|
|
Prostředky pro automatické podávání antidot (autoinjektory) proti nervově paralytickým látkám
JONÁŠ, Jindřich
Tato diplomová práce se zabývá problematikou nervově paralytických látek se zaměřením na aplikaci antidotní terapie pomocí autoinjektoru. Byly použity dva druhy metod. Metoda literární rešerše a metoda kvantitativního výzkumu. Vzhledem k tomu, že pod toto téma spadá spousta informací ohledně bojových chemických látek a konkrétně i nervově paralytických látek, byla tato problematika rozpracována v teoretické části práce. V kapitole současný stav byl za pomoci literárních pramenů vypracován přehled o vývoji autoinjektoru, od prvních zmínek až po současnost. Praktická část práce byla zaměřena na zhodnocení vědomostních znalostí o nervově paralytických látkách u studentů Zdravotně sociální fakulty Jihočeské Univerzity. Výsledky průzkumu byly získávány metodou kvantitativního výzkumu, pomocí dotazníkového šetření, které obsahovalo celkem 18 vědomostních otázek. Na tyto otázky si mohli dotazovaní vybrat ze dvou až sedmi uzavřených odpovědí, z nichž právě jedna byla správně. Výsledky byly zpracovány jak pro jednotlivé odpovědi, tak pro celkovou úspěšnost správných odpovědí každého z dotazovaných. Z takto získaných výsledku bylo zjištěno, že respondenti projevili kvalitní znalosti tématu nervově paralytických látek. Dále bylo v praktické části použito experimentálního měření časů, za který si jednotliví respondenti zvládli aplikovat antidotum pomocí cvičného autoinjektoru nejprve bez instruktáže a posléze s instruktáží. Touto metodou byla posuzována kvalita návodu na autoinjektoru a ergonomie jeho ovládání. Dosažené časy byly statisticky zpracovány a tyto výsledky, i když dokazují významný rozdíl obou měření, byly vyhodnoceny, jako příznivé.
|
|
|
Používání chemických zbraní v 1.světové válce a poučení pro součastnost
PRAŽÁK, Marek
Tato bakalářská práce se zaměřuje na popis a charakteristiku chemických zbraní použitých během první světové války a na důsledky, které z toho vyplývají pro současnost. V úvodní části práce předkládám ucelený přehled chemických zbraní, jejich klasifikaci a účinek na lidský organismus. Dále popisuji jednotlivé chemické látky použité v bojích první světové války v letech 1914 ? 1918 a zmiňuji nejdůležitější a klíčové útoky bojovými chemickými látkami včetně popisu vývoje a konstrukce použité chemické munice. V další části práce se věnuji ochraně proti zbraním hromadného ničení a to zejména jednotlivým typům ochrany a zhodnocuji dopad použití chemických zbraní během první světové války na současnost. Co se týká metodické stránky, shromáždil jsem informace z odborných pramenů a snažil se obecně a srozumitelně zmapovat danou problematiku a to i na základě vlastních poznatků a zkušeností. Práce je postavena na dvou základních hypotézách: 1. První světová válka ukázala, že v případě potřeby se válčící strany uchýlí i k použití zakázaných prostředkům včetně chemických zbraní; 2. První světová válka položila základní stavební kameny moderní ochrany proti chemickým zbraním a ochraně proti zbraním hromadného ničení obecně. Obě tyto předložené hypotézy se ukázaly být pravdivé, což se snažím ve své práci doložit. První hypotéza dokládá, že i přestože chemické zbraně byly oficiálně zakázány na Haagské konferenci, válčící strany neváhaly je v případě potřeby vyrobit, zdokonalit a využít proti nepříteli. Druhou hypotézu potvrzuje fakt, že spolu s vývojem a zdokonalováním chemických zbraní a munice se vyvíjela a zdokonalovala ochrana proti těmto zbraním, stejně jako detekce bojových chemických látek a varování vojsk při jejich použití. Důsledkem tohoto je existence současné protichemické ochrany a vznik nového vojenského oboru - Ochrany proti zbraním hromadného ničení.
