|
|
Hodnocení vlivu genotypu na strukturu výnosu a vybrané parametry hlíz u topinamburu (\kur{Helianthus tuberosus} L.)
VANĚČEK, Petr
Cílem této bakalářské práce bylo hodnocení vlivu genotypu (klonu) topinamburu hlíznatého (Helianthus tuberosus L.) na strukturu výnosu a vybrané parametry hlíz. Jednoletý polní pokus byl založen 25. dubna 2012 na pozemku Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích (nadmořská výška 395 m, obilnářská výrobní oblast), kde bylo vysázeno 8 různých genotypů (Refla, Lola, Gigant, Karina, Völkenroder Spindel, Úrodný, Běloslupký, C 63) ve 3 opakováních (spon 0,3 x 0,75 m). Nejranějšími klony byly vyhodnoceny Úrodný a Gigant (objevení úboru již 84. den ode dne výsadby). Na podzim (31. října) se sklízely hlízy 5 za sebou jdoucích rostlin z prostředního řádku v každém opakování. Statisticky vyhodnocovány byly všechny klony kromě klonu Běloslupký (z důvodu pozdní výsadby). Hodnoty výnosu měly rozpětí od 33,48 t/ha (C 63) do 44,74 t/ha (Úrodný). Genotyp Völkenroder Spindel produkoval nejvíce hlíz na rostlinu (průměr 24,3), ale zároveň byla u tohoto klonu zjištěna nejmenší průměrná hmotnost hlízy 34,73 g (R = - 0,84 %). Nejméně hlíz produkoval klon C 63 (16,3). Jednoznačně nejvyšší průměrné hmotnosti hlíz bylo dosaženo u genotypu Úrodný (73,59 g; na 2. místě klon C 63 - 55,63 g). Metodou lyofilizace (Alpha 1-4 LSC) se stanovil obsah sušiny v hlízách. Hodnoty sušiny se pohybovaly v rozmezí 18,85 % (Lola) 22,36 % (Völkenroder Spindel). Dalšími analyzovanými parametry byly obsah bílkovin (BCA Protein Assay Kit, Pierce) a obsah dusíku v sušině hlíz. Nejvyšších hodnot obsahu bílkovin bylo dosaženo u genotypu Refla (6,13 %) a nejnižších u genotypu Úrodný (3,90 %). Hodnoty obsahu dusíku se pohybovaly v rozmezí 0,68 % (Lola) 1,02 % (C 63). Metodami SDS PAGE a automatickou čipovou elektroforézou byly v proteinovém složení hlíz jednotlivých klonů zjištěny pouze rozdíly kvantitativní. Přibližné molekulové hmotnosti zjištěných proteinů měly hodnoty 8, 20 30, 35, 40, 50, 65, 80, 85 a 90 kDa.
|
|
|
Současné možnosti produkce bílkovinných koncentrátů z rostlinných zdrojů
KRISTINOVÁ, Helena
Cílem bakalářské práce bylo shromáždění informací o současné produkci bílkovinných koncentrátů z rostlinných zdrojů. Zaměřovala jsem se na hrách setý (Pisum sativum L.), sóju luštinatou (Glycine soja) a brambor hlíznatý (Solanum tuberosum L.). Bílkovinné koncentráty z luštěnin se vyrábějí třemi základními procesy, tj. kyselou extrakcí (při pH 4,3), extrakcí roztokem alkoholu (60 - 90 %) a denaturací bílkoviny před vlastní extrakcí vody. Hrachové bílkoviny se získávají suchou nebo mokrou cestou po rozemletí lusků nebo vyluštěného hrachu. Získaná bílkovina se využívá v potravinářství a krmivářství. Sójové bílkovinné koncentráty jsou připraveny z loupaných a odtučněných sójových bobů odstraněním většiny ve vodě rozpustných složek, které nejsou bílkovinného původu. V potravinářském průmyslu se sójové bílkoviny nejvíce používají v pekařství, při výrobě masných a mléčných výrobků a produktů zdravé výživy. Bílkoviny se používají do mnoha potravinářských výrobků jako emulgátory. Většina brambor se pěstuje pro přímý konzum, dále pro zpracování na potravinářské výrobky a pro zpracování na škrob se vzhledem k přiděleným, omezujícím kvótám pěstuje jen menší podíl brambor. Při výrobě škrobu vzniká vedlejší produkt PFJ (hlízová voda brambor). Pro izolaci bílkovin z hlízové vody se nejefektivněji jeví tepelná koagulace injekční páry, následuje separace vysrážením bílkovin a jejich konzervace sušením. Tím se získá konečný produkt, který se nabízí jako bílkovinné krmivo pro domácí a hospodářská zvířata. Emulgační vlastnosti nedenaturovaných bramborových bílkovin jsou studovány poměrně intenzivně, jen průmyslová produkce nedenaturovaných bílkovin je v EU omezena na jednoho výrobce.
|
host ::
RSS.