|
|
Studium problematiky nepůvodních druhů ve vybraném úseku povodí řeky Svratky
Ševčíková, Alice
Tato diplomová práce se zabývá studiem problematiky nepůvodních druhů ve vybraném úseku povodí řeky Svratky. Vegetaci jsem zkoumala na Brněnské přehradě, v Tišnově a v Modřicích. Studované plochy se nacházely přímo u břehu řeky Svratky, na zemědělské půdě kousek od břehu a pár metrů od břehu na neobdělávané půdě. Studium vegetačních ploch probíhalo v letech 2013-2015. Při monitoringu byly využity metody Curyšsko-Montpelierské fytocenologické školy. Sledování bylo statisticky zpracováno analýzami CCA a DCA. Na vybraných úsecích bylo nalezeno celkem 91 druhů rostlin. Nejvyšší pokryvnosti dosáhly druhy Impatiens glandulifera, Plantago major, Amaranthus retroflexus, Chenopodium album, Arrhenatherum elatius, Dactylis glomerata, Urtica dioica, Convolvulus arvensis, Galinsoga parviflora, Elytrigia repens.
|
|
|
Přirozená obnova pod borovými porosty na PR Kamenný vrch
Šardická, Veronika
Cílem této práce je zmapování současného stavu přirozené obnovy dřevin v části území přírodní rezervace Kamenný vrch (Brno) a následné porovnání současného stavu s rokem 2012. Toto zmapování navazuje na práci Martina Šroma, který zde vytyčil zkusné plochy a provedl první mapování. Kamenný vrch je rezervací již od roku 1978. Jeho rozloha činí něco málo přes 14 ha. Primárním úkolem rezervace je chránit vyskytující se koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) a zbytek přirozené teplomilné vegetace. Na většině území se vyskytují nepůvodní druhy dřevin, často se pod nimi ale objevují kousky původních. Cílem práce je zmapování stavu přirozeného zmlazení pod borovicí lesní (Pinus sylvestris), porovnání a vyhodnocení výsledků v návaznosti na rok 2012, tabulkové a grafické přehledy a jejich slovní hodnocení.
|
|
|
Diverzita a sukcese spontánní vegetace v městském prostředí
Rejchrtová, Lucie ; Vojta, Jaroslav (vedoucí práce) ; Adámek, Martin (oponent)
Městská vegetace je důležitá kvůli svým funkcím (např. estetická, spirituální, rekreační, hygienická). Ve městě na vegetaci i na průběh její sukcese působí faktory jako v přírodě ve stejné či pozměněné formě. Oproti okolní krajině je městské klima teplejší, městské půdy mají zvýšené pH, jsou sušší, mohou obsahovat více živin, těžkých kovů a soli. Ve městě působí lidská činnost a člověk sám jako hlavní šiřitel rostlin i disturbátor biotopů. V důsledku toho všeho se ve městě vyskytují rostliny s vyššími nároky na teplo, světlo, alkalinitu, živiny i narušování. Často se jedná o druhy nepůvodní, kterých je ve městě oproti okolní krajině značně více i díky častějšímu výskytu raných sukcesních stadií. Podíl nepůvodních druhů během sukcese klesá ve prospěch druhů původních. Celkový počet druhů (a to i v rámci jednotlivých skupin druhů - původních druhů, archeofytů i neofytů) je ve městě oproti okolní krajině vyšší kvůli vysoké rozmanitosti biotopů a zavlékání (záměrnému i nezáměrnému) druhů lidskou činností. Klíčová slova: městská vegetace, sukcese, diverzita, antropogenní faktory, nepůvodní druhy
|
|
|
The crayfish plague pathogen Aphanomyces astaci in its introduced ranges: vectors, introduction pathways, genetic variation and host-pathogen interactions
Mrugała, Agata ; Petrusek, Adam (vedoucí práce) ; Füreder, Leopold (oponent) ; Vralstad, Trude (oponent)
- ABSTRAKT - Patogen račího moru, Aphanomyces astaci, je zodpovědný za významný úbytek a lokální vymizení populací původních evropských druhů raků, v důsledku čehož byl zařazen mezi 100 nejhorších invazních druhů světa. Při šíření A. astaci mají významnou roli jeho původní hostitelé, severoamerické druhy raků, jež si během dlouhé koevoluce vybudovaly efektivní obranné mechanismy proti tomuto patogenu. Naproti tomu evropské, asijské či australské druhy raků jsou vůči nákaze velmi citlivé. Průběh infekce evropských populací různými kmenu patogenu se ale často liší, což naznačuje, že existuje variabilita ve virulenci různých genotypů A. astaci. To se ukázalo i v experimentech, při kterých jsme evropské raky říční vystavili infekci třemi různými kmeny A. astaci: sledované parametry račí imunity skutečně závisely na virulenci příslušného patogenu. V evropských vodách se v současnosti vyskytuje minimálně osm amerických druhů raků. U šesti z nich, včetně Orconectes cf. virilis v Nizozemí a Anglii, bylo prokázáno, že ve volné přírodě patogen račího moru přenášejí. V nizozemských vodách jsme potvrdili přítomnost A. astaci jak u několika amerických druhů raků, tak u migrujícího kraba čínského. Rozdíly v prevalenci patogenu v populacích jednotlivých potenciálních hostitelů souvisely zejména s jejich introdukční...
