvěma živočišnými druhy.
|
|
|
Úlovky pstruha obecného (Salmo trutta) ve vybraných revírech v povodí Moravy
Halačka, Karel
Práce se zabývá rozdíly ve sportovních úlovcích lososovitých ryb (zejména pstruha obecného) v různých tocích v povodí Moravy. Významné rozdíly byly nalezeny v průměrném počtu ulovených ryb za hodinu (2 - 23), jejich průměrné velikosti (17,1 - 21 cm) a v podílu ryb dosahujících minimální lovné míry pro daný revír (0 - 5,8 %). Tato stanovená minimální lovná míra se jeví být na většině revírů jako příliš vysoká. K optimální ochraně populací pstruha obecného lze tak doporučit její snížení.
|
|
| |
|
|
Sledování aktivity tularemického ohniska na jižní Moravě
Treml, F. ; Hubálek, Zdeněk ; Halouzka, Jiří ; Pikula, J. ; Juřicová, Zina ; Janík, V.
Vyšetření ulovených zajíců (Lepus europaeus) na tularemii na okrese Břeclav v letech 1971-2001 ukázalo incidenci tularemie do 1% kusů až do roku 1993 včetně, avšak v roce 1994 incidence vzrostla na téměř 6%. V letech 1995-2001 bylo odchyceno a na tularemii vyšetřeno 479 drobných savců, Francisella tularensis byla izolována ze dvou jedinců hraboše polního (Microtus arvalis) roku 1997 a 2001. V tomtéž období bylo vyšetřeno také 3030 klíšťat Dermacentor reticulatus, 626 Ixodes ricinus a 60 Haemaphysalis concinna, a 9092 komárů Aedes spp. F. tularensis byla izolována pouze z klíšťat D. reticulatus (32 kmenů) a I. ricinus (1 kmen).
|
|
|
Srovnání účinnosti různých technik elektrolovu juvenilních ryb na říčních plážích
Janáč, Michal ; Jurajda, Pavel
Na štěrkových plážích řeky Moravy byla testována účinnost tří technik elektrolovu 0+ juvenilních ryb (přímý lov, lov hodem, lov odpalováním). Všechny techniky poskytovaly významně odlišné obrazy společenstev (relativní abundance nejpočetnějších druhů). Přímý lov a lov hodem na těchto mělkých habitatech plašily ryby, což způsobilo jejich nízkou účinnost (pouze 30% ve srovnání s lovem odpalováním). Lov odpalováním byl nejúčinnější technikou, také zaznamenal nejvyšší počet druhů na lokalitu. Při běžném monitoringu by mohla být jedinou vadou lovu odpalováním jeho vyšší časová náročnost, způsobená vyšším počtem ulovených ryb. Tato vada je však zanedbatelná ve srovnání s jeho výhodami.
|
host ::
RSS.