|
|
Tomášův komentář k Etice Nikomachově
MOUČKOVÁ, Pavlína
Práce pojednává o aristotelsko- tomistickém etickém systému. Zabývá se hlavně rozdíly v pojetí blaženosti, dobra a s nimi souvisejícími tématy, jako je nauka o ctnostech. Důraz je kladen na pochopení a zpracování rozdílnosti pojetí těchto etických témat u Aristotela a následně u sv. Tomáše Akvinského. Nejprve práce předkládá charakteristiku hlavních témat v Etice Nikomachově, poté nastiňuje témata a myšlenky sv. Tomáše Akvinského v jeho Komentáři, s důrazem na odlišnosti od Aristotelovy nauky. První tři kapitoly jsou tedy spíše popisnou částí, kde práce vychází z primárních i sekundárních textů. Čtvrtá kapitola je pak stěžejní část práce, praktická část, kde jsou shrnuty Tomášovy teze a myšlenky, které se týkají blaženosti, dobra a štěstí a které představuje ve svém nikým nepřekonaném Komentáři k Aristotelově Etice Nikomachově.
|
|
|
Moc, křehkost, uměřenost: Dialogické kontexty v Charmidovi
Hobza, Pavel
Autor navrhuje řešit problém aporií v Charmidovi zkoumáním formální struktury dialogu. Nejprve srovnává argumentační a dramatickou strukturu Charmida s ranými dialogy jako Ión. Výsledkem je naprostá odlišnost. Z druhé tedy autor předkládá vlastní analýzu obecné struktury tranzitivních dialogů, dokládanou zejména dialogy Lysis a Prot. Sókratés zde rozmlouvá se dvěma charakteristickými partenry, slabším potenciálním žákem a silnějším, jenž představuje autoritu pro slabšího. Sókratés poráží silnějšího, ale nenabízí slabšímu žádnou positivní nauku, jen osobní příklad a vedení. Charmida autor označuje za typický transitivní dialog.
|
|
|
Sókratés jako nový paideutický ideál: Jak číst dialog "Hippias Menší"
Hobza, Pavel
Platónovy rané dialogy nejsou teoretickými pojednáními, nýbrž jejich cíl byl především praktický, totiž působit v tehdejším výchovném (paideutickém) systému. Protože Achilles a Odysseus, o nichž Sókratés rozmlouvá, představovaly výrazné paideutické vzory, cílem dialogu je ukázat Sókrata na symbolické rovině coby nový paideutický vzor.
|
|
|
Hektór a Odysseus v dialogu Hippias Minor
Boháček, Kryštof
Platón odhaluje slabiny v nauce sofisty Hippii z Élidy, zejména nesoudržnost jeho řemeslných znalostí. Sókratés zde plní roli filosofické destrukce, která ovšem obsahuje i sofistické rysy. Smyslem jeho argumentace je ukázat, že pro filosofii nestačí být vědcem: filosof musí být vynikající inspirovaný řečník, ne pouhý expert ve speciálním oboru.
|
|
|
Statický a dynamický model výchovy v antice
Boháček, Kryštof
Článek konfrontuje dva konkurenční modely výchovy v antickém Řecku, model sofistický a platónský. Oba modely výchovy a vzdělání se v různých obměnách neustále vědomě či nevědomě prolínají evropskou historií a lze je vysledovat i v současném pojetí. Zatímco dynamický model Platónův, zaměřený především na výchovu a budoucí potenciál, dokazuje i dnes svoji nadčasovou platnost, je statický model sofistů v éře globalizace nucen k stále obtížnějším adaptacím na měnící se realitu.
|
host ::
RSS.