Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 33 záznamů.  začátekpředchozí21 - 30další  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Interakce mezi infekcí tasemnicí a zatížením hostitele těžkými kovy
Magdálek, Jan ; Jankovská, Ivana (vedoucí práce) ; Ivana, Ivana (oponent)
Těžké kovy se v živých organismech vyskytují ve stopovém množství. Zatímco zinek je esenciální prvek, který je nezbytný pro řadu fyziologických procesů, kadmium v těle působí jako buněčný jed, který může způsobovat oxidační stres a přispívat ke vzniku nádorových onemocnění. Výsledky dřívějších studií naznačují, že někteří zástupci třídy tasemnic (Cestoda) a vrtějšů (Acantocephala) jsou schopni ve svých tělech absorbovat vyšší dávky těžkých kovů ve srovnání s jejich hostiteli. V souvislosti se zvýšenou akumulací těžkých kovů ve tkáni tasemnic bylo také pozorováno snížené množství těchto kovů v orgánech hostitele. Cílem této práce bylo zjistit, zda infekce tasemnicí krysí (Hymenolepis diminuta) způsobí snížení koncentrace Cd a Zn v orgánech laboratorních potkanů. Celkem 24 jedinců laboratorního potkana (Rattus norvegicus var. alba) kmene wistar bylo rozděleno do 4 skupin (PT, P0, 0T a 00). Skupinám PT a P0 byly po dobu 6. týdnů podávány zvýšené dávky kadmia (3,0 mg/týden) a zinku (235,7 mg/týden). Těchto zvýšených dávek bylo dosaženo příměsí huseníčku Hallerova, rostliny schopné hyperakumulace kadmia zinku z půdy. Potkani ze skupiny PT byli navíc infikováni cysticerkoidy tasemnice krysí. Potkani ze skupiny 0T byli krmeni standardní směsí ST-1 a též infikováni tasemnicí krysí, zatímco potkani ze skupiny 00 sloužili, jako kontrola bez zvýšených dávek Zn a Cd bez infekce tasemnicí. Po uplynutí šesti týdnů byli potkani usmrceni a v jejich orgánech (kost, svalovina, varlata, slezina, střevo, játra ledviny) bylo analyzováno množství Zn a Cd. Následné statistické testy potvrdily nižší množství Zn a Cd ve většině orgánech potkanů infikovaných tasemnicí krysí v porovnání s potkany bez infekce tasemnicí. Například v ledvinách, játrech a ve tkáni tenkého střeva infikovaných potkanů byla zjištěna 2,9; 2,5 a 1,8 krát nižší průměrná koncentrace kadmia ve srovnání s neinfikovanými jedinci. Tasemnice krysí ve své tkáni absorbovala 1695 krát vyšší koncentraci kadmia ve srovnání se svalovinou. Obsah zinku byl u infikovaných potkanů oproti neinfikovaným nižší ve všech orgánech s výjimkou varlat a sleziny. Infikovaní potkani měli v ledvinách, játrech a ve tkáni tenkého střeva 1,2; 1,25 a 1,4 krát nižší průměrnou koncentraci zinku oproti neinfikovaným. Tasemnice krysí absorbovala vyšší koncentraci zinku v porovnání se všemi orgány hostitele.
Diverzita larválních stádií tasemnic čeledi Gryporhynchidae (Cestoda: Cyclophyllidea) z cichlidních ryb (Perciformes: Cichlidae) jižní Afriky
UHROVÁ, Lucie
Tato práce obsahuje morfologickou a první molekulárně-fylogenetickou studii larválních stádií tasemnic čeledi Gryporhynchidae (Cestoda: Cyclophyllidea) z cichlidních ryb (Perciformes: Cichlidae) ze tří afrických států (Burundi, Jižní Afrika, Zimbabwe).
