| |
| |
| |
|
Adaptace dítěte v prostředí náhradní rodiny
TŮMOVÁ, Veronika
Hlavním cílem této práce je zmapovat faktory, které ovlivňují adaptaci dítěte do prostředí náhradní rodiny. V teoretické části jsou uvedeny formy náhradní rodinné péče v České republice a proces zprostředkování náhradní rodinné péče, od podání žádosti zájemců, ke vzniku nové rodiny. Následuje přehled faktorů, které se podílejí na adaptaci dítěte do rodiny a vzájemné adaptaci všech členů rodiny. Vzhledem k aktuálně schválené novele zákona o sociálně právní ochraně dětí, je uvedena i ona, s dopadem změn v oblasti náhradní rodinné péče. Praktická část mé bakalářské práce vychází z poznatků, které jsem získala při kontaktech s pěstounskými rodinami (rozhovor, pozorování, dětská kresba, hrové činnosti). Získané poznatky jsou porovnávány s uvedenými faktory v teoretické části a shrnují průběh, zákonitosti a možné problémy v adaptaci dětí do prostředí náhradní rodiny; mohou být případně využity jako prevence.
|
|
Aktuální otázky pěstounské péče v České republice
JELÍNKOVÁ, Hana
Téma předkládané diplomové práce zní Aktuální otázky pěstounské péče v České republice. Orgány Evropské unie a organizace UNICEF na základě informací odborníků v posledních letech opakovaně upozorňují, že v České republice žije vysoké procento dětí do tří let věku v ústavních zařízeních. Je tedy potřebné, aby stát ve větší míře podporoval náhradní rodinnou péči, především pak péči pěstounskou, která jako důležitý článek v této problematice, může znamenat snížení počtu dětí v ústavech. Pěstounské rodiny jsou hledány především pro sociálně osiřelé děti. Je potřeba zaměřit se na efektivní způsoby podpory ze strany státu na několika úrovních. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a na část výzkumnou, praktickou. V části teoretické byly popsány funkce a poruchy rodiny, psychická deprivace u dětí, historie náhradní rodinné péče, institut pěstounské péče a její nové formy, zákonný postup zprostředkování náhradní rodinné péče, identita dětí a rodičů. V praktické části byl stanoven cíl výzkumu a hypotézy. Cílem práce bylo přispět k objasnění důvodů, pro které děti žijící v ústavech se hledá vhodná náhradní rodina obtížně. Výzkumný vzorek tvořilo 110 dětí ze všech krajů České republiky kromě Jihočeského. Spisová dokumentace těchto dětí byla v druhém pololetí roku 2007 předána na Krajský úřad Jihočeského kraje poté, co se v krajích, kde děti měly trvalé bydliště, nepodařilo nalézt vhodnou rodinu. Získaná data byla zpracována formou obsahové analýzy, která umožnila kategorizaci jednotlivých hledisek a vytvoření výsledné charakteristiky zkoumaného vzorku. V souvislosti s cílem práce byly stanoveny následující hypotézy: Hypotéza č. 1: Nejvíce dětí ve zkoumaném vzorku má závažné postižení. Hypotéza č. 2: Ve zkoumaném vzorku se jedná o děti převážně ve věku 7 {--} 10 let. Hypotéza č. 3: Nejčastější důvod pobytu dětí v ústavu je, že rodiče se o děti neumějí postarat. Výsledky výzkumu byly diskutovány a srovnávány s výsledky jiných autorů. Důležitou součástí práce je interpretace výsledků a návrh na využití poznatků v praxi.
|
|
Výchova dítěte prarodiči
BLABLOVÁ, Marie
Tématem bakalářské práce je "Výchova dítěte prarodiči." V teoretické části práce byla popsána tři stěžejní témata: Rodina a její význam, dále náhradní péče o dítě a tuto část jsme ukončili výchovou v rodině. Následně jsme navázali na praktickou část a její výzkum, který byl zvolen formou rozhovoru. Cílem této bakalářské práce je zjistit rozdíly mezi výchovou rodiči a prarodiči a jaký má tato výchova dopad na děti. Jaký je vývoj dítěte v pěstounské péči a jaké je jejich sociální zařazení do společnosti.
