|
|
Porovnání výsledků základního koagulačního vyšetření provedeného ve třech různých laboratořích ze stejného vzorku krve
FÁLOVÁ, Alena
Základní koagulační vyšetření se provádí v každé hematologické laboratoři. Tato vyšetření by se měla provádět všem pacientům, kteří mají podstoupit operační zákrok a pacientům léčeným antikoagulanty. Koagulační vyšetření umožňují zjistit, zda se jedná o poruchu vnější či vnitřní cesty koagulační kaskády. Konečná diagnóza se stanoví speciálními testy. K základním koagulačním vyšetřením patří protrombinový čas, aktivovaný parciální tromboplastinový čas a fibrinogen. Principem koagulačních metod je určení času potřebného k detekci fibrinového vlákna od přidání reagencie ke vzorku testované plazmy. Testy používané v hemostáze lze rozdělit na globální, skupinové a specifické. Na vyšetření se používají zkumavky s antikoagulačním činidlem, v případě hemostázy se jedná o citrát sodný. Při každém vyšetření je nutné dodržet správný poměr krve a citrátu ve zkumavce, neboť při jeho nedodržení nelze vyšetření provést. Velmi důležitá je také preanalytická část, jež obsahuje soubor postupů a činností, kterými projde vzorek od odběru po jeho zpracování, díky čemuž lze získat reprodukovatelné výsledky. V současné době se koagulační vyšetření provádějí v laboratořích na multifunkčních analyzátorech. K tomuto vyšetření se standartně používá venózní krev. U novějších, přenosných koagulometrů, na kterých se měří protrombinový čas u pacientů léčených antikoagulanty, však stačí pouze odběr krve z prstu. Tato práce je zaměřena na porovnání měření jednoho vzorku na třech různých koagulometrech, ve třech různých laboratořích. Pro každý analyzátor byly použity různé, výrobcem doporučené tromboplastiny s různým ISI (International sensitivity index - mezinárodní index citlivosti). Reagencie na aktivovaný parciální tromboplastinový čas byly ze stejných důvodů taktéž od různých výrobců. Bylo změřeno 50 náhodně vybraných vzorků, neboť ne každá žádanka má uvedený údaj s diagnózou pacienta. Každý vzorek jsem změřila týž den, do 4 hodin po odběru, aby byly dodrženy zásady správné laboratorní praxe. Vzorky byly svozovou službou svezeny do laboratoře Synlab czech s.r.o., kde byly také primárně změřeny na koagulometru Sysmex CA 1500. Další měření jsem provedla v laboratoři Stafila s. r.o. na koagulometru ACL Elite PRO a poslední měření v laboratoři Medipont s.r.o. na koagulometru START 4. Všechna měření byla statisticky vyhodnocena. Byly vypočteny průměrné hodnoty a směrodatné odchylky, které ukazují, že se výsledky od sebe příliš neliší. Dosažená hladina významnosti u INR (international normalised ratio ? mezinárodní normalizovaný poměr) a aktivovaného parciálního tromboplastinového času byla zhodnocena jako statisticky významná, což znamená, že se jednotlivé výsledky z daných koagulometrů liší. I když jsou odchylky mezi různými přístroji statisticky významné, nemají větší klinický význam. Pouze u protrombinového času v sekundách z měření vyplývá, že se výsledky z koagulometrů od sebe neliší. Totéž platí pří hodnocení koagulometrů mezi sebou. Lze konstatovat, že změřené výsledky jsou na různých přístrojích statisticky rozdílné, nicméně nemají větší klinický význam. Z daných zjištění plyne, že doporučení pro lékaře je, aby pro vyšetřování protrombinového času a aktivovaného parciálního tromboplastinového času využívali stále stejnou laboratoř. ?