Revize diphyllobothriidních tasemnic plazů (Eucestoda: Solenophoridae)
VLNOVÁ, Ivana
Diphyllobothriidní tasemnice jsou dobře známými parazity savců včetně člověka, ale už méně známými parazity plazů. Tyto tasemnice rozdělujeme na tři rody (Bothridium, Duthiersia, Scyphocephalus) patřící do čeledi Solenophoridae, která je charakteristická unikátní morfologií skolexu. Vyskytují se ve střevě varanovitých plazů a hadů. Všechny tři rody se vyskytují v Asii, dva v Africe (Bothridium a Duthiersia) a jeden v Austrálii a Jižní Americe (Bothridium). Jednotlivé rody jsou dobře odlišitelné, ale druhové složení těchto rodů není dobře známo. Tato studie rodů Duthiersia a Scyphocephalus shrnuje dostupné literární zdroje, poskytuje nové informace získané studiem nově získaného materiálu z Afriky a Jihovýchodní Asie i materiálu uloženého v helmintologických sbírkách.
Morfologická analýza vajíček tasemnic řádu Diphyllobothriidea
LEŠTINOVÁ, Kateřina
Řád Diphyllobothriidea je unikátní skupinou tasemnic. Mají široké spektrum definitivních hostitelů, zahrnující všechny skupiny tetrapodů, včetně člověka. Rozšíření je téměř globální. Vyskytují se nejen v sladkovodních a mořských ekosystémech, ale i na souši. Diagnostika diphyllobothriidů je velmi složitá. Studování morfologie vajíček by mohla diferenciální diagnostiku ulehčit. Kromě tvaru a velikosti vajíček může hrát klíčovou roli také charakter povrchu vajíček. Pro studii struktury povrchu jsme použila skenovací elektronový mikroskop (SEM). Byly provedeny experimentální nákazy křečků a dobrovolníka. Vajíčka z těchto nákaz byly analyzována. Byl dokumentován proces líhnutí koracidia.
Manipulační hypotéza: kritická revize publikovaných prací o parazitických bezobratlých
TRÁVNÍČKOVÁ, Jana
Manipulační hypotéza je zajímavým tématem pro mnoho vědců a v současné době je zdokumentována pro široké spektrum parazitů. V posledním třicetiletí se však objevila řada parazitů, u nichž bylo zjištěno, že se svým hostitelem, narozdíl od předchozích studijí, ve skutečnosti nemanipulují. Hlavním účelem této studie je testovat věrohodnost hypotézy o parazitické manipulaci. Analyzováno bylo 55 punlikací 4 taxonomický skupin helmintů a to vrtejšů, tasemnic, motolic a strunovců.
Revize afrických tasemnic řádu Bothriocephalidea
BURIANOVÁ, Alena
Redeskripce tří tasemnic řádu Bothriocephalidea druhů Tetracampos ciliotheca, Polyonchobothrium polypteri a Senga gordoni z afrických sladkovodních ryb.
Tasemnice čeledi Gryporhynchidae z Afriky
HAASOVÁ, Ivana
Tato práce je morfologicko-taxonomickou studií tasemnic čeledi Gryporhynchidae z Afriky. Nový materiál z Keňi, Senegalu a Súdánu zahrnuje 17 druhů v 8 rodech - Amirthalingamia macracantha (Joyeux et Baer, 1935) Bray, 1974; Anomotaenia riccii (Fuhrmann et Baer, 1943) Baer et Bona, 1960; Cyclustera magna (Baer, 1959) Bona, 1975; Cyclustera sp.; Dendrouterina macrosphincter (Fuhrmann, 1909) Baer et Bona, 1960; Neogryporhynchus sp.; Paradilepis lloydi (Southwell, 1926) Spasski, 1954; Paradilepis maleki (Khalil, 1961); Paradilepis urceina Bona, 1975; Paradilepis urceus (Wedl, 1855) Joyeux et Baer, 1950; Parvitaenia macrocoleo Bona, 1975; Parvitaenia macropeos (Wedl, 1855) Baer et Bona, 1960; Parvitaenia megascolecina Bona, 1975; Parvitaenia purpurea Johri, 1959; Parvitaenia samfyia Mettrick, 1967; Valipora ardeolae (Singh, 1952) Baer et Bona, 1960 a Valipora mutabilis (Linton, 1927).

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 33 záznamů.   začátekpředchozí21 - 30další  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.