|
|
Psychický dopad pěstounství na biologické děti pěstounů
TÁBOROVÁ, Pavla
V současné době se o pěstounské péči hodně hovoří, zejména ve spojitosti s plánovaným zrušením kojeneckých ústavů. Nyní je dávána přednost umístění dítěte do pěstounské péče před ústavní výchovou. Nelze ale věnovat pozornost pouze dětem, které se umisťují do náhradní rodiny. Rodině, která dítě přijímá, by měla být věnována také velká pozornost. Za rodinu nelze považovat pouze dospělé osoby, které se stanou pěstouny pro přijaté děti, rodinu tvoří i děti. Právě na děti, na biologické děti pěstounů, je zaměřena tato bakalářská práce, protože jejich postoj k samotné pěstounské péči může značně ovlivnit situaci v nově vzniklé rodině. Teoretická část bakalářské práce je tvořena třemi kapitolami, kdy první se zabývá rodinou jako primárním socializačním činitelem, druhá kapitola je věnována sourozeneckým vztahům a třetí kapitola je zaměřena na náhradní rodinnou péči. Cílem praktické části této práce bylo zjistit, jaký psychosociální dopad může mít pěstounství rodičů na biologické děti pěstounů. Dílčím cílem bylo zjištění pozitiv a negativ, která vyplývají z pěstounství pro biologické děti pěstounů. Pro získání informací byl zvolen kvalitativní přístup. Sběr dat probíhal pomocí polostrukturovaných rozhovorů s vybranými respondenty. Vybraní respondenti byli biologickými dětmi pěstounů. Výsledky práce obsahují zpracované rozhovory. Výsledky práce poskytují informace o tom, jaký dopad může mít pěstounství rodičů na jejich biologické děti a zároveň, co tyto děti považují za pozitiva a negativa, která pro ně z pěstounství vyplývají. Následně jsou výsledky z rozhovorů porovnány mezi sebou a zároveň i s odbornými informačními zdroji. V rámci výzkumu bylo zjištěno, že psychosociální dopad pěstounství se projevil hlavně v následujících oblastech. Respondenti se naučili žít v kolektivu, pomáhat rodičům, být samostatnější, museli se naučit komunikovat s dětmi, které mají za sebou i nepříjemné zkušenosti, zároveň se museli vyrovnat s reakcemi okolí, pro něž byla jejich rodina něco neobvyklého, co stojí za větší pozornost. Jeden z respondentů pocítil dopad pěstounské péče v tom, že si ho někteří lidé díky tomu více váží. Pro jednu z respondentek byl příchod dítěte do pěstounské péče podnětem k tomu, aby přestala spoléhat na své rodiče a na to, že jsou jedna rodina a měla potřebu být sama za sebe. Za pozitiva byly jmenovány zkušenosti z rodiny, které se budou hodit do budoucna, pomoc rodičům, aktivní a pestrý život v rodině, uznání lidí, samostatnost, zlepšení psychického stavu matky, vzájemné sblížení rodičů, přestěhování na vesnici. Za jmenovaná negativa byla početnost, která se projevuje zejména při dopravě a u vstupů, pohledy lidí, ochuzení o čas rodičů, okamžik, kdy se veřejnost prvně dozvěděla, že je do rodiny přijaté dítě do pěstounské péče, trápení rodičů, když byli okolím obviňováni, že nevhodné chování přijatých dětí je způsobeno pouze výchovou a také, že přijaté děti dostávaly od fondů různé dary a biologické nikoliv. Pouze v jednom případě byla pěstounská péče hodnocena zejména negativně, příčina by mohla být v tom, že rodiče názor biologického dítěte nezajímal, věděli, že s přijetím dítěte nesouhlasí, ale nebrali na to ohled. V ostatních rodinách byl názor biologických dětí důležitý, měly možnost podílet se na rozhodování, zda se dítě do pěstounské péče přijme. To by mohla být hlavní příčina vcelku kladného hodnocení pěstounské péče.
