|
|
Využití terapeutického laseru v medicíně
VESELÝ, Jan
Moderní diagnostika i terapie jsou v dnešní době velmi výrazně ovlivněny vývojem techniky. Nové objevy z oblasti fyziky, elektroniky a jiných oborů vedou k hledání jejich využití v oblasti medicíny. Výjimkou není ani laser, který patří k nejvýznamnějším technickým objevům druhé poloviny 20. století. Mnoho cílených výzkumů a řada pozorování prokazovala příznivý efekt laserového záření na živou tkáň. Potvrdila se také možnost jeho léčebného využití. Laseroterapie je v posledních letech stále ve větší oblibě. Lasery si našly své místo a uplatnění téměř ve všech oblastech medicíny, jak v léčbě, tak zároveň i ve výzkumu, a neustále se dále dynamicky rozvíjí. Laserová terapie (LLLT) je odvětvím fototerapie, která využívá světla (laserový nebo nekoherentní monochromatický paprsek) k léčbě různých nemocí a představuje zesílení světla stimulovanou emisí záření. Tato metoda léčby vyniká především kvůli tomu, že nevede k žádným závažným vedlejším účinkům, a nezabere tolik času pro projevení účinnosti. Laserová terapie je velmi vzdálená praktickému používání chirurgických laserů. Obsahuje vědecké využívání mnohých vlastností laserového paprsku, správné dávkování, využívá různých barev paprsku k docílení požadovaného účinku k léčbě konkrétní nemoci atd. Laser v chirurgii se využívá při činnostech, mezi které patří např. řezání chirurgickým skalpelem nebo svařování tkání. Možnosti laserové terapie však zasahují mnohem dál. V této terapii není laser pouhým nástrojem, ale on sám o sobě je medicínou. Výkon terapeutického laseru může být i tisíckrát menší a slabší než u laseru chirurgického. Mnoho pacientů se stále domnívá, že laserová terapie spočívá ve využívání chirurgických laserů. To však není správné. Laserová terapie využívá nechirurgické lasery, které neřežou a nepálí. Aplikace terapeutického laseru vyvolává požadovaný účinek v těle pacienta pomocí cesty buněčných změn ve všech buňkách, které jsou paprsku vystaveny. Vyvolává zvýšenou syntézu proteinů, imunokorekci, zvýšení tvorby ATP, zvýšení enzymatické aktivity a cirkulace, syntézu kolagenu. Lasery dále upravují metabolismus lipidů, normalizují krevní tlak, redukují otoky a záněty, snižují bolest. Dále mají protizánětlivý účinek, způsobují zvýšené buněčné dělení a zvyšují imunitu proti nemocem. Mají stimulační, rejuvenalizační a všeobecně hojící účinky, ale při upravení jejich dávkování působí inhibičně. Proto se dosahuje účinné léčby terapeutickým laserem, i když alopatický přístup označuje mnoho z nich jako nevyléčitelné.
|
|
|
Studium fototoxicity sensitizerů na molekulární úrovni a možnosti jejich využití pro fotodynamickou terapii nádorů
ZEMAN, Jan
Fotodynamická terapie je moderní, slibně se rozvíjející se metoda léčby některých typů nádorů, která může doplnit a v některých případech dokonce i nahradit dnes používané metody léčby. Je založena na použití fotosensitivní látky (sensitizeru), který je lokalizován do buněk nádoru a následně ozářen světlem vhodné vlnové délky, což vyvolá fotodynamickou reakci. Fotodynamická reakce vzniká při kombinací čtyř složek: fotosensitizující látky, molekulárního kyslíku, světla optimální vlnové délky a biologického substrátu (proteiny, nukleová kyselina nebo jiné buněčné komponenty). Po podání sensitizeru, který je přednostně vychytáván v patologicky změněné tkáni, se aplikuje viditelné světlo o vlnové délce shodné s absorpčním maximem daného fotosensitizeru a dochází k destrukci nádorových buněk, na níž se účastní převážně reaktivní formy kyslíku jako je superoxidový anion, peroxid vodíku a hydroxylové radikály. Cílem mé práce je ověření fotodynamických vlastností sensitizeru ZnTPPS4 na nádorových buněčných liniích. Byla ověřena produkce reaktivních forem kyslíku pomocí spektrofluorimetru Synergy HT a fluorescenčního mikroskopu Olympus IX 81 s analýzou obrazu. Produkce reaktivních forem kyslíku byla stanovena pomocí molekulární značky CM-H2DCFDA. K ozáření buněčných struktur byly použity LED zářiče upraveny pro práci s buněčnými kulturami. Výsledky této práce prokázaly, že ZnTPPS4 je fotodynamicky účinný a produkce reaktivních forem kyslíku závisí na koncentraci sensitizeru ZnTPPS4 a na dávce záření.
|
|
|
Studium fotodynamického jevu na buněčných liniích melanomu
KOLÁČKOVÁ, Zdeňka
Fotodynamická terapie (PDT) je léčebná metoda kombinující použití fotodynamicky aktivní látky a světla za přítomnosti kyslíku. Rozšiřuje možnosti léčby nádorových a nenádorových onemocnění, doplňuje tak chirurugickou léčbu, radioterapii, chemoterapii a imunoterapii. Podstatou PDT je zvýšená akumulace fotosenzitivní látky v patologickém ložisku. Následné ozáření světlem vhodné vlnové délky navodí fotodynamické reakce, které vedou ke vzniku reaktivních forem kyslíku a k biologické odpovědi, vedoucí k poškození nádorových buněk. Výsledný efekt je závislý na typu sensitizeru, jeho koncentraci v cílové tkáni a použitém zdroji záření. Cílem práce je ověření fotodynamických vlastností nově vyvíjené fotodynamicky aktivní látky ftalocyaninu ClAlPcS2 a možností jejího využití pro navození fotodynamického jevu v buňkách melanomu. Vlivem absorpce světla dochází v sensitizeru ke vzniku excitovaných stavů, a dále pak excitovaná forma sensitizeru reaguje přímo se substrátem za vzniku volných radikálů substrátu nebo dochází k transferu energie z sensitizeru na kyslík a ke vzniku vysoce reaktivní singletové formy kyslíku. Volné radikály, především radikály lipidických složek buněčných membrán, jsou příčinou destrukce nádoru. Úspěšnost PDT závisí nejen na typu sensitizeru a hladině kyslíku v nádorové buňce, ale také na použitém světelném zdroji. Jako zdroj záření byly použity luminiscenční diody (LEDs). Tvorba ROS po PDT byla detekována pomocí fluorescenčních značky CM-H2DCFDA na spektrofluorimetru Synergy HT a fluorescenčním mikroskopu Olympus IX 81 s analýzou obrazu. Z našich výsledků vyplývá, že produkce ROS závisí na koncentraci sensitizeru ClAlPcS2 a dávce záření. Ověřili jsme, že sensitizer ClAlPcS2 je vhodnou fotodynamicky aktivní látkou a navozuje fotodynamický jev v nádorových buňkách.
|
|
| |
host ::
RSS.