|
|
Problematika diagnostického zobrazování při obezitě a metabolickém syndromu
VLKOVÁ, Renata
Metabolický syndrom představuje soubor metabolických poruch a onemocnění s velmi závažnými důsledky. Obezita je definována jako nadměrná tělesná hmotnost s vysokým podílem tukové tkáně. WHO prohlásila obezitu za závažnou epidemii 21. století. Cílem práce bylo shrnutí dané problematiky z dostupné literatury a popis jednotlivých radiologických zobrazovacích modalit ve vztahu k metabolickému syndromu. Zároveň byla zhodnocena distribuce tukové tkáně v abdominální oblasti, včetně jejich změn po dietologicko-edukační léčbě u sledovaného souboru pacientů. Do souboru byli zařazeni pacienti obezitologické poradny pro dospělé náhodným výběrem, jejichž BMI byl vyšší než 25. Základním požadavkem byla dobrovolná spolupráce, nefarmakologický způsob léčby obezity a hmotnostní omezení do 140 kg. U všech oslovených pacientů jsem se setkala se zájmem a ochotou pokračovat v této práci i nadále.
|
|
|
Požadavky na radiologického asistenta při trojrozměrném zobrazování
ČECH, Svatopluk
Prudký rozvoj trojrozměrného zobrazování v radiologii souvisí s dokonalejšími diagnostickými přístroji, s rozvojem výpočetní techniky a s digitalizací. Narůstající požadavky na radiologické asistenty při ovládání programů rekonstrukce obrazů zvyšují význam jejich postavení na moderním radiologickém pracovišti. Trojrozměrné obrazy nabízejí přesné a nezkreslené zobrazení anatomie pacienta, poskytují lepší diagnostickou informaci pro lékaře - radiology a názornější představu pro lékaře - kliniky. Nacházejí uplatnění u řady vyšetření při skiagrafii, angiografii, výpočetní tomografii, magnetické rezonanci a ultrasonografii. Lze říci, že trojrozměrné zobrazování u některých vyšetření nahrazuje jiná vyšetření, která jsou invazivní a představující určité komplikace pro pacienta. Otázkou je, zda některá vyšetření s použitím trojrozměrných obrazů můžou snížit radiační zátěž pacienta. Lze předpokládat, že i blízká budoucnost bude patřit stále častěji digitálním zobrazovacím metodám a trojrozměrné zobrazování bude s dalším vývojem přístrojové a výpočetní techniky nabývat stále většího významu v diagnostice řady onemocnění.
|
|
|
Úloha radiologického asistenta při MR angiografiích
ZBĚHLÍKOVÁ, Pavla
Úloha radiologického asistenta při MR angiografiích Cíle: Tato práce spolu s výukovým CD umožňuje seznámení s metodou MR angiografií (MRA), které díky zlepšujícímu se hardwaru i softwaru a díky své neinvazivitě zaujímají přední příčku v zobrazování cévního řečiště. Pochopení základních principů a vyšetřovacích postupů je pro radiologické asistenty nezbytné. Provedla jsem studii zabývající se tím, zda vyšetřením cév pomocí magnetické rezonance lze neinvazivní metodou dosáhnout kvalitního zobrazení umožňující následné terapeutické operační výkony. Metodika: Sledovaný soubor tvoří 106 pacientů (66 mužů a 40 žen), kteří měli v období od 1.1. do 31.12. 2007 na pracovišti Multiscan, RC Pardubice provedenou MR angiografii tepen dolních končetin. Zjišťovala jsem, kolik pacientů po tomto vyšetření podstoupilo terapeutický výkon (cévní operace, perkutánní transluminální angioplastika) a nakolik bylo v tom případě dostatečné zobrazení pomocí magnetické rezonance. Výsledky: Ze skupiny 46 pacientů indikovaných k terapeutickým výkonům umožnil výsledek MRA u 91 % z nich následné intervenční či operační výkony. Jen u 9 % z těchto pacientů nebyla MRA tepen dolních končetin dostačující a před výkonem byla doplněna diagnostická digitální subtrakční angiografie. Závěr: MRA je neinvazivní diagnostická metoda, která umožní dostatečně kvalitní zobrazení cévního řečiště bez zátěže pacienta ionizujícím zářením pro následné léčebné výkony. Radiologičtí asistenti, kteří dobře ovládají postupy při MRA, se vyvarují chyb znehodnocujících tato vyšetření. Klíčová slova: digitální subtrakční angiografie, magnetická rezonance, MR angiografie, perkutánní transluminální angioplastika, radiologický asistent.