|
|
Kojenecké ústavy a mimoústavní péče
FERDANOVÁ, Michaela
Problematika transformace Kojeneckých ústavů a mimoústavní péče je velmi rozsáhlá a složitá. Vše se odvíjí od kritiky ČR od OSN za velký počet dětí umístěných v kojeneckých ústavech. Reakcí na tuto kritiku je transformace (rušení) Kojeneckých ústavů a mimoústavní péče, které by měla odpovídat Slovenskému vzoru. Bakalářská práce má čtyři hlavní cíle. Prvním cílem bylo zmapování současného počtu kojeneckých ústavů a jejich počty dětí zde hospitalizovaných ve třech krajích České republiky a na Slovensku. Druhým cílem bylo zjištění počtu zrušených kojeneckých ústavů v České a Slovenské republice. Třetím cílem bylo zjištění, komu byly děti svěřeny po zrušení kojeneckého ústavu. Čtvrtým cílem bylo zjištění celkového počtu dětských center v České republice. Vedlejší cíle zahrnovaly zjištění počtu profesionálních pěstounů ve třech krajích ? Jihočeský, Jihomoravský a Západočeský a na Slovensku. Dále, výsledky dotazníkové ankety mezi studenty ZSF JČU a pracovníků OSPODU na otázky transformace a náhradní rodinné péče v ČR.Diskusní části práce je rozdělena na několik tematických okruhů.Pro metodickou stránku práce je doporučeno uvažovat skupinu názorů prezentovaných v dotazníkové akci, tj. studenty ZSF JČU a pracovníky Sociálně právní ochrany dětí. Lze předpokládat, že obě skupiny budou více či méně ovlivňovat řešení současné i budoucí problematiky kojeneckých ústavů, náhradní rodinně péče, apod. Kriticky je také nutno se stavět k tzv. cizím vzorům. ČR má řadu specifických rysů odvoditelných z vývoje společenského i ekonomického. Vhodný se jeví pouze příklad Slovenské republiky, která měla podobný vývoj. Přístup k problematice na Slovensku lze hodnotit i jako vzorový pro ČR. Rovněž transformace tam probíhá již od roku 1993/5 a je soustředěna pouze na jediné ministerstvo.Značná část diskuse je věnována informaci o Profesionální rodině na Slovensku, kde jsou jak pojetí tak zkušenosti příkladné pro ČR. Podle výsledků ankety i mého souhlasného názoru je potřeba částečně modifikovat nároky na vzdělání profesionálních pěstounů, protože tato forma zaměstnání je velice náročná, vyžadující velmi široký rozsah vědomostí i zkušeností, a výrazně se lišit od rekvalifikačních kursů běžného typu. Nejčastějším důvodem k umístění dítěte do ústavu se jeví dle literatury, anketních výsledků i mého vlastního názoru nefungující rodina, která se projevuje jako selhání některého člena či členů rodiny v nedostatečném naplňování některých nebo všech jejích základních funkcí, v menším procentu špatná sociální situace rodiny, a závislost matky na drogách či alkoholu. Jde o následování vzorce chování, který dávají rodiče dětí dětem a tento vzorec chování děti později následují jako normální příklad.
