|
|
Fyzioterapie u pacientů se sedavým zaměstnáním trpících opakovanými bolestmi v oblasti krční páteře
HAVLÍČEK, Diana
Tato bakalářská práce se věnuje problematice opakovaných bolestí v oblasti krční páteře u pacientů se sedavým zaměstnáním. Cílem mé práce bylo nastínit možnosti různých metodik fyzioterapie a kinezioterapie ve formě komplexního terapeutického plánu a vypracovat soubor cviků sloužících zároveň nejen pro terapii, ale i prevenci před vznikem funkčních poruch v oblasti krční páteře. Volila jsem převážně z metodik, s nimiž jsem se během svého studia setkala a přesvědčila se o jejich užitečnosti. V teoretické části je věnována velká pozornost anatomii, funkci krční páteře a funkčním poruchám v této oblasti. Jistá míra důležitosti byla kladena taktéž při popisu ergonomie sedu a správného držení těla během sezení v průběhu pracovního procesu. Závěr teoretické části vytváří vybrané fyzioterapeutické postupy pro řešení bolestivosti v oblasti krční páteře u pacientů se sedavým zaměstnáním. Praktické části dala za vznik metoda kvalitativního výzkumu, jenž byla zpracována formou kazuistik tří žen ve věku od 42 do 50 let, pracujících v zaměstnání vyžadujícího pozici sedu v minimální době osmi hodin denně pět dní v týdnu. U těchto žen byl proveden vstupní kineziologický rozbor doplněný fotodokumentací, na jehož základě byl sestaven komplexní terapeutický plán, kdy jednotlivé terapie probíhaly jedenkrát do týdne po dobu dvou měsíců. Zároveň obdržely vytvořený soubor cviků, které byly vybrané s ohledem na možnost jejich každodenní realizace v prostředí kanceláře v průběhu pracovní doby. Na závěr výzkumu bylo provedeno výstupní vyšetření taktéž obohaceno o fotografie a subjektivní zhodnocení stavu a pocitů respondentek. Tato bakalářská práce může být nápomocná nejen fyzioterapeutům v klinické praxi řešících problematiku opakovaných bolestí krční páteře u pacientů se sedavým zaměstnáním, ale zároveň i laické veřejnosti, jež se nachází ve stavu ohrožení vzniku tohoto problému, či se s ním již potýká.
|
|
|
Zjištění nejčastějších funkčních poruch pohybového systému hráček volejbalu kategorie kadetek VK ČEZ České Budějovice
SCHWACHOVÁ, Nikola
Cílem bakalářské práce bylo zjistit nejčastější funkční poruchy pohybového systému u volejbalistek kategorie kadetek VK ČEZ České Budějovice. Provedli jsme vyšetření držení těla, rozvíjení páteře, hypermobility, otestovali nejčastěji zkrácené svalové skupiny a svaly s tendencí k ochabování za cílem zjištění svalových dysbalancí a provedli jsme vyšetření hybných stereotypů. Získaná data jsme zpracovali do tabulek a vyhodnotili. Na základě vyhodnocení získaných dat, jsme zjistili, že nejčastějšími funkčními poruchami pohybového aparátu bylo vadné držení těla v čelní rovině, nedostatečné rozvíjení krční a bederní páteře, výrazná hypermobilita v metakarpofalangeálních a loketních kloubech, zkrácení flexorů kyčle a paravertebrálních svalů, oslabení hlubokých svalů zádových, gluteálních svalů a hlubokých flexorů hlavy a krku a chybné stereotypy v extenzi kyčelního kloubu, zkoušky kliku a flexe šíje.