|
|
|
Nepůvodní druhy sladkovodních ryb středomořského úmoří Balkánu
Balog, Štefan ; Vukićová, Jasna (vedoucí práce) ; Švátora, Miroslav (oponent)
Oblast úmoří Středozemního moře Balkánského poloostrova patří mezi tzv. horká místa biodiverzity. V této oblasti je velká diverzita sladkovodních ryb a vysoký stupeň endemismu. Introdukce nepůvodních druhů ryb výrazně ovlivňuje ekosystémy a původní druhy ryb. Introdukce probíhaly z různých důvodů. Akvakultura, sportovní rybolov a okrasný chov ryb patří mezi nejvýznamnější důvody pro introdukci nepůvodních druhů sladkovodních ryb. Do úmoří Středozemního moře na Balkánském poloostrově bylo introdukováno celkem 39 druhů ryb ze 12 čeledí, z nichž nejvíce jsou zastoupeny čeledi kaprovití (Cyprinidae) a lososovití (Salmonidae). Introdukce ryb byla známa už za dob Římanů. Ačkoli první zaznamenaná introdukce na toto místo proběhla již ve 13. století, nejvíce druhů bylo introdukovaných v průběhu 20. století. Severní Amerika, Evropa a Asie jsou tři oblasti, odkud byly nepůvodní druhy zavlečeny. V oblasti byl zaznamenán značný počet translokací, neboli přemístění určitého druhu v rámci jedné oblasti. Nejvíce rozšířené introdukované druhy ryb ve středozemním úmoří Balkánu jsou kapr obecný (Cyprinus carpio), střevlička východní (Pseudorasbora parva), pstruh duhový (Onchorhynchus mykiss), gambusie holbrookova (Gambusia holbrooki), karasi (Carassius spp.) a slunečnice pestrá (Lepomis gibbosus). Hybridizace,...
|
|
|
Vztah mezi počtem druhů, teplotou, a úživností prostředí pro původní a nepůvodní druhy rostlin
Szostoková, Kateřina ; Šímová, Irena (vedoucí práce) ; Hejda, Martin (oponent)
Latitudinální gradient diverzity je obvykle vysvětlován třemi hlavními hypotézami: Hypotézou limitace zdroji, Hypotézou rychlejší speciace a Hypotézou nikového konzervatismu. Ve své práci jsem testovala základní předpoklady těchto hypotéz na počtu původních a nepůvodních druhů cévnatých rostlin získaných z nové databáze GloNAF (Global Naturalized Alien Flora). Distribuce nepůvodních druhů mezi kontinenty se jeví nerovnoměrně (můžeme je rozdělit do dvou skupin - Austrálie spolu s Evropou, Severní Amerikou a Jižní Amerika s Afrikou a Asií). Testovala jsem tedy vliv srážek, primární produktivity prostředí, teploty a historických proměnných (rozdíl srážek a teplot mezi poslední dobou ledovou a současností) jak v globálním, tak kontinentálním měřítku. Počet původních druhů roste s primární produktivitou, srážkami a teplotou a klesá se změnou teplot, což je v souladu se všemi zmíněnými hypotézami. Četnost nepůvodních druhů v globálním měřítku roste s množstvím srážek, a rozdílem teplot a klesá s teplotou a rozdílem srážek. V rámci jednotlivých kontinentů se však vztah mezi počtem nepůvodních druhů a vysvětlujícími proměnnými liší. Na rozdíl od jiných studií počet nepůvodních druhů nijak nekoreloval s počtem druhů původních. Zároveň se zdá, že výskyt nepůvodních druhů je ovlivněn jinými faktory než...