|
|
Zahraniční podněty k transformaci dětských domovů v České republice
VÁVROVÁ, Jitka
Bakalářská práce se věnuje aktuálnímu tématu transformace ústavní výchovy, konkrétně transformace dětských domovů v České republice. Vzhledem k faktu, že podobným procesem obměny prošly v minulosti i některé další evropské země, je možné v těchto zemích hledat inspiraci. Z důvodu podobné či z části shodné historie a kultury byly vybrány dvě sousední země - Slovenská republika a Rakouská republika. Cílem práce je porovnat systém, strukturu, organizaci a pedagogickou činnost v ústavních zařízeních realizujících výchovu dětí bez závažných poruch chování v České republice a ve dvou výše uvedených zemích. Pro dosažení tohoto cíle bylo využito studia a analýzy tuzemských a zahraničních odborných informačních zdrojů a legislativy. Text je rozdělen do čtyř kapitol. První část je zaměřena na problematiku dětských domovů v České republice, konkrétně na základní charakteristiku těchto zařízení, jejich systém a organizaci, cílovou skupinu, pozitiva a negativa systému ústavní výchovy, trendy transformace a náhradní rodinnou péči. Následující dvě kapitoly jsou vzhledem k cíli práce strukturovány obdobně, přičemž pojednávají o současných podobách realizace ústavní výchovy v dětských domovech v Rakouské republice a ve Slovenské republice. V obou výše zmíněných státech funguje v nějaké podobě profesionální pěstounská péče, z tohoto důvodu je jí také v příslušných kapitolách věnován určitý prostor. Poslední část bakalářské práce je věnována porovnání zjištěných informací ve zmíněných zemích. Porovnání systémů v jednotlivých státech se může stát zdrojem inspirace pro transformaci ústavní výchovy v České republice. Prvním takovým podnětem je sjednocení problematiky pod jedno ministerstvo, například pod Ministerstvo práce a sociálních věcí. Výchovu v ústavních zařízeních ve srovnávaných zemích má v gesci vždy jedno ministerstvo. Zřejmý je také ve srovnání s okolními státy vysoký počet dětí umístěných v ústavních zařízeních v České republice, a to s ohledem na celkový počet dětí v zemi. Jeho snížení by mohla napomoci změna legislativní úpravy, která by řešila umísťování dětí do zařízení ústavní výchovy. V sousední Rakouské republice se zřizují dětské domovy pouze pro nízký počet dětí. V České republice může být dítě umístěno do ústavního zařízení i z důvodu neschopnosti rodičů zajistit hmotné zabezpečení. Ve Slovenské republice tato skutečnost není možná, a proto by bylo vhodné se i v tomto směru nechat inspirovat. Podnětem pro náš současný systém je i rozšíření forem náhradní výchovy, aby bylo možné citlivěji a pružněji reagovat přiměřeně vzhledem k situaci a nedocházelo by k trvalým zásahům do biologické rodiny. V tomto směru se jeví jako nevyhovující současná právní úprava, která umožňuje nařídit ústavní výchovu nebo předběžné opatření na dobu neurčitou. Naproti tomu ve Slovenské republice funguje institut dočasného odnětí dítěte z rodiny na dobu nejvýše půl roku. Bylo by vhodné, aby podobný institut existoval i v České republice, nebo aby se přinejmenším nastavila nejvyšší časově vymezená hranice pro platnost nařízení ústavní výchovy. Při diskuzích o transformaci systému v České republice v odborných kruzích se nejčastěji hovoří o nahrazení výchovy v ústavním zařízení profesionální pěstounskou péčí. Ta dlouhodobě funguje jak v Rakouské republice, tak ve Slovenské republice. I mezi těmito dvěma zeměmi lze ale nalézt významné rozdíly, z nichž patrně ten nejstěžejnější je formální vztah k dítěti. V prvně jmenované zemi jsou pěstouny fyzické osoby, zatím co ve druhém případě nese odpovědnost k tomu zřízená organizace, s nimiž jsou pěstouni v pracovně právním vztahu.