|
|
|
Možnosti fyzioterapie u jedinců s hypermobilitou
BÜRGEROVÁ, Gabriela
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou kloubní hypermobility. Hypermobilita nepředstavuje onemocnění v pravém slova smyslu, ale určitý stupeň kvality vaziva. Projevuje se zvýšenými rozsahy pohybu v kloubech nad fyziologickou mez. Především je nutno podotknout, že právě vazivo plní zpevňující a fixační funkci v pohybovém systému. U hypermobility dochází ke zvýšené laxicitě ligament a volnosti kloubních pouzder, navíc se pojí se sníženým napětím svalstva. V důsledku insuficience vaziva provází hypermobilitu kloubní instabilita, jenž vede k rozvoji funkčních poruch. Proto fyzioterapie představuje zásadní roli v kompenzaci projevů hypermobility, tak aby funkční poruchy nepřerostly ve strukturální. Cílem této bakalářské práce bylo především vysvětlení problematiky hypermobility a navrhnutí vhodné fyzioterapeutické léčby u hypermobilních jedinců. V teoretické části práce definuji pohybový systém se zaměřením na popis vaziva a kloubu. Následuje vysvětlení funkčních poruch a jejich vztahu se strukturálními onemocněními. Na to navazuji charakteristikou hypermobility a s ní spojeným hypermobilním syndromem, kterou následně rozvíjím popisem epidemiologie, etiopatogeneze a klinických příznaků. Dále uvádím klasifikaci hypermobility a diagnostická vyšetření s širším popisem nejčastěji používaných v České republice a zahraničí. V konečné fázi docházím k diferenciální diagnostice a samotné charakteristice terapie hypermobilních jedinců. Vytvoření praktické části mé bakalářské práce jsem pojala zpracováním kvalitativního výzkumu. Zkoumaný soubor představovali dva muži dospělého věku s potvrzenou hypermobilitou. U probandů jsem provedla odebrání anamnézy a zpracovala vstupní vyšetření zahrnující i vyšetření hypermobility dle Jandy, dále pomocí goniometrie. Na základě vyšetření jsem navrhla terapii, kterou jsme naplánovali na 2-3 měsíce s mým vedením 1x týdně po dobu 60 minut. Probandům bylo doporučeno každodenní cvičení zhruba po dobu 15-20 minut. U jednoho z probandů jsme naplánovali celkem 10 sezení, po ukončení jsme provedli výstupní hodnocení, při němž jsme došli k závěru celkového zlepšení tělesného stavu, avšak hypermobilitu jako takovou se nám nepodařilo ovlivnit vzhledem k délce terapie a nemožnosti ovlivnit kvalitu vaziva. Kompenzace hypermobility je totiž otázka velmi dlouhodobého cvičení. U druhého probanda jsme bohužel terapii předčasně ukončili před naším 7. sezením z důvodu náhlých zdravotních komplikací, tudíž jsme nedošli k žádným pozitivním výsledkům. Avšak ke kompenzaci hypermobility by i v tomto případě bylo třeba dlouhého časového úseku.
|
|
|
Fyzioterapie jizvy v prevenci a léčbě funkčních poruch
HRDÝ, Tomáš
Tématem bakalářské práce je "Fyzioterapie jizvy v prevenci a léčbě funkčních poruch". Jizva je méněcenná vazivová tkáň vznikající procesem hojení v různé hloubce měkkých tkání s různou etiologií vzniku. Jizva nemůže nikdy dosahovat původních reologických vlastností dané tkáně, jedná se o regenerát, který nahradil původní poškozenou tkáň. Jizva se fyziologicky vyhojí do tenké, bledé vlasové linie, která neovlivňuje lokální posunlivost a protažitelnost měkkých tkání, které se pohybují v souladu s kostně-kloubním aparátem. Pokud hojení neproběhne fyziologicky, vzniká patologická jizva, která se může často stát jizvou aktivní, mající negativní dopad nejen na své bezprostřední okolí, ale reflexně i na celý posturálně-lokomoční systém daného jedince. Smyslem práce je komplexní pohled na jizvu jako na další ?orgán?, jehož aktivita se může projevit v posturálních a pohybových vzorech daného člověka. V práci jsou zmíněny souvislosti jizvy a jejího neurofyziologického řetězení, kdy aktivní jizva lokálně může působit na změny svalového tonu, kožní citlivosti, může docházet k dysfunkcím vnitřních orgánů a k omezení hybnosti pohybového segmentu s aferentní vazbou na centrální úroveň řízení motoriky. Přehlédnutí jizvy jako možného vyvolávajícího článku patogenetického řetězce může vést k neúspěchu terapie a recidivě obtíží. Metodou práce byl kvalitativní výzkum založen na záměrném (účelovém) sběru dat. Data byla získána metodou pozorování, rozhovoru, analýzou dokumentů a kineziologickým vyšetřením. Výzkumný soubor tvořili 3 probandi, u nichž byla vyšetřením zjištěna aktivita jizvy v různých úrovních měkkých tkání s vazbou na posturálně-lokomoční systém. Na podkladě průběžného a výstupního vyšetření probandů byly zodpovězeny výzkumné otázky. Z výsledků vyplývá, že vhodně zvolené techniky fyzioterapie měly pozitivní efekt na zdravotní stav daného pacienta. Smysluplnou a kontinuální terapií, zahrnující techniky manuální medicíny, fyzikální terapie, balneologie a farmakologie, byla zmírněna či úplně zastavena aktivita jizevnaté tkáně se všemi jejími důsledky. Výsledky práce je možno použít pro účely fyzioterapeutů, ošetřovatelského personálu, ale i lékařů při diferenciálně-diagnostické rozvaze.