|
|
|
Testování chemických zbraní na lidech
MLEJNEK, Miroslav
Chemické zbraně jsou lidskou společností právem považovány za nejstarší druh zbraní hromadného ničení. Bohužel je to tatáž lidská společnost, která dokázala pradávné principy použití bojových chemických látek neustále uplatňovat a zdokonalovat. Současný svět je tedy i přes veškeré humanistické snahy zastavit dějiny tohoto typu zbraní, nadále reálně ohrožován jejich zneužitím. Musím podotknout, že studium dějin chemických zbraní je nesmírně náročné a rozsáhlé téma. Celý proces historického vývoje těchto bojových prostředků je propojen mnoha souvislostmi a bohužel se stal zdrojem nepředstavitelného lidského utrpení. Právě proto jsem si dovolil vstoupit na cestu vedoucí k ohlédnutí zpět do minulosti, protože si myslím, že takové ohlédnutí člověku neukazuje jen dávno minulé a nepotřebné historky, ale pomáhá mu k pochopení své současnosti a především k poučení se z chyb a k získání pokory. Na základě studia mnoha dostupných pramenů jsem se pokusil v diplomové práci předložit komplexní souhrn současných i historických poznatků z oblasti bojových chemických látek, dále pak i z oblasti jejich výzkumu a testování na lidech. Problematice chemických zbraní a válek jako takových je totiž věnována poměrně vysoká pozornost, avšak problematika testování chemických zbraní na lidech je dosud okrajovou záležitostí. Podnětem k vytvoření této práce se staly výše zmíněné skutečnosti a věřím, že by v tomto směru mohla být má diplomová práce pro čtenáře přínosná. Mým největším cílem a přáním bylo čtenáři prezentovat historickou cestu, kterou použití a s tím spojený výzkum a testování chemických zbraní prošlo. Doufám, že jsem zpracoval tuto problematiku tak, aby byla čtenáři, a to nejen laickému, ale i odbornému, lépe srozumitelná. Snažil jsem se postupovat zcela systematicky a věřím i zajímavě, a přeji si, aby daný text obohatil nejen mne.
|
|
|
Historie chemických válek
HORKÁ, Jana
Chemické zbraně patří ke zbraním hromadného ničení. Mezi tyto zbraně se počítají kromě chemických zbraní i zbraně jaderné a biologické. Chemické zbraně patří k historicky nejstarším. Své prvopočáteční kroky udělaly {--} i když se tak ještě nenazývaly {--} v hlubokém dávnověku. Počáteční používání chemických látek proti lidské síle je však více spojováno s ohněm. Ten se používal při ochraně před útokem zvířat i lidí. Později sloužil při obraně nebo dobývání měst a opevnění. K nejrozsáhlejšímu bojovému použití chemických zbraní došlo pouze v průběhu 1. světové války. Byla vyzkoušena řada chemických látek, z nichž nejvýznamnější byl fosgen. Německá armáda v roce 1917 použila u města Ypres zpuchýřující látku yperit. Vývoj bojových chemických látek pokračoval i po roce 1918. V průběhu 2. světové války nebyly chemické zbraně prakticky použity. Pokud se tak stalo, tak pouze na vedlejších frontách. Hlavní příčinou byl strach z možné odvety. V období let 1939 {--} 1945 byla vyrobena ohromná množství bojových chemických látek. Ke konci války stav zásob představoval kolem 400 000 tun. Po 2. světové válce došlo k nové etapě chemického zbrojení. Největší pozornost byla soustředěna na nervové látky sarin, soman a látku VX. Bojové chemické látky byly dále používány i po roce 1945. V nedávné minulosti použil Irák nervově paralytické látky a yperit v průběhu íránsko-irácké války (1980 {--} 1988). V neposlední řadě je třeba připomenout i použití bojových chemických látek pro teroristické účely. Celosvětový boj proti chemickým zbraním vyvrcholil v lednu 1993 podpisem Úmluvy o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení. Tato Úmluva požaduje likvidaci chemických zbraní do roku 2007. Smluvní státy, které tento termín nesplnily, požádaly o prodloužení konečných termínů likvidace chemických zbraní až do 29. 4. 2012. Zůstává otázkou, zda i toto prodloužení splní cíl Úmluvy {--} zajistit svět bez chemických zbraní. Do té doby, dokud zásoby chemických zbraní nebudou úplně zlikvidovány, nelze vyloučit jejich možné zneužití. Mohou je použít státy, které se k Úmluvě dosud nepřipojily a vlastní omezené arzenály chemických zbraní.
|
host ::
RSS.