|
|
|
Secondary metabolites, allelopathy and their significance in the invasion of Heracleum mantegazzianum
Jandová, Kateřina ; Dostál, Petr (vedoucí práce) ; Frouz, Jan (oponent) ; Valterová, Irena (oponent)
Jedna z teorií vysvětlujících invaze nepůvodních druhů rostlin předpokládá, že tyto rostliny uvolňují alelopatické látky, které dosud nebyly v invadovaných oblastech přítomné. V předkládané disertační práci jsem v sérii pokusů prováděných in vitro a v zahradních experimentech zkoumala alelopatii kořenových exudátů invazní rostliny Heracleum mantegazzianum (bolševník velkolepý) a srovnávala ji s alelopatií domácího příbuzného H. spondylium a dvou nepříbuzných domácích druhů. Dále jsem zkoumala vnitrodruhovou variabilitu alelopatie porovnáním 41 různých mateřských linií druhu H. mantegazzianum, které byly nasbírány v několika oblastech a populacích v České republice. Vedle alelopatických efektů jsem zkoumala i chemickou identitu látek za ně zodpovědných. Za účelem zjištění možné interakce alelopatických látek s půdními mikroorganismy jsem určila složení mikrobiálního společenstva pomocí mastných kyselin fosfolipidů (PLFA) a neutrálních lipidů (NLFA) na invadovaných lokalitách v České republice. Současně jsem na těchto lokalitách stanovovala abiotické půdní vlastnosti a dostupnost světla. Výsledky ukázaly, že H. mantegazzianum je schopné alelopaticky působit jak in vitro, tak v zahradních experimentech, nicméně inhibice tímto druhem způsobená je srovnatelná s efektem domácích druhů. Rozklad...
|
|
|
Problematika kříženců a nepůvodních druhů sokolnických dravců (Falconiformes)
RICHTROVÁ, Zuzana
V posledních letech se čím dál častěji diskutuje o vlivu sokolnictví na volně žijící populace dravců. Zatímco dříve bylo hlavním tématem nelegální vybírání hnízd, dnes jde zejména o obavy týkající se mezidruhových kříženců a nepůvodních druhů. Práce se proto zaměřila na tuto problematiku a pokusila se shromáždit dostupné informace. Hlavním zjištěním bylo, že na toto téma neexistuje mnoho seriózních výzkumů, o které by bylo možno opřít jakékoliv tvrzení a z něj vyplývající zásahy do praxe. Z dostupných zdrojů vyšlo najevo, že nepůvodní druhy s největší pravděpodobností nepředstavují pro naši přírodu žádné riziko. Naproti tomu informace o křížencích byly místy velmi rozporuplné a často se rozcházely. Jistý vliv kříženci v přírodě pravděpodobně mají, na určení jeho závažnosti a nutnosti zásahů je však potřeba celou situaci vědecky lépe zmapovat. Pro tuto chvíli se jeví jako dostačující doporučená opatření sokolnickou organizací IAF (International Association for Falconry), která zahrnují: - zákaz svévolného vypouštění kříženců a nepůvodních druhů do přírody - zákaz jejich výcviku metodou volného letu - nutnost využívání telemetrie během výcviku - nutnost vynaložení maximálního úsilí pro jejich dohledání, pokud se ztratí - imprinting mláďat kříženců na druh, který se ve volné přírodě v okolí nevyskytuje Ke zlepšení by mělo dojít zejména na poli registrace dravců, která v tuto chvíli ve většině zemí neumožňuje spolehlivě dohledat rodiče ptáků a jednoznačně tak určit, že jde o křížence nebo čisté druhy.
