|
|
Literární moderna a pravda mystifikace. Symbolistické pojetí mystifikace mezi gnozeologickým entuziasmem a epistemologickou skepsí
Řezníková, Lenka
Studie analyzuje posuny v pojímání a reprezentaci mystifikací v české literatuře konce 19. století a jejich epistemologický kontext. Zatímco v předchozích dekádách byla mystifikace inscenována velmi často jako sociální praxe, na přelomu století se v tvorbě nastupující modernistické generace etablovala jako legitimní estetická a epistemologická kategorie. Tento posun v pojímání mystifikace odrážel obecný dobový skepticismus, který na přelomu století revidoval relevanci empirické evidence a postuloval alterntivní - neempirické - formy poznání, jež by důsledněji reflektovaly iluzorní povahu empirické evidence a nebezpečí klamu při zpracování tzv. fakt.
|
|
|
Nespolehliví zapisovatelé. Sběratelé lidových písní jako fabulátoři tradice
Kratochvíl, Matěj
Od konce 18. století se lidová hudba stále častěji stávala předmětem zájmu sběratelů a badatelů. Rozvoj sběru lidových písní přinesl otázku autenticity a věrohodnosti záznamů. V průběhu 19. století používali sběratelé různé přístupy k vytváření obrazu lidové kultury, jenž byl vždy do jisté míry umělým výtvorem a fikcí, ať již šlo o úpravy písňových textů v zájmu jejich menší vulgárnosti či vyřazování těch položek, které sběratelé nepovažovali za vhodné. Autoři významných sbírek jako František Ladislav Čelakovský a Karel Jaromír Erben často zaznamenaný materiál upravovali, aby vyhovoval jejich představám té pravé národní kultury. Lidové písně získaly zvláštní postavení v průběhu sporů o pravost rukopisů královédvorského a zelenohorského. Sběratel František Bartoš a historik František Dvorský použili, každý svým způsobem, lidové písně jako argument pro podporu pravosti rukopisů.
|
|
|
České Rukopisy a polské návraty k národním zpěvům
Dobiáš, Dalibor
Studie si klade otázku, kterak zrcadlí polská literatura druhé poloviny 10. let a počátku 20. let 19. století české Rukopisy královédvorský a zelenohorský (RKZ), které jako „nejvýznamnější podvod ve stylu Macphersonových Ossianových zpěvů“ (Donald Rayfield) podstatně formovaly českou kulturu 19. i 20. století. Soustřeďuje se geneticko-typologicky na Śpiewy historyczne z muzyką i rycinami (Historické zpěvy s hudbou a rytinami, 1816) Juliana Ursyna Niemcewicze (1758–1841), jejichž vznik RKZ předcházel, a na edici Ruska prawda (Ruská pravda, 1820, 1822) historika slovanského práva Ignacyho Benedykta Rakowieckého, která proti Josefu Dobrovskému docenila i pohanské reálie RZ a zapůsobila tak na českou recepci tohoto rukopisu. V dynamicky se přetvářející české a polské literatuře 10. let 19. století studie na případě RKZ a Śpiewů historyczných pojmenovává řadu společných prvků, ale charakterizuje i odlišné kulturní a společenské zázemí, které motivovalo zásadní odlišnosti RKZ a Śpiewů. České RKZ vzniklé v tradici evropského ossianismu vyzdvihuje studie především jako jedinečný lingvoliterární počin při přestavbě českého básnického jazyka v druhé polovině 10. let 19. století.
|
|
| |
|
|
Druhá část Rukopisu královédvorského a její nálezce Antonín Pfleger Kopidlanský
Píša, Petr
Příspěvek podává rozbor vzpomínky Antonína Pflegra (1811–1896, literárně činného pod přízviskem Kopidlanský), podle níž roku 1821, ve svých deseti letech, nalezl v kobce věže královédvorského děkanského kostela pergamenový proužek náležící k Rukopisu královédvorskému, který později věnoval Václavu Hankovi. Pflegrův objev pergamenového proužku je interpretován jako doklad o raném uctívání místa nálezu rukopisných památek, které začíná plnit roli místa paměti českých národních dějin. Příspěvek ukazuje dále postupnou institucionalizaci a kolektivizaci vzpomínání na místo nálezu Rukopisu, stejně jako pokles této tradice na lokální úroveň po odeznění hlavní fáze sporů o pravost rukopisných památek.
|
|
| |
|
|
Recepce Rukopisů v satiře a v humoru
Hemelíková, Blanka
Česká humoristicko-satirická recepce zrcadlí kontroverze spjaté s Rukopisy, ale také je dokladem využití literárního materiálu památek k "čistému humoru". Komika nejprve napomahála obrozenecké demytizaci (zesměšněním "sakrálnosti" památek), poté se zapojila do bojů pro Rukopisy a proti nim. Zde nejprve namířila na zahraniční oponenty "autentičnosti" Rukopisů, poté na domácí oponenty. Krátce je zmíněna satirická lokální recepce evropského ossianismu, včetně anglické odezvy na Macphersonův podvrh.
|
host ::
RSS.