|
|
|
Vnější faktory ovlivňující citlivost Quickova koagulačního testu
VOTRUBOVÁ, Hana
Cílem mé práce bylo zjistit, jak dlouho jsou hodnoty protrombinového času (PT) jinak také zvaného Quickova testu po odběru stabilní a zda tato doba je závislá na typu použité reagencie.Metodickou část mé práce jsem prováděla v Laboratoři klinické hematologie nemocnice České Budějovice a.s., kde jsem zaměstnána. Vzorky krve jsem získala na Transfuzním oddělení nemocnice České Budějovice a.s. na úseku dárců krve. Soubor dat tvořilo 20 "relativně" zdravých dárců krve, nezatížených žádnou antikoagulační léčbou ani patologií některých koagulačních faktorů. Měření jsme prováděla na automatickém koagulačním analyzátoru STA-R Evolution od firmy Diagnostica Stago, jehož princip je založen na metodě chronometrické a fotometrické. Je zde popsán analyzátor a pipetovací protokol reagencie Neoplastine CI Plus. Reagencie jsem uchovávala a připravovala dle návodů použití od výrobce, stejně tak byly nastaveny pipetovací protokoly. Dále je zde zmíněná preanalytická, analytická a postanalytická fáze. Při vlastní práci jsem dodržovala SOP (standardní operační postup) Laboratoře klinické hematologie nemocnice České Budějovice a.s. Ve čtvrté části své práce jsem zpracovala výsledky měření. Všechny naměřené hodnoty ve všech časových intervalech jsem zanesla do tabulky (viz. příloha 1 tab. č.8). Z tabulek (tab.1-5) vyplývá, že nejnižších průměrných časů měření dosahoval Recombiplastin 2G, a to ve všech měřených časech. Nárůsty časů u většiny reagencií nejsou velké, ale jsou. Rozdíly mezi jednotlivými měřeními ve vztahu k prvnímu měření jsem vypočetla, v procentuelním vyjádření vynesla do grafů (obr.3-7) a vypočítala směrodatnou odchylku. Po 12 hodinách byl nejmenší průměrný rozdíl měření při použití reagencie Neoplastine R 0,40% a směrodatná odchylka 1,50. Po 24 hodinách dosahoval nejmenší průměrný rozdíl Neoplastine R 0,80% se směrodatnou odchylkou 2,10. Po 48 hodinách Thromborel S nejmenší průměrný rozdíl 4,70% se směrodatnou odchylkou 2,90. Po 72 hodinách od prvního stanovení nejmenší průměrný rozdíl u Recombiplastin 2G 9,30% se směrodatnou odchylkou 4,10. Jednotlivé průměrné časy rozdílů jsem porovnávala s aktuálním validačním protokolem Laboratoře klinické hematologie nemocnice České Budějovice a.s., který udává pro opakovatelnost variační koeficient pro protrombinový čas < 1,5% (CV<1,5%). V času 12 hodin po odebrání vzorků nepřekročily hodnotu CV <1,5% pouze časy stanovené reagenciemi Neoplastine CI Plus, Neoplastine R a Recombiplastin 2G. U času 24 hodin od odběru nepřesáhl tuto hodnotu pouze Neoplastine R. U času 48 a 72 hodin po odběru překročily všechny reagencie CV<1,5%. V tomto jsem se neshodla s Baglinovou studií, která posunula možnost opožděné analýzy až na 72 hodin od odběru. Příčina byla ta, že Baglin určoval stabilitu dle klinického významu INR (mezinárodní normalizovaný poměr) mezi jednotlivými reagenciemi, v mé práci jsem stabilitu určovala dle přísnějšího kriteria, variačního koeficientu opakovatelnosti. V další části jsem vypočítala průměrné vychýlení každé reagencie při všech měřeních. Nejlépe vycházel Thromborel S se 4,8%. Největšího průměrného vychýlení dosahoval PT Quick se 8,9%. V porovnání tromboplastinů činilo celkové průměrné vychýlení u rekombinantních 5,6%. U tkáňových tromboplastinů 6,5%. Tento rozdíl výrazně ovlivnila jedna reagencie, PT Quick. Hypotéza, že protrombinový čas nebo-li Quickův test je stabilní podstatně delší dobu než je obvyklý 2 hodinový interval se potvrdila, ale tato stabilita je ovlivněna použitým tromboplastinem.
|
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
|
| |
host ::
RSS.