|
|
|
Důsledky jednostranné zátěže pohybového aparátu volejbalistů a možnosti jejich terapie
CHALUPOVÁ, Andrea
Jednostranné zatížení volejbalistů vede ke vzniku patokineziologických změn pohybového aparátu. Úkolem bakalářské práce bylo zjistit, zda u volejbalistů vznikají z důvodu jednostranného přetížení poruchy pohybového aparátu. A jestli je možné sestavit jednotný kompenzační soubor cvičení pro terapii. Cílem teoretické části bylo zjistit jaké funkční poruchy tělesného aparátu vznikají při jednostranné zátěži volejbalistů, které svalové dysbalance je doprovázejí a jakými fyzioterapeutickými postupy je možné je ovlivnit. Cílem praktické části bylo na základě získaných teoretických poznatků sestavit soubor kompenzačních cvičení jako návrh terapie, který byl využit v rámci kasuistik. V praktické části byl proveden kvalitativní výzkum s technikami rozhovoru a pozorování, s vytvořením dvou kasuistik náhodně vybraných profesionálních hráčů volejbalu. Vyšetření probandů potvrdilo jednostranné zatížení pohybového aparátu s projevem v insuficienci hlubokého stabilizačního systému a obrazem funkční poruchy v oblasti ramenního kloubu. Byly sestaveny 2 individuální terapeutické plány. Zaměřené na aktivaci HSS s prvky stabilizace lopatky. U obou probandů prováděné v charakteru specifické pohybové aktivity volejbalistů. Výstupní vyšetření ukázalo objektivní zlepšení funkce stabilizačního systému postury u jednoho z mužů. Aktivace hlubokého stabilizačního systému se stabilizací ramenního kloubu v rámci specifických pohybových činností volejbalistů se jeví jako vhodný základ kompenzačních cvičení v prevenci jednostranného zatížení pohybového aparátu. Terapie vyžaduje individuální přístup. Pro další zkoumání této problematiky navrhuji měření svalové aktivity pomocí elektromyografie. Zacílení na koaktivaci stabilizátorů ramenního kloubu v rámci specifické pohybové aktivity volejbalistů.
|
|
|
Neurotické poruchy u dětí v raném školním věku
ZÍKOVÁ, Lucie
Práce se zabývá problematikou neurotických poruch, které mohou vlivem různých příčin postihnout děti v rizikovém období raného školního věku. Teoretická část vymezuje základní pojmy a jejich charakteristiku (neurotická porucha, historie pojmu, raný školní věk, neurotické projevy - příznaky u dětí: tiky, poruchy spánku, somatické stesky, poruchy příjmu potravy, vyměšování, přizpůsobení, úzkostné, obsedantně-kompulzivní, poruchy komunikace a řeči, dětská hysterie, smutky a deprese, sebevražedné tendence a chování). Dále popisuje řadu vnitřních a vnějších faktorů, které se mohou podílet na vzniku neurotických potíží u dětí, a případné následky. Závěr této části je věnován léčbě pomocí psychoterapie, psychofarmakoterapie, event. pomocí relaxace. Tyto terapeutické postupy jsou zakončené preventivními aspekty a radami, jak s neurotickými dětmi komunikovat. Praktická část obsahuje čtyři kazuistiky neurotických dětí, které vedou k porozumění popisovaného problému na konkrétním případě. Zároveň poukazuje na to, že u třech případů jsou poruchy způsobené dysfunkčím rodinným prostředím.
|
host ::
RSS.