|
|
Optimalizace množství jodové kontrastní látky (JKL) při CT vyšetření na multislice přístroji (64 řad detektorů)
KRAJÍČEK, Ondřej
Ve své práci jsem se zaměřil na optimalizaci množství jodové kontrastní látky při CT vyšetření pomocí srovnání různých množství kontrastní látky na kilogram pacienta. Srovnával jsem tři skupiny váhového množství {--} 1 ml/kg vs. 1,25 ml/kg vs. 1,5 ml/kg. Použil jsem metodu měření rozdílů v sycení orgánů a cév dutiny břišní - srovnání jejich sycení bylo provedeno kvantitativně v oblastech zájmu pomocí měření Hounsfieldových jednotek v aortě a parenchymu břišních orgánů, a kvalitativně pomocí nezávislého hodnocení radiologa. Měření jsem prováděl na CT přístroji GE Lightspeed se 64 řadami detektorů a s použitím tlakového injektoru. V průběhu celé studie se neměnily žádné parametry, čímž byly zachovány standardní podmínky pro kvalitní srovnání všech vyšetření. Ze sledovaných vyšetření jsem vyloučil pacienty s významnou lézí v měřeném orgánu a stejně tak jsem nezařadil pacienty s předpokladem postižení cirkulačního systému (pacienty ve vážném stavu, se srdečním selháním, v šoku apod.). Pro měření jsem použil kontrastní látku s konstantním obsahem jódu 300 mgJ/ml. Celý soubor měl 120 pacientů, z toho 51 žen a 69 mužů. U každého vyšetření jsem zaznamenal: číslo vyšetření, věk, pohlaví, váhu, naměřené hodnoty HU a hodnocení radiologa. Získané údaje jsem zapsal do tabulek a dále analyzoval. Srovnal jsem a vyhodnotil různé úrovně sycení HU a následně je porovnal v korelaci s hodnocením radiologa. Zjištěné optimální hodnoty množství kontrastní látky jsem také srovnal s běžně používanými hodnotami na daném pracovišti. Výsledkem jsou optimální hodnoty množství kontrastní látky pro vyšetření orgánů dutiny břišní a upravené standardy pro CT pracoviště. Přínos mé bakalářské práce vidím ve zpřesnění dávkování kontrastní látky při CT vyšetření.
|
|
|
Vliv koncentrace jodu v kontrastní látce na kvalitu CT zobrazení
RANŠOVÁ, Pavlína
V naší práci jsme měřením in vitro a in vivo zjišťovali absolutní i relativní denzity různých kontrastních látek v závislosti na obsahu jodu. Prokázali jsme, že relativní denzita kontrastních látek stoupá se snižujícím se obsahem jódu a tedy že absolutní hodnoty denzity nejsou přímo úměrné obsahu jodu v těchto látkách. Pro měření in vitro (originální balení ve skle) jsem použili 4 různé kontrastní látky pod obchodními názvy Visipaque 270, Visipaque 320, Ultravist 370 a Iomeron 400. Měření probíhalo na přístroji CT Somatom Emotion Duo (Siemens, Forchheim, Německo). Standardním protokolem za standardních podmínek jsme skenovali jednotlivě balení kontrastní látky. Údaje byly zapisovány do tabulek. Pro měření in vivo jsme použili retrospektivně vybraný soubor pacientů se standardním vyšetřením břicha se zadaným standardním protokolem na témže CT přístroji i na tlakovém injektoru CT 9000 Advantage (Liebel-Flarsheim, Mallinckrodt, USA). Celkově byla zaznamenána data 258 pacientů: věk, pohlaví, denzita krve po podání kontrastní látky i.v. v úrovni bráničního hiátu a v úrovni bifurkace, AP rozměr pacienta v úrovni hiátu. Průměrné denzity pak byly u jednotlivých značek kontrastních látek porovnávány a byla zjištěná dobrá korelace s výsledky měření in vitro. Naměřené hodnoty pak byly dále analyzovány. Zjišťovali jsme závislosti naměřených denzit k věku, změny denzity naměřené v úrovni hiátu a v úrovni bifurkace u jednotlivých kontrastních látek. Pro praktické použití jsme dále zkoumali závislost denzity krve na AP rozměru pacienta, kde jsme prokázali dobrou korelaci snížení denzity při vzrůstajícím AP rozměru, jako jednoduchém parametru nahrazujícím zjišťování váhy pacientů.