|
|
| |
|
|
Diagnostika a endovaskulární léčba okluzívního onemocnění pánevních a stehenních tepen
PĚČKOVÁ, Kristýna
Okluzívní onemocnění v oblasti pánevních a stehenních tepen může pro pacienta znamenat velmi závažnou zdravotní komplikaci. Proto je důležité znát veškerá rizika, která by těmto onemocněním mohla předcházet, znát i onemocnění samotná a v neposlední řadě je velmi důležitou kapitolou i diagnostika a v poslední fázi i samotná léčba. Proto jsem si toto téma vybrala, za účelem poskytnout případnému čtenáři veškeré výše uvedené informace o této problematice. K diagnostice okluzívního onemocnění jsou používány zobrazovací metody. K prostorovému zobrazení byly vyvinuty metody ultrasonografie ( UZ ), spirální CT angiografie ( CTA ), angiografie magnetickou rezonancí ( MRA ) a modifikace klasické angiografie {--} digitální subtrakční angiografie ( DSA ). UZ patří mezi základní vyšetřovací metodu svou neinvazivností. Spirální CTA je metoda, která je založena na dvou a třírozměrném zobrazení za použití speciálních programů. Zobrazení magnetickou rezonancí je neinvazivní vyšetřovací metoda a je odvozena od klasické nukleární MR. MRA je jednou z možných vyšetřovacích technik, které podává komplexní informace o vztahu okolních tkání k cévám a hemodynamice krevního toku. DSA umožňuje sledování průtoku cévami a pomocí digitalizace obrazu i jeho grafické zpracování a záznam rozměrů. Léčba okluzivního onemocnění oblasti pánevních a stehenních tepen zahrnuje perkutánní transluminální angioplastika ( PTA ) a implantace stentů.
|
|
|
Metody vyšetření tenkého střeva
NAGY, Markéta
Zobrazovací metody zaujímají zásadní roli v diagnostickém algoritmu při určování povahy onemocnění v jakékoliv oblasti lidského těla. Jinak tomu není ani v diagnostice nemocí tenkého střeva, kdy využíváme, jak klasické rentgenové metody, tak i novější modality. V úvodní části této práce jsem připomenula historii, morfologii a fyziologii tenkého střeva. Dále jsem vypracovat ucelený přehled, jak rentgenologických, tak nerentgenologických vyšetřovacích metod tenkého střeva (od těch základních až po ty speciální). Mezi základní metody vyšetření tenkého střeva patří např. nativní snímek břicha, ultrasonografie, pasáž tenkým střevem a enteroklýza. Mezi ty speciální patří např. CT {--} enteroklýza, metody vyšetření pomocí nukleární medicíny, MR {--} enteroklýza, angiografie, enteroskopie a kapslová endoskopie (KE). Po přehledu indikací, kontraindikací, kontrastních látek a přípravě pacienta jsem se v konečné fázi práce snažila statisticky zpracovat soubor pacientů vyšetřovaných v letech 2002 {--} 2006 na odděleních v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze.
|
|
|
Indikace jednotlivých zobrazovacích vyšetření femoropatelárního kloubu
KOLÁŘ, Jiří
Hlavním tématem bakalářské práce je zhodnocení indikace jednotlivých zobrazovacích metod pro vyšetření oblasti femoropatelárního kloubu. V práci jsou stručně shrnuty anatomickofyziologické poměry této oblasti včetně anatomických variací pately a patologie femoropatelárního kloubu. Dále jsou popsány jednotlivé indikované zobrazovací metody. Základem je skiagrafické vyšetření, detailně jsou popsány jednotlivé projekce včetně historického přehledu vývoje axiální projekce na patelu. Dalšími uvedenými metodami jsou artrografie, vyšetření magnetickou rezonancí, počítačová tomografie a scintigrafie. Jsou zde zmiňovány i kontraindikace a rizika vyšetření pro pacienty. Míra vhodnosti indikace dalších vyšetření, zejména MRI, je posuzována pomocí vybraného souboru pacientů. Pacienti sledovaného souboru měli nejprve zhotoveny prosté snímky, někteří dále ultrasonografii a následně bylo u všech indikováno vyšetření magnetickou rezonancí. Počítačová tomografie a scintigrafie se k vyšetření femoropatelárního kloubu běžně neindikují. Jednotlivé metody jsou porovnávány z hlediska finanční a časové náročnosti. Nejlevnější jsou prosté snímky a ultrasonografie, ekonomicky nejnáročnější naopak magnetická rezonance, ta je ale zároveň diagnosticky nejpřínosnější v hodnocení chrupavek a měkkých částí kloubu. Vyšetření jsou porovnávána i z hlediska časové náročnosti.
