Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 13 záznamů.  předchozí11 - 13  přejít na záznam: Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Studium genetické struktury a diverzity různých populací dravců (Falconiformes)
Bryndová, Marta
Hlavním cílem této disertační práce bylo zhodnotit genetickou variabilitu v různých populacích dravců v České republice. Pro izolaci DNA bylo jako alternativní zdroj využito peří. Jako referenční druh byl vybrán sokol stěhovavý (Falco peregrinus) a raroh velký (Falco cherrug), který byl porovnán i se subpopulací žijící na Slovensku. Testování bylo provedeno na základě panelu deseti mikrosatelitů vybraných z literatury. Polymorfnost jednotlivých markerů značně kolísala, lokus NVH fp5 byl nejméně polymorfní (PIC = 0,185 F. p.; PIC = 0,119 F. ch.), v populaci sokola stěhovavého se v tomto lokusu vyskytly nulové alely, proto by bylo vhodné tento lokus pro tento druh z testovaného panelu vyřadit. Mezi jednotlivými subpopulacemi sokola stěhovavého byla genetická diverzita nízká, FST pro populaci žijící v zajetí a ve volné přírodě byl roven 0,025. V případě raroha velkého subpopulace žijící na Slovensku vykazovala průměrnou genetickou diverzitu vyššími hodnotami (0,185 pro subpopulaci žijící v zajetí a 0,126 pro subpopulaci z volné přírody ČR). Všechny subpopulace (kromě muzejních vzorků raroha velkého) byly v Hardy -- Weinbergově rovnováze. Tok genů byl vyšší mezi subpopulacemi sokola stěhovavého než raroha velkého, kde byla zařazena i populace z jiné geografické oblasti. 454 sekvenováním byly získány 3 kompletní sekvence mitochondriální DNA pro sokola stěhovavého, 2 pro raroha velkého a 2 pro raroha loveckého (Falco rusticolus). Nejdelší velikost sekvence mitochondriální DNA pro raroha velkého byla 16 154 bp, pro raroha loveckého 17 239 bp a pro sokola stěhovavého 17 527 bp. Sekvence sokola stěhovavého byla vložena do databáze Genbank pod číslem JX029991. Celomitochondriální sekvence raroha velkého a raroha loveckého nebyly dosud nikde publikovány, proto budou součástí připravovaného rukopisu.
Péče o zraněné či jinak handicapované dravce (\kur{Falconiformes}) a sovy (\kur{Strigiforme}s) v záchranných stanicích
SLAVÍKOVÁ, Kristýna
Nejméně polovina našich dravců a sov je řazena do třech kategorií seznamu zvláště chráněných živočichů. Sloupy elektrického vedení, doprava a změny krajiny vedly k úbytku mnoha dravců a sov ve volné přírodě. Předkládaná práce zhodnocuje rozsah a úspěšnost návratu dravců a sov do volné přírody. Ve vybrané Záchranné stanici pro živočichy ČSOP Vlašim byly zpracovány veškeré údaje o přijatých dravcích a sovách. Jako podklad sloužila evidence ze záchranné stanice v období let 2009 2013. Nejvíce z Falconiformes byli přijímáni jedinci Buteo buteo a Falco tinnunculus. Nejčastější příčinou přijetí do stanice byla zranění způsobena dopravními prostředky nebo popáleniny elektrickým proudem. Ze Strigiformes byli nejvíce přijímáni jedinci Asio otus a Strix aluco. Nejčastěji byla přijímána mláďata vypadlá nebo předčasně vylétlá z hnízda. Z celkového počtu dravců za sledované období byla vypuštěna zpět do přírody méně než polovina přijatých. Z celkového počtu přijatých sov byla vypuštěna do přírody pouze čtvrtina jedinců.

Národní úložiště šedé literatury : Nalezeno 13 záznamů.   předchozí11 - 13  přejít na záznam:
Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.