|
|
|
Predikce rozšíření invazního raka mramorovaného (Procambarus fallax f. virginalis) ve světě
Nováková, Pavla ; Patoka, Jiří (vedoucí práce) ; Antonín, Antonín (oponent)
Biologické invaze jsou stále rostoucím celosvětovým problémem. Často způsobují ztrátu biodiverzity, narušují rovnováhu celých ekosystémů a zapříčiňují významné ekonomické škody. Je známo, že mnoho raků patří mezi vysoce invazní druhy a jedním z nejnebezpečnějších zástupců je rak mramorovaný (Procambarus fallax f. virginalis Martin et al., 2010).
Rak mramorovaný je jedním z nejčastěji dostupných akvaristických raků. Je známým přenašečem račího moru, letálního onemocnění pro původem neseveroamerické druhy raků. Je velmi tolerantní k různým teplotám vody. Jeho nejvýznamnější vlastností, která z něj dělá obzvláště nebezpečný invazní druh, je však jeho způsob rozmnožování. Rak mramorovaný se množí apomiktickou partenogenezí. U tohoto taxonu jsou známy pouze samice. Samčí pohlaví dosud nebylo zaznamenáno. Jejich výhodou je také velice rychlá generační perioda a extrémně rychlý růst.
Přes to, že jsou již zaznamenány etablované populace tohoto taxonu ve volné přírodě a byly provedeny predikce rozšíření v rámci některých světadílů, nebylo dosud predikováno jeho možné rozšíření na úrovni globální.
V této práci je na základě teplot v průběhu nejchladnějších a nejteplejších čtvrtletí roku pomocí programu CLIMATCH vypočítána klimatická shoda mezi zdrojovou oblastí (distribuce etablovaných populací raka mramorovaného ve volné přírodě) a oblastmi cílovými (jednotlivé světadíly mimo Antarktidu).
Výsledky práce ukázaly, že rak může bez problému přežít i v chladnějších regionech mírného pásma, kde se nachází dokonce i o něco více potenciálně vhodných regionů než v tropickém pásmu. Evropa je svými teplotními podmínkami nejvíce příhodná pro přežití a reprodukci raka mramorovaného. Nejméně vhodnými teplotními podmínkami se mezi hodnocenými kontinenty vyznačuje Austrálie.
Zavlečení a schopnost přežít a rozmnožit se ve volné přírodě je potenciální hrozbou pro původní druhy i celé ekosystémy. Proto je důrazně doporučeno legislativními předpisy celosvětově regulovat chov a prodej tohoto druhu (podobně jako v Evropské unii). Nezbytná je rovněž osvěta zaměřená na veřejnost. Je zřejmé, že monitoring nepůvodních druhů raků musí probíhat kontinuálně. Nicméně, nejdůležitějším krokem je obeznámení chovatelů a hobby akvaristů s riziky spojenými s chovem raka mramorovaného.
|
|
|
Invaze fytofágního hmyzu ve střední Evropě
Rejmanová, Aneta ; Špryňar, Pavel (vedoucí práce) ; Koubek, Tomáš (oponent)
Tato bakalářská práce je literární rešerší zabývající se invazemi fytofágního hmyzu ve střední Evropě (hlavně v České republice). Shrnula jsem zde poznatky z českých i zahraničních studií zabývajících se touto problematikou. Biologické invaze jsou v dnešní době významným fenoménem. Na území České republiky se vyskytuje okolo 400 druhů nepůvodního hmyzu, z toho asi polovinu tvoří hmyz fytofágní. Ve své práci jsem se zabývala terminologií, která se váže k tomuto tématu, některými obecnějšími zákonitostmi ve vztahu rostlin a hmyzu, primárními areály nepůvodního hmyzu, způsobem jejich přenosu a jejich významem. Vybrala jsem také několik známých zástupců pro lepší ilustraci a snažila jsem se zjistit, které rostliny napadá nepůvodní hmyz nejvíce. Klíčová slova: nepůvodní hmyz, fytofágní, rostlina, invazivní
|
host ::
RSS.