|
|
Motivace rodičů k přijetí dítěte do pěstounské péče
STROLENÁ, Adéla
Tato bakalářská práce je zpracována na téma Motivace rodičů k přijetí dítěte do pěstounské péče. Pěstounská péče je státem garantovaná forma náhradní rodinné péče. Děti, které jsou vhodné do pěstounské péče, nejsou právně volné. Pěstounská péče vzniká vždy rozhodnutím soudu, který ji může ze závažných důvodů také zrušit. Pěstounská péče zaniká dnem zletilosti dítěte. Pokud se však dítě připravuje na své budoucí povolání, může pěstounské péče trvat až do 26 let dítěte. V první kapitole bakalářské práce se zabývám rodinou. V dalších kapitolách se zaměřuji na náhradní výchovu, kde se věnuji různým typům náhradní rodinné péče. V jedné z kapitol se zabývám specifikací pěstounské péče. V další kapitole se věnuji zprostředkování pěstounské péče. Dále se zmiňuji o motivech uváděných v literatuře. Jedná se o motivy veřejné, neveřejné a skryté. V závěru teoretické části mé bakalářské práce se zabývám podporou pěstounské péče. Ke zpracování praktické části bakalářské práce jsem zvolila kvalitativní výzkum, metodou polostrukturovaných rozhovorů. Sběr dat jsem prováděla s pěstouny, kteří pocházeli z města Most. Dohromady jsem rozhovor dělala s pěti pěstouny. Rozhovor se skládal z devíti okruhů, které obsahovaly několik otázek. Hlavním cílem těchto rozhovorů bylo zjistit, jaké motivy vedou pěstouny k přijetí dítěte do pěstounské péče. Dílčím cílem potom bylo zjistit, jaké jsou přednosti, popřípadě úskalí poskytované péče. K dosažení cílů jsem si zvolila tyto výzkumné otázky: 1. Jaká je motivace rodičů k přijetí dítěte do pěstounské péče. Odpovědi respondentů se na tuto výzkumnou otázku lišily. Dva z pěti pěstounů uvedli, že hlavní motivace, která je vedla stát se pěstouny, byla pomoc vlastní rodině. Další motivací bylo například to, že manželé svoje vlastní dítě mít nemohou, a proto se rozhodli stát se pěstouny. Motivací dalšího manželského páru bylo překonání manželské krize. Jedna z rodin uvedla, že jejich hlavní motivací byla především pomoc dítěti, které bylo opuštěné a pomoc potřebovalo. Podle toho jak respondenti odpovídali, můžeme motivy rozdělit na motivy veřejné, neveřejné a skryté. Jako motiv veřejný respondent uvedl motiv nemožnosti mít své další dítě ze zdravotních důvodů a tou je neplodnost. Jako další veřejný motiv byla uváděna pomoc dítěti. Jako motivy neveřejné dva respondenti uvedli hlavně pomoc vlastní rodině. Jedná se o pěstouny, kteří se o děti začali starat hlavně na základě příbuzenských vztahů. V případě motivu skrytého se jednalo o překonání manželské krize. Jako další skrytý motiv můžeme vyvodit finanční podporu, kterou respondenti uváděli hned na prvním místě. Mezi motiv, který vychází z nevědomí, nebo je respondenty vědomě utajovaný můžeme zařadit pokus o odčinění za špatné vychování svých dětí. Výsledky výzkumu ukazují, že motivy, které vedou náhradní rodiče stát se pěstouny, jsou různé. Na motivaci žadatelů velmi záleží, protože se od toho odvíjí celý přístup k pěstounství. Pěstounům by však mělo jít hlavně o blaho dítěte. 2. Jaké jsou přednosti a úskalí poskytované pěstounské péče. Hlavní problém pěstouni viděli v dlouhé době vyřizování všech formalit. Shodovali se také na tom, že o pěstounské péči je poměrně malá informovanost. Jako další překážku vidí v navázání citového vztahu k náhradním rodičům, které může být přerušeno. Pozitivně potom hodnotí pomoc krizového centra nebo podporu od státu ve formě dávek pěstounské péče. Z výzkumu vyplývá, že největší pomoc, kterou pěstounské rodiny oceňují, je hlavně peněžitá pomoc od státu. Tato bakalářská práce může posloužit dalším studentům jako zdroj informací. Práci lze využít i jako podklad pro zájemce o pěstounskou péči, protože obsahuje názory a motivace pro přijetí dítěte do pěstounské péče.
|
host ::