|
|
|
Metody vyšetření tenkého střeva
NAGY, Markéta
Zobrazovací metody zaujímají zásadní roli v diagnostickém algoritmu při určování povahy onemocnění v jakékoliv oblasti lidského těla. Jinak tomu není ani v diagnostice nemocí tenkého střeva, kdy využíváme, jak klasické rentgenové metody, tak i novější modality. V úvodní části této práce jsem připomenula historii, morfologii a fyziologii tenkého střeva. Dále jsem vypracovat ucelený přehled, jak rentgenologických, tak nerentgenologických vyšetřovacích metod tenkého střeva (od těch základních až po ty speciální). Mezi základní metody vyšetření tenkého střeva patří např. nativní snímek břicha, ultrasonografie, pasáž tenkým střevem a enteroklýza. Mezi ty speciální patří např. CT {--} enteroklýza, metody vyšetření pomocí nukleární medicíny, MR {--} enteroklýza, angiografie, enteroskopie a kapslová endoskopie (KE). Po přehledu indikací, kontraindikací, kontrastních látek a přípravě pacienta jsem se v konečné fázi práce snažila statisticky zpracovat soubor pacientů vyšetřovaných v letech 2002 {--} 2006 na odděleních v Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze.
|
|
|
Indikace jednotlivých zobrazovacích vyšetření femoropatelárního kloubu
KOLÁŘ, Jiří
Hlavním tématem bakalářské práce je zhodnocení indikace jednotlivých zobrazovacích metod pro vyšetření oblasti femoropatelárního kloubu. V práci jsou stručně shrnuty anatomickofyziologické poměry této oblasti včetně anatomických variací pately a patologie femoropatelárního kloubu. Dále jsou popsány jednotlivé indikované zobrazovací metody. Základem je skiagrafické vyšetření, detailně jsou popsány jednotlivé projekce včetně historického přehledu vývoje axiální projekce na patelu. Dalšími uvedenými metodami jsou artrografie, vyšetření magnetickou rezonancí, počítačová tomografie a scintigrafie. Jsou zde zmiňovány i kontraindikace a rizika vyšetření pro pacienty. Míra vhodnosti indikace dalších vyšetření, zejména MRI, je posuzována pomocí vybraného souboru pacientů. Pacienti sledovaného souboru měli nejprve zhotoveny prosté snímky, někteří dále ultrasonografii a následně bylo u všech indikováno vyšetření magnetickou rezonancí. Počítačová tomografie a scintigrafie se k vyšetření femoropatelárního kloubu běžně neindikují. Jednotlivé metody jsou porovnávány z hlediska finanční a časové náročnosti. Nejlevnější jsou prosté snímky a ultrasonografie, ekonomicky nejnáročnější naopak magnetická rezonance, ta je ale zároveň diagnosticky nejpřínosnější v hodnocení chrupavek a měkkých částí kloubu. Vyšetření jsou porovnávána i z hlediska časové náročnosti.
|
|
|
Postavení jednotlivých zobrazovacích metod v neuroradiologii - vývoj, využití, omezení
PEKÁREK, Vlastimil
Neuroradiologie je obor radiodiagnostiky, který se zabývá diagnostikou chorob mozku a míchy. Využívají se metody morfologické - rentgenové snímky, CT, MRI, DSA, ultrasonografie. V posledních letech tyto vyšetřovací postupy zaznamenaly velmi prudký rozvoj. Některé dříve velmi rozšířené metody byly zatlačeny do pozadí. Od jiných bylo zcela opuštěno, protože byly invazivní, náročné a diagnosticky málo přínosné. Byly nahrazeny novými metodami, které jsou diagnosticky mnohem přínosnější,méně zatěžují pacienta a v současné době také poměrně dostupné. Jsou to především CT a MRI, které zaujímají dominantní postavení v diagnostickém zobrazování centrální nervové soustavy.
|
|
|
Poranění hrudní a bederní páteře - postavení jednotlivých zobrazovacích metod v diagnostice a terapii
DOLEŽALOVÁ, Martina
Tato práce informuje o poranění hrudní a bederní páteře se zaměřením na práci radiologického asistenta. Poranění páteře patří mezi nejzávažnější poranění a jejich incidence stále stoupá. K diagnostice těchto poranění se používají radiologické zobrazovací metody jako skiagrafie, počítačová tomografie a magnetická rezonance, která provádí právě radiologický asistent. Pokud jsou tato poranění léčena operativně, setkává se s nimi radiologický asistent i na operačních sálech. Zde obsluhuje skiaskopické přístroje a pomáhá tak operatérovi s navigací výkonu. Je důležité, aby radiologický asistent správně ovládal postupy při všech výkonech které provádí a dbal na radiační ochranu. Důsledkem nekvalitně odvedené práce radiologického asistenta může být špatné nebo pozdní stanovení diagnózy a zvýšená radiační zátěž pro pacienta a v případě terapeutických výkonů i pro přítomný zdravotnický personál. V práci dále rozebírám soubor pacientů hospitalizovaných od 1.1.2006 do 31.12.2006 na neurochirurgickém oddělení Fakultní nemocnice v Hradci Králové s diagnózou zlomenina hrudního nebo bederního obratle. Soubor čítá 84 pacientů ( 48 žen a 36 mužů ). Uvádím věkovou charakteristiku souboru, četnost postižení jednotlivých obratlů hrudní a bederní páteře, procentuální zastoupení jednotlivých terapeutických metod. Hlavně se však věnuji radiologickým metodám, kterými byli tito pacienti vyšetřováni a chybám, které jsme v jejich zhotovení zaznamenali.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.