|
|
|
Postavení jednotlivých zobrazovacích metod v neuroradiologii - vývoj, využití, omezení
PEKÁREK, Vlastimil
Neuroradiologie je obor radiodiagnostiky, který se zabývá diagnostikou chorob mozku a míchy. Využívají se metody morfologické - rentgenové snímky, CT, MRI, DSA, ultrasonografie. V posledních letech tyto vyšetřovací postupy zaznamenaly velmi prudký rozvoj. Některé dříve velmi rozšířené metody byly zatlačeny do pozadí. Od jiných bylo zcela opuštěno, protože byly invazivní, náročné a diagnosticky málo přínosné. Byly nahrazeny novými metodami, které jsou diagnosticky mnohem přínosnější,méně zatěžují pacienta a v současné době také poměrně dostupné. Jsou to především CT a MRI, které zaujímají dominantní postavení v diagnostickém zobrazování centrální nervové soustavy.
|
|
|
Poranění hrudní a bederní páteře - postavení jednotlivých zobrazovacích metod v diagnostice a terapii
DOLEŽALOVÁ, Martina
Tato práce informuje o poranění hrudní a bederní páteře se zaměřením na práci radiologického asistenta. Poranění páteře patří mezi nejzávažnější poranění a jejich incidence stále stoupá. K diagnostice těchto poranění se používají radiologické zobrazovací metody jako skiagrafie, počítačová tomografie a magnetická rezonance, která provádí právě radiologický asistent. Pokud jsou tato poranění léčena operativně, setkává se s nimi radiologický asistent i na operačních sálech. Zde obsluhuje skiaskopické přístroje a pomáhá tak operatérovi s navigací výkonu. Je důležité, aby radiologický asistent správně ovládal postupy při všech výkonech které provádí a dbal na radiační ochranu. Důsledkem nekvalitně odvedené práce radiologického asistenta může být špatné nebo pozdní stanovení diagnózy a zvýšená radiační zátěž pro pacienta a v případě terapeutických výkonů i pro přítomný zdravotnický personál. V práci dále rozebírám soubor pacientů hospitalizovaných od 1.1.2006 do 31.12.2006 na neurochirurgickém oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové s diagnózou zlomenina hrudního nebo bederního obratle. Soubor čítá 84 pacientů ( 48 žen a 36 mužů ). Uvádím věkovou charakteristiku souboru, četnost postižení jednotlivých obratlů hrudní a bederní páteře, procentuální zastoupení jednotlivých terapeutických metod. Hlavně se však věnuji radiologickým metodám, kterými byli tito pacienti vyšetřováni a chybám, které jsme v jejich zhotovení zaznamenali.
|
|
|
Konvenční zobrazovací postupy v radiologii se zaměřením na urogenitální systém (výukový program)
DVOŘÁČEK, Petr
V mé práci se zabývám základními vyšetřovacími metodami urogenitálního systému. Jedná se o vylučovací urografii (VUG), cystografii, cystouretrografii, uretrografii retrográdní (ascendentní), histerosalpingografie (HSG), retrográdní (ascendentní) pyelografie a antegrádní (descendentní) pyelografie. Podrobně popisuji indikaci, přípravu a provedení jednotlivých vyšetření. Zároveň usiluji o srovnání užití invazivních a neinvazivních metod diagnostiky urogenitálního systému porovnáváním statistik vybraných nemocnic v Jihočeském kraji za období 2000 až 2006. Moderní radiodiagnostické metody, společně se stávajícími neinvazivními a invazivními metodami diagnostiky urogenitálního systému mají stále své nenahraditelné opodstatnění v algoritmu vyšetření oblasti urogenitálního systému.
|
host